Schopnosti lidského mozku

Rozdíly mezi mužskými a ženskými předpoklady mozkových schopností ( 3. část )

 

Dnešní napětí mezi mužským a ženským světem v myšlení a jednání je jen výsledkem dlouhodobého nepochopení duchovního smyslu života lidí na Zemi.

Rozporuplnosti, které jsou nahromaděny v každodenním střetávání mužů a žen, jsou dány právě rozdílností citového vybavení, které je jiné u ženy než u muže.

A toto vše je dnes právě více než kdy jindy vybičováno úplně přepjatým pohlavním pudem velké části mužské populace na Zemi. Následkem toho je mimo jiné zcela nesprávný pohled muže na ženu. Tento pohled, který je směřován skrze racionální náhled na svět, jenž je ke všemu navíc umocněným právě již zmiňovaným pohlavním pudem, vede většinu dnešních mužů k nemožnosti alespoň usilovat o pochopení citového života ženy. Žena je tak z pohledu mužů postavena na místo, které jeví se být méněcenným, má-li se srovnávat s hmotnou výkonností a uplatněním muže. Tuto domnělou méněcennost ženy oproti mužům však lidská společnost již před desetiletími shledala jako ponižující a vydala se sjednat nápravu tohoto stavu usilovným emancipováním ženského pokolení.

Tento způsob sjednání nápravy zažil se postupně u většiny žen jako vítaný prostředek, přinášející zdánlivý pocit volnosti a nezávislosti. V uplatňování tohoto způsobu života vykročila žena ale jen směrem, jenž vede nakonec ještě více dolů od stupně, na němž měla se správně ve své duchovní úloze nacházet. Zmiňovaná volnost a nezávislost je nutně spojena s nasazením sil ženství v aktivním směru. To znamená, že taková žena uplatňuje ve svém životě způsob myšlení, jenž se velmi přibližuje myšlení a jednání mužského druhu. To vše jde pak ale jen na úkor jemné citovosti ženy, jež jediná má být právě zcela vlastní všemu ženskému jednání a myšlení.

Způsob myšlení, které usiluje o to řídit, vést, aktivně zasahovat do hmotného světa na prvním místě, je způsobem, jenž nutně následně vyvolává v ženském tělesném aparátu změny, vedoucí k postupnému zeslabení vnímání duchovního druhu. Ale právě toto duchovní vnímání má být tím nejsilnějším, čím žena vládne na zemi. Čistá citovost nutně náleží mezi ženské vlastnosti, které musí být udržovány v trvalém proudění.

Odpojí-li se pak žena od tohoto druhu zachvívání, které je pro ni Bohem určeným posláním, její velkou úlohou na zemi, stejně jako je tomu u duchovně pasivního druhu v celém Stvoření, pak dochází velmi rychle u takové ženy ke zhrubnutí ve všech směrech. Všechny způsoby jednání ženy jsou následně postiženy tímto zhrubnutím. Vyjadřování, veškeré chování ženy, ba dokonce tělesné pohyby a fyzický vzhled ženy jsou nutně postiženy tímto dobrovolným opuštěním vysokých duchovních záchvěvů.

Tím stává se pak žena také pro muže bytostí, jíž nemůže si nikdy oprávněně dostatečně v nitru vážit, tak, jak tomu mělo ve skutečnosti vždy být. Stav, kdy žena padne ve svém citovém zachvívání na stupeň zhrublé bytosti, zřetelně vyvolává u mužů zklamání ze ztráty velké duchovní zářivosti, která má z ženy trvale vyzařovat. Toto vyzařování jemné čistoty duchovního ženského druhu se však zcela vylučuje s jakýmkoliv usilováním o vyrovnání se muži v jeho povolání.

Počátky změn tohoto vzdalování se ženy jejímu poslání na Zemi nejsou vždy ihned viditelné. Avšak v následném stupňování ukáže se tento pád nakonec zcela zřetelně nejenom v jednotlivých vztazích mezi ženou a mužem, nýbrž dokonce se toto vzdálení projeví nutně na celospolečenské úrovni. Následkem tohoto pádu ženy je pak zvulgárnění celé společnosti, a to právě proto, že žena je v tomto směru ve své předurčené úloze vždy určující směr. Zhrubne-li žena, jakožto nenahraditelná duchovní udržovatelka čistoty a citovosti v rodině, ve státě, na celé Zemi, pak výsledkem toho je právě jen dnešní nutný pád celého lidstva. Jakýkoliv boj s tímto pádem, jež právě často samotné ženy chtějí pak řešit aktivní politikou, je úplně marným, a to do té doby, dokud se pozemské ženství nenavrátí na původní stupeň duchovní citovosti, jež nemůže být nikým jiným přirozeně a správně opatrován, než ženou samotnou, a to skrze její uschopnění přijímat skrze nervovou soustavu mnohonásobně silnější duchovní záchvěvy ze Stvoření. Marnost a zoufalství dnešního stavu na Zemi, tak jak se právě ukazuje, jsou více jak z devadesáti procent zapříčiněny odchýlením se působení žen, kdy se tyto vzdávají zcela nepochopitelně svého nejdrahocennějšího uschopnění - silného citového spojení s čistým duchovním životem ve Stvoření. Tato ztráta jemného uschopnění ženy je nenahraditelnou.

Nikdo nemůže ženu v tomto zastoupit, neboť jedině tělesný aparát ženy je uzpůsoben k přijímání duchovních proudů skrze silnější citovost nervstva v Malé Sluneční pleteni. Veškeré naladění tělesného uspořádání ženy bylo předchystáno v moudrosti tak, že žena mohla a také měla být pohádkově čistou bytostí něžného a citlivého působení v životě.

Takovými jsou také ženské bytosti v duchovních úrovních Stvoření. Trvale se zachvívající v čistém myšlení a jednání. Obrácena směrem k duchovnímu vnímání v Malé Sluneční pleteni, tak má jít žena ve své přirozenosti celým svým životem na Zemi. Její úloha je dána tělesným uspořádáním nervstva i mozku tak, že její vybavenost pro citlivé přijímání duchovních záchvěvů je nejsilnější ze všech tvorů na Zemi. Muž nemůže se jí v tomto směru nikdy vyrovnat, neboť je ve svém uzpůsobení obrácen více ke hmotnějšímu působení.

V tomto rozdělení úloh bude také vždy pravé mužství na Zemi hledat a očekávat u ženy její jemnou citovost a intuitivnost v denním soužití. Vše ostatní je až na dalším stupni. Tak žena, která usiluje o probuzení svého čistého duchovního cítění, bude vyvolávat ve vlastnostech mužů vždy jedině úctu a rytířskost.

Nízké pudy tělesného vyzařování vytratí se záhy ze všech myšlenek mužů pod tlakem čistého duchovního vyzařování pozemského ženství. Jako mávnutím vymizí spolu s tím ze dne na den tisíce dnešních z toho se odvíjejících zoufalých činů, rozšiřujících ve světě myšlenek jen hrubost, urážky, posměch, napětí a nenávist. Změní-li se tedy žena k vytouženému způsobu zvýšeného čistého cítění, tu změní se nejen všechno pozemské mužství, ale pronikavé změny nastanou ve státotvornosti národů, v obrozeném usilování všech vrstev společnosti k míru a harmonii.

 

©  2006, VOLÁNÍ, s.r.o.