Schopnosti lidského mozku

Rozdíly mezi mužskými a ženskými předpoklady mozkových schopností ( 4. část )

 

Abychom mohli uceleně přehlédnout rozdíl mezi mozkovými schopnostmi mužského a ženského druhu, je potřebné si zde připomenout, že základní odlišení těchto schopností je vždy již dopředu zakódováno ve stavbě tělesného uspořádání skrze účinek DNA. Tím je dán trvalý a nepřekročitelný rozdíl mezi uzpůsobením tělesného aparátu ženy a muže. Tento rozdíl proniká pak veškerým viditelným uspořádáním orgánů a současně se projevuje i na stupni pozemským očím neviditelného záření kvarkového a předkvarkového světa hmoty. Toto záření je pak zcela zásadním pro vlastní práci jednotlivých tělesných orgánů, zejména pak u žlázového a nervového systému těla. Je to právě žlázový systém a také nervový systém, jenž je zásadně určujícím ono odlišné duchovní působení u ženy a u muže.

Můžeme říct, že již vícekrát zmiňovaná jemnost nebo hrubost odráží se v záření těchto dvou soustav - soustavy žlázové a soustavy nervové. Obě tyto soustavy mají své řídící východisko v orgánu Malého mozku.

Již z toho je možné odvodit, že přirozený rozdíl v obecném jednání a myšlení muže a ženy souvisí s rozdílností schopností soustav žlázového a nervového systému, jež mají svůj výchozí základ v orgánech Malého mozku. Vrozené dispozice ženského pohlaví udržují si tak prostřednictvím stavebního základu DNA schopnosti, které jsme popisovali v předchozích kapitolách. Žena je těmito schopnostmi určena k citovějšímu a intuitivnějšímu jednání a myšlení. Její rozmach v tomto směru je také dosud zcela nepoznaným, neboť již dlouho trvá na Zemi stav, kdy ženství, namísto rozvíjení těchto citových schopností, posiluje v sobě vlastnosti mužského druhu.

Ženství tak usiluje dlouhodobě o myšlení a jednání, které chce následovat mužský druh. Tak obrací se trvale jen k vnějším hmotným záležitostem, a ve svém úsilí chce stále urputněji dosáhnout a předstihnout právě ty schopnosti, jež přirozeně náleží jen do vybavenosti nervového a žlázového vybavení muže. Toto úsilí dlouhodobě ovlivňuje ženské uzpůsobení nervového a žlázového systému, aniž by kdo tušil, že tím ženství ztrácí svoji nejdrahocennější část schopností - čistou citovost.

Žlázový systém ženy, která usiluje o to, vyrovnat se muži v jeho přirozených schopnostech, produkuje pak stále více látek, které se blíží mužskému druhu. Posilovány jsou tak nakonec, skrze práci Hypofýzy a dalších orgány Malého mozku pod vlivem aktivního, do hmoty namířeného, úsilí žen, především mužské hormonální látky, jejichž obsah v tělesném aparátu ženy přeměňuje následně celkové vyzařování.

Avšak přes všechno úsilí mnoha žen nikdy nenastane na Zemi stav, že by žena dosáhla duchovního vyzařování muže. Proto jeví se tak dnešní emancipované ženství jako zvláštní bloudící loď, jež opustila svévolně svůj přístav, avšak do jiného přístavu nemůže nikdy plnocenně vplout.

Dnešní ženství tak z největší části ztratilo svojí pravou schopnost ve vybavenosti svého citového - duchovního působení, aniž by mělo šanci stát se rovnocenným mužskému druhu. Ale také i mužský druh, jenž je sice více spojen se svojí pravou úlohou a posláním na Zemi, třebaže přivedl pozemsky viditelné projevy až k hrozným a převráceným výsledkům, nese pak také svůj nemalý podíl na zmiňovaném duchovním pádu ženy.

Muž podílí se na tomto stavu stejnou měrou jako žena sama. Byl to právě muž, jenž na prvním místě dal se vybičovat svým přehnaným pohlavním pudem k tomu, aby v ženě viděl převážně na prvním místě objekt pro své pudové uspokojení. Ponížil tím tak ženu v jejím duchovním poslání, a jeho zodpovědnost, z toho plynoucí, je nezměrná.

Další ponížení ženy nastalo spolu s vytvořením společenského postavení rodiny, kdy žena byla vykázána na stupeň udržovatelky rodinného pokolení. Žena tak byla nahlížena mužským světem jako vhodná pouze k rození dětí a péči o ně.

Toto ponížení ženy vyvolalo nutně protitlak, jenž nakonec vyústil v již vícekrát zmiňovanou touhu po samostatnosti ženy, po emancipaci ve společnosti. Toto emancipování ženy pak bylo převážně nahlíženo jako vůle k vyrovnání se muži, k rovnocennosti s mužem v jeho přirozeném aktivním působení.

Tím však bylo dosaženo ženou jen ještě většího úpadku. Veliké duchovní schopnosti ženského vybavení byly spolu se svojí potřebou jemnosti a křehkosti vyzařování odloženy stranou jako brzdící a rušící pro aktivní nasazení všech sil ženské fronty.

Ženství tak dosáhlo svým neblahým usilováním vyrovnat se mužům nakonec úplného vykořenění ze svého pravého nádherného úkolu na Zemi. Tento úkol tkví ve spojování zdejšího světa s vysokými duchovními proudy. Toto spojování také nastane u ženy ihned, jakmile se dostatečně zjemní ve svých citech, a v čistotě svého nitra jde životem s pohledem upřeným ke svému vznešenému úkolu, jenž je duchovního druhu.

Přitom může být žena současně pravou matkou dětem, aniž by cokoliv ztratila na své královské důstojnosti, ve svém duchovním rozletu. Vše odvíjí se tak od vnitřního nastavení sil u ženy. Následné vyzařování orgánů Malého mozku nastaví činnost celého nervového a žlázového systému vždy tak, že nakonec stane se tělesný aparát ženy schopným přivádět do hmoty netušené posilující duchovní proudy ze Stvoření. To jest něco, co muž ve svém uzpůsobení nikdy nedokáže jinak, než jedině v silné vroucí modlitbě.

Tak, jako žádná z žen neočekává toho, že muž je na Zemi jen pro to, aby setrvával na modlitbách, a tím se snažil dosáhnout ve svém vyzařování jejího určeného působení, tak také ale nemůže žena usilovat o to, dosáhnout aktivního působení muže ve hmotě.

Tyto úlohy byly rozděleny již dávno před vznikem této Země. Jsou pevně vetkány do záchvěvů díla Stvoření a veškerý život ve Stvoření jej také s přitakáním naplňuje. Všechny duchovní bytosti, nesoucí v sobě aktivní druh, jsou mužského druhu. Naopak všechny duchovní bytosti, chovající v sobě jemnější, pasivnější záchvěvy nesou formy ženského zjevu.

Pozemské tělesné uspořádání je jen v řadě následující tento zákonitý jev ve Stvoření. Pokud touží lidstvo konečně nalézt harmonii a mír, pak jedna z podmínek, vedoucí k tomu, je dosud bolestně chybějící duchovní návrat pozemského ženství na stupeň, na který právem náleží. Každý muž musí se pak naučit tuto čistou úlohu ženy na Zemi ctít a chránit.

 

©  2006, VOLÁNÍ, s.r.o.