www.ao-institut

AΩ edice - Nové vědění / O lidském mozku II.

© 2007

O lidském mozku II.

Lze se dožít 120 a více let?

Tak jako při zrození přinesená výbava, zakotvená v úrovních nad hmotou ve skladbě jemného vyzařování a následně působící ve hmotě skrze genetické vlastnosti DNA, zprostředkovává člověku celé spektrum zdravotních dispozic pro celý jeho život, tak právě v této genetické výbavě je vždy zakotven i samotný výhled dosažení možného vysokého věku, avšak jen za předpokladu zachovávání ideálních podmínek života.

Co to znamená? Tělesný organismus, který získáváme v okamžiku inkarnace k prožívání života na Zemi, obsahuje pro každého člověka vždy i takzvaný předpoklad jeho možné ideální dlouhověkosti v plnocenné existenci na Zemi. Tedy platí, že získané tělesné dispozice v sobě obsahují vždy i variantu možnosti dosažení určitého vyššího věku života.

Jsme nyní právě nedlouho předtím, kdy věda potvrdí to, že tělesný organismus člověka ve skutečnosti nese téměř vždy možnost dosažení věku, vysoko přesahujícího průměrný věk dnešního obyvatelstva Země.

To znamená, že bude ve skutečnosti vědou brzy objeven poznatek, že eukaryontní buňky, z nichž se skládá i lidské tělo, přes svoji složitost a často i vysokou specializovanost v celkovém zapojení do tělesné soustavy organismu, nesou si samy v sobě předpoklad dosažení vysokého stupně dlouhodobosti života. Systém jejich obměňování, tedy i dorůstání nových buněk, je právě obsažen v genetickém předpokladu DNA, a to tak, že dle ideálnějších vnějších podmínek, ale zejména pak i na základě vlastního duchovního vzestupu člověka, může se tento interval životnosti i rytmus obměňování buněk prodloužit až několikanásobně oproti dnešnímu stavu.

Proč se tedy již dnes nedožíváme věku, který by přirozeně běžně přesahoval alespoň hranici sto let? Do zmíněných předpokladů vstupuje dnes, stejně tak jako tomu bylo i kdykoliv dříve, to, že podmínky života lidí na Zemi určitým způsobem zásadně degradují v DNA uložené původní předpoklady ideálního věku.

Těmito ovlivňujícími podmínkami jsou:

následování a splňování předem předchystaných milníků v životě člověka z hlediska duchovního splňování jeho pravého smyslu existence na Zemi
nesprávné stravování
nesprávný tělesný pohyb a dýchání
poškozené vnější podmínky života na Zemi

1. Následování a splňování předem předchystaných milníků v životě člověka z hlediska duchovního splňování jeho pravého smyslu existence na Zemi

Mnozí čtenáři seriálu „O mozku“ již vědí, že každý člověk, rodící se na Zemi, přináší si v širším rozměru svého bytí ve Stvoření určité předpoklady ke splnění duchovní úlohy svého života na Zemi. Velmi často jsou také do daných předpokladů prolnuty i povinnosti, ba dokonce nutnost odčinění něčeho, co si člověk předchystal v etapách předchozího bytí na své cestě úrovněmi ve Stvoření. Tato nutnost odčinění se často vztahuje i k nesprávnému jednání v předchozích životech zde na Zemi.

Shrnutě vzato je možné říci, že každý z lidí rodí se na Zemi s předpokladem určitého plánu svého působení na Zemi v jednotlivých kapitolách životního uplatnění. Zde je však zásadní podmínka! Člověk má v těchto životních momentech ve vláknech svého bytí nastaveny podmínky ke splnění ve smyslu předpokladu splnění ideálního jednání v těchto situacích.

Ideálním jednáním je přitom myšleno jednání, které je současně přirozeně dosažitelné člověku na jeho odpovídajícím stupni zralosti i schopnosti.

Moudré vedení vláken člověka ve Stvoření nepožaduje od nikoho z lidí něco, co je nad jeho momentálními možnostmi. Přesto však můžeme hovořit o jednání ideálním, a to tedy ve smyslu jednání, které odpovídá nejideálnějším duchovním možnostem momentálního stupně zralosti dotyčného člověka.

Jestliže pak dotyčný takovýmto milníkem projde ve splnění, v souladu s oním ideálním předpokladem, pak otevírá se mu okamžitě zcela nový prostor pro příliv duchovních i tělesných sil k podpoře jeho dalšího působení. Dostane se mu zcela jistě možného občerstvení k dalšímu pokroku vpřed. Čím více se pak člověk blíží i ve svém trvalém každodenním jednání k určitému stupni ideálnosti, z hlediska duchovního vzestupu, potom i v ideálním nastavení všech energetických posil proudí k jeho tělesnému organismu nové a nové posily, které umožňují stále silnější občerstvení pro jednotlivé buňky i pro celý organismus.

Zde je potřebné dodat, že onu ideálnost jednání v každém okamžiku života může poznávat zcela zřetelně každý z lidí. Pochopitelně však jestliže on opravdu chce!

To také úzce souvisí se správnou prací jednotlivých částí orgánu mozku i veškerého tělesného nervstva. Jedině opravdové chtění ducha, který dokáže překonávat případné myšlenkové rozporuplnosti, vznikající z přepjatého vyzařování předního, myšlenkového mozku (viz. předchozí kapitoly seriálu „O mozku“), vede k naladění na správný směr v jednání, na jednání citové.

Při trvalém čistém chtění k dobrému tedy žádný člověk nemusí mít obavy, ba dokonce nemusí prožívat křečovitý a oslabující strach z toho, že nakonec zcela selže. Jestliže si uchová chtění k dobrému a bude dbát na myšlenkovou čistotu a také i na ostrou sílu a jednoduchost svých myšlenek, pak je zcela jisté, že smysl svého zrození na Zemi naplní a vystoupí duchovně o několik stupňů výše.

V takovém případě je pak možné hovořit i o splnění prvního základního bodu z vyjmenovaných čtyř podmínek, vedoucích k dlouhodobosti života na Zemi.

Z duchovního hlediska bytí člověka ve Stvoření je splnění tohoto bodu vždy nejdůležitějším, je ničím jiným nenahraditelným ziskem pro jeho další úsilí k získání možnosti koruny věčného života v úrovních Světla ve Stvoření.

Z hlediska dlouhověkosti života na Zemi je však potřebné stále ještě počítat se spoluúčinkováním dalších faktorů, které jsme si shrnuli do zbývajících 3 bodů.

Tak dalším bodem, jenž velmi zásadně ovlivňuje možnost dlouhověkosti života na Zemi, je

2. Stravování!

Co se týká tohoto bodu, tak právě zde je možné říci, že dlouhodobě v tomto směru lidstvo téměř katastrofálně míjí správný smysl pojmu stravování.

Je možné říci, že ve vztahu k dlouhověkosti lidstvu nevyváženost a přepjatost ve stravování škodí, a to nebývale a významně!

Chybí zde zásadní vyrovnanost! Tak kupříkladu v dřívějších staletích a tisíciletích se na zkracování věku ve velkém procentu podílela u většiny obyvatelstva podvýživa a také nedostatečnost pestrosti stravy. Naopak dnes můžeme v devíti stech případech z tisíce hovořit o výkyvu kyvadla na stranu druhou. Trvalé přejídání se a celková nestřídmost ve stravování způsobuje nesčetné choroby, poškozující velké množství tělesných orgánů degenerativním účinkem tak silně, že zkrácení života u takových lidí můžeme počítat často jako zcela zbytečné okrádání se o celé desítky let!

Je to nepochopitelné, protože právě stravování je společně s body jedna a tři to nejdostupnější, co můžeme dnes ihned změnit ve svůj prospěch, aniž by k tomu bylo potřeba ještě něco zcela mimořádného.

Všem, kdo chtějí pro sebe něco učinit ve stravování, doporučujeme seznámit se s poznatky, ke kterým dospěl Dr.Norman Walker ve svém celoživotním výzkumu ohledně stravování se ovocem a zeleninou či čerstvými šťávami z nich získaných přirozenou cestou - lisováním.

Pokud by pro někoho nebyla tato cesta stravování bezprostředně ihned přijatelná, pak minimálně doporučujeme následující upravení jídelníčku:

jezte pravidelně vícekrát za den - menší (poloviční) porce, než jste dosud byli navyklí
zvyšte výrazně podíl ovoce a zeleniny ve svém jídelníčku
zařaďte si do jídelníčku semena domácích (zde pěstovaných) plodin (slunečnice, dýně, mák, lněné semínko, atd.)
omezte příjem masa v jídelníčku až na interval 1x týdně (navíc jezte spíše maso bílé - drůbeží, králičí, rybí)
maximálně omezte ve svém jídelníčku sladkosti (cukr)
omezte alkohol na minimum (max. 1 sklenka vína, piva denně)
vysokoprocentní alkohol a cigarety zcela a trvale vylučte!

Uvidíte, že při dlouhodobějším návyku na nové stravovací rytmy i změnu stravy organismus vašeho těla postupně ozdraví a mnohé zdravotní těžkosti se vytratí samy o sobě, aniž by bylo nutné je léčit speciálními medicínskými postupy.

Upozornění:

Ao-institut, ve vztahu k samoléčbě správným stravováním ještě připravuje kapitolu, pojednávající o zcela unikátních převratných zjištěních, jejichž podstata i vlastní aplikace je přitom nesmírně jednoduchá. Tuto kapitolu zveřejníme ihned, jakmile budeme mít porovnány účinky léčby na zlepšení zdravotního stavu v součinnosti s potvrzením její plošné účinnosti na největší část všech orgánových nemocí těla.

Již nyní však můžeme naznačit, že se jedná o léčebný produkt, získávaný ze semen rostlin.

Nyní ale zpět. Z výše uvedeného vyplývá pro každého vážněji přemýšlejícího čtenáře, že výsledek tělesného zdravotního stavu člověka, jenž se vždy úzce váže i k vlastní otázce dlouhověkosti lidského života, je opravdu výslednicí, která se skládá z ideálního splnění všech čtyř bodů.

To vše tedy platí i o bodu

3. O nesprávném tělesném pohybu a dýchání

Vše to, co jsme si psali o nerovnováze ve stravování lidstva, musíme říci i o tělesném pohybu, a následně to vše ještě mnohonásobně více platí o nesprávném dýchání. Správným pohybem pak nemyslíme sportovní cvičení, nýbrž jednoduše a prostě je naší snahou zde poukázat na plnocennost každého jednotlivého pohybu, jenž se má stát pro člověka v celkovém sledu vždy harmonickým.

Jestliže se stane pohyb těla plnocenně uskutečňovaným s účastí našeho duchovního chtění, jeho projev bude vždy harmonickým – oku lahodícím. To ale současně znamená, že tento harmonický projev začne se dříve či později přenášet i do ideální souhry veškerých vnitřních i vnějších orgánů těla. Každý člověk, který se někdy v životě setkal s pojmem kraniosakrální terapie, již tuší, co zde máme na mysli.

Každý orgán v těle má vícero úponů, vážících se buď na vnitřní svalstvo, na vnitřní tělesné blány, či dokonce jsou některé orgány spojeny s ostatními orgány v sestavy, v určité celky a v těchto celcích trvale spolupracují.

Jestliže pak naše vnější tělesné pohyby dlouhodobě nesou známky disharmonického projevu, pak dochází nutně následně i k degeneraci oněch vnitřních úponů jednotlivých orgánů. Tím dochází buď k městnání látek a tekutin, či naopak orgány ztratí schopnost zadržovat či vytvářet potřebné látky, které jsou životně důležité pro ostatní orgánovou soustavu. Toto degenerativní formování vnějšího i vnitřního pohybu těla způsobuje nakonec vznik zcela zásadních nemocí, které zcela samozřejmě ubírají tělu životní energii, a to právě na úkor zkracování celkové délky života.

A právě největším hybatelem vnitřních orgánů těla jsou plíce člověka. Rytmus dýchání dává i ostatním orgánům schopnost přijímat energii ze Stvoření. Člověk, který umí správně vydechovat a zpětně se nadechovat, aniž by se současně na svůj dech musel v pozorování soustředit, takový člověk prodlužuje si život ne o dny či měsíce, ale doslovně o celé roky.

Umět správně dýchat v harmonickém pohybu celého těla je pro dnešního člověka již téměř nedosažitelným ve vztahu k tomu, jak nádherně by přitom působil v ideálním prožívání svých tělesných schopností.

Dnešní povrchnost v pohybu i v dýchání vydává u většiny lidí neharmonii a ztrátu plnocennosti ve vztahu k ostatním živým organismům na Zemi. Přitom dalo by se říci, že není pro člověka ničeho jednoduššího, než toto změnit k lepšímu!

Žel, ale pohodlnost dnešní populace je obrovská. Každý, kdo by však chtěl začít se změnou sebe sama v každém směru, měl by pamatovat, že při dýchání musí se naučit nejprve klást plnocenný důraz na výdech, nikoliv na nádech. Je-li výdech silný a hluboký, pak i nádech bude stejný a přinese občerstvení nejen v obsahu kyslíku, nýbrž i rytmickém pohybu orgánu plic! Celkové ozdravění dostaví se dříve či později s absolutní jistotou!

I jinak zcela nehybný, nemocný člověk může s tím začít. Začne-li se cvičit ve správném dýchání, s jistotou začne se mu zlepšovat i celkový zdravotní stav!

Nejtěžší z hlediska ovlivnění je pro člověka jako jednotlivce ozdravění v bodu

4. Zlepšení poškozených životních podmínek na Zemi!

Ale i zde je možné spolupůsobit k potřebnému zlepšení. Podmínkou k tomu je nejenom úsilí o šetrné a hospodárné chování se ve všech životních záležitostech, tedy jak v záležitostech největších, tak i v těch nejmenších. Hospodárnost a snaha o neplýtvání energiemi druhých lidí spočívá v uvažování, které se odvíjí od stavu: „Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim“. Jestliže se tedy naučí člověk řídit těmito slovy ve všem, co podniká, pak i veškeré úsilí o ekologické jednání získá si zcela přirozenou formu v každodenním chování všech lidí. Je potřebné pamatovat, že celek sestává z tisíců maličkostí! To platí i o současném stavu životního a společenského prostředí na Zemi. A že tento stav zcela zásadně ovlivňuje i naši dlouhověkost, o tom asi nepochybuje nikdo z lidí.

Zplodiny, chemie a nečistoty ve vodě i v ovzduší posouvají hranici vitálnosti a energetického potenciálu všech živých organismů na Zemi i Země jako takové trvale dolů.

Kdybychom se směli kupříkladu dnes seznámit s vitální a léčivou energií bylin, rostoucích před několika tisíciletími, a tuto energii srovnali s léčivými účinky těch samých bylin, rostoucích na Zemi nyní, zjistili bychom rozdíl v účinku čítající desítky procent. Silice a vůně rostlin, vitálnost potravin, to vše je v dnešní době významně oslabeno chaotickým přeskupováním energetických zásob průmyslovou činností člověka, která přitom více než z poloviny pokrývá pouhé plýtvání a nehospodárnost v naučeném jednání jednotlivců i celé společnosti.

Tak ocitl se dnešní člověk doslovně v pasti následků svých dřívějších činů. Jediná cesta, která vede z této slepé úžlabiny, je cesta poznání osobní zodpovědnosti, která toto poznání vede k obrodě dnes zlenivělých schopností člověka - žít a pracovat hospodárně s trvalým vědomím toho, že Země musí být zachována na vysokému energetickému a vitálnímu stupni života i pro následné generace.

Jedině tak bude moci nadejít stav, kdy v ideálním spojení s ostatními body začnou se lidé na Zemi dožívat věku 120 let a více, aniž by ztráceli něco ze své plnocennosti v uplatnění se ve společnosti. Dožít se sto dvaceti let v plném zdraví a svěžím elánu zdá se dnes ještě jako něco fantaskního. Ve skutečnosti to není nic nemožného, neboť ve výbavě buněk, z nichž se skládá lidský organismus, jsou ideální limity nastaveny ještě o mnoho výše.

Lidé, kteří budou plnocenně platnými pro život na Zemi ve svém duchovním i vědomostním vzestupu, budou se moci v souladu se svými osudovými nitkami dožívat věku až 200 let!

To vše bude ale podmíněno ideálním naplňováním všech čtyř bodů, zmíněných v této kapitole. Současně předpokladem pro dožívání se takového věku bude skutečná společenská prospěšnost takových lidí v trvalém uplatňování jejich přímého napojení na duchovní inspiraci, která, proudíc z výšin Stvoření z moudrosti Boží Vůle, umožňuje uskutečňování správného směru vývoje v celospolečenském rozsahu.

Lidstvo má před sebou opravdu netušené výhledy na nádherné proměny života na Zemi. Musí však nejprve projít úskalím zpětného sklízení činů z předchozích staletí a tisíciletí. Současně je nutné, aby všichni ti, kteří touží Zemi pozvednout trochu výše pro následné generace, napnuli již nyní všechny své síly k činu.

Dnes ještě balancuje Země jako na ostří nože; buď se pozvedne výše a budou se moci naplnit všechny výhledy na lepší život, nebo se veškeré podmínky na planetě postupně zhroutí na druhou stranu a nadejde vyhynutí všeho zdejšího života.

Pokud se však co nejdříve lidé společně pustí do zlepšování podmínek života na Zemi, pak je možné říci, že dnešní generace dvaceti a částečně třicetiletých mohly by se začít dožívat s lehkostí průměrného věku přes sto let.

Cesta k tomu však vede mnoha úskalími.

Tím největším úskalím ze všech je přijmutí osobní zodpovědnosti každým z nás. Té zodpovědnosti, která se nutně v součtu s ostatním spolupodílí na výslednici celého současného stavu přírody i společenského života na Zemi.