Schopnosti lidského mozku

Pohlavní pud ve vztahu k Limbickému

systému v mozku člověka

 

Jak již čtenáři našich textů, zabývajících se ve zcela nových souvislostech mozkem a jeho vztahem k duchovní podstatě člověka, mohli poznat, je Limbický systém, jež je uložený ve spodní části Velkého mozku, výchozím místem pro vše, co souvisí bytostně - tělesně s podstatou člověka. Tento vztah Limbického mozku k záchvěvům bytostného druhu v člověku se tak váže ke všemu přírodnímu. Uchovává tak prapůvodní instinkty a pochody v člověku, které zdědil po svých zvířecích předcích, jež byli čistě bytostného druhu.

U čistě přírodního druhu chybí přítomnost duchovního druhu, jenž je právě základem člověka. Duchovní druh nitra je tedy to, co nás odlišuje od zvířecího druhu, jenž se váže ke všemu životu v přírodě, a tedy i k zvířatům jako takovým.

Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je dán přítomností duchovní části u člověka. Tato duchovní část u zvířete chybí, a tudíž zvíře zůstává čistě bytostně přírodním tvorem. V tomto rozdílu se také odráží odlišení, které ostřeji vnímáme, tedy to, že jako duchovní bytosti jsme jiného druhu než zvířata. Žel, v základu správně poznávaný vývoj evoluce nedokázal ve své nevědomosti obsáhnout tuto změnu, která nastala v čase, kdy do nejvýše ušlechtilého zvířete na Zemi, nejušlechtilejšího lidoopa, nevstoupila v době březosti matky k oživení tělíčka mláděte bytostná část, nýbrž inkarnoval se do tohoto vyvíjejícího se tělíčka duchovní druh.

Tím nastala ona zásadní změna v dalším vývoji této větve hominoidních lidoopů. Duchovní druh zcela zásadně proměnil, více zušlechtil tělesný aparát k přiblížení se vzhledu ke svému duchovnímu předobrazu, existujícímu v úrovních vysoko nad hmotou. V tomto čase proměňování, zušlechťování tělesného vzhledu k potřebám, odpovídajícím duchovnímu druhu člověka, doznal zásadní změnu právě i orgán mozku.

Od našich zvířecích předků přijali jsme téměř zcela vyvinutý Zadní mozek se všemi jeho částmi (Hypofýza, Hypothalamus, Thalamus, Epifýza, Mozeček, most Varolův), které se dovyvinuly již jen z malé části do potřebných poměrových rozměrů, odpovídajících tomu, aby mohl být zajišťován základní chod tělesných orgánů člověka. Samozřejmě, že některé z orgánů (Šišinka mozková, Thalamus, Mozeček) připojily ke své původní úloze ještě i čistě duchovní schopnosti pro plnocennou výbavu člověka, jakožto duchovní bytosti ve hmotném těle na Zemi. Tyto schopnosti se však přes svoji nesmírnou cennost projevují u dnešních lidí jen velmi omezeně. U mnohých lidí, ve svém zanedbávání po celé generace, dosáhly téměř opětného zakrnění svých původně ojedinělých vznešených projevů. Škoda, která z tohoto zakrnění člověku vzniká v jeho životě, je pak nesmírnou, neboť člověk zůstává více méně oddělen ve svém vědomém stavu od duchovních schopností, které by jinak u něho zůstávaly trvale v činnosti, kdyby si jich jen trochu více hleděl. Cesta ke znovunalezení těchto schopností byla již ukázána v předchozích kapitolách. Klíč k procitnutí těchto schopností tkví v rozvoji citovosti člověka, ve znovunalezené touze po vznešených ideálech, v hledání pravých, ušlechtilých hodnot. Cesta k tomu vede skrze dobro, jež je trvale úzce spojeno s duchovními vlastnostmi našeho nitra.

Nenahraditelnou měrou pomáhající k tomuto probuzení dobra a ušlechtilosti v našem nitru je také i kupříkladu duchovní posila, tkvící ve vroucí modlitbě.

Největší změny ve vývoji mozku člověka staly se pak v oblasti Velkého - Předního mozku, který se rozvinul z původního základu, jenž se skládal z Limbického systému, spojeného se slabou vrstvou mozkové kůry, jíž můžeme nazvat jakousi předchůdkyní dnešního Velkého mozku. V průběhu několika milionů let prošla právě tato část lidského mozku dramatickou proměnou. Člověku stále více potřebnější nervová spojení, navazující stále nová a nová vlákna záření do oblasti kvarkového a předkvarkového světa myšlenkových forem, vyžadovala si zesilování i vlastního orgánového narůstání mozkové hmoty. Původně poměrně tenká vrstva mozkové kůry, předpřipravená pro užívání lidským duchem ve hmotě k rozlišování myšlenkových forem, k jejich doplňování a propojování, vyvinula se nakonec v mohutné mozkové laloky, které se vyznačují hlubokými závitovými rýhami, vytvořenými v průběhu tisíciletí tlakem každodenní potřeby pro získání co největší plochy a prostoru k vyzařování nervových spojení do kvarkového a předkvarkového světa myšlenkových forem.

Původní Limbický systém, jenž měl zůstávat ve svém původním určení rovnocenně silným partnerem mozkové kůře, stal se vlivem neúměrného rozvoje Velkého mozku upozaděným natolik, že jeho impulsy instinktivního přírodního zachvívání většina dnešních lidí téměř nevnímá. Tento stav odtržení nadchází zejména v období dětství, kdy především ve svém záření zesiluje se díky dnešnímu množství suchých školních vědomostí, jež jsou vnucovány Velkému mozku dětí v průběhu celého období školní docházky. Ono známé školní vtloukání vědomostí vyvolává nakonec takový stav, že Limbický systém dětí je stále zeslabován, až nakonec v období mezi 15 až 20 rokem ztratí svůj vliv docela.

Spolu s touto ztrátou vlivu záchvěvů Limbického systému ztrácí tak většina lidí i schopnost vnitřního naladění na přírodní proudy, které obsahují v sobě velmi mnoho pomáhajících impulsů. Z těchto impulsů, které, kromě jiného, zachvívají se podobně jako myšlenkové formy na kvarkovém stupni hmoty, čerpá celý zvířecí svět.

Znalost letových tras tažných ptáků, schopnost přizpůsobivosti podnebným vlivům ročních období, poznání pravého času pro tah ryb a stád je obsažena v impulsech, vycházejících z vlnového zachvívání kvarkového světa přírody, jenž zcela automaticky spojuje se s Limbickým systémem všech tvorů (nebo s orgány, které jej u nižších tvorů nahrazují).

Veškeré impulsy, nesoucí zprávy o podnebních podmínkách a změnách na povrchu Země i v jejím nitru, jsou obsaženy v těchto vlnových zachvíváních.

Žel, dnešní člověk stojí zcela stranou, oddělen od možnosti zřetelnějšího napojení na tuto vlnovou délku přírodního druhu. Záření Velkého mozku mu to znemožňuje, neboť svým neustálým silným rozumovým kmitočtem, který často neustává ani ve spánku, přehlušuje všechny ostatní záchvěvy v dalších orgánech mozku. Člověk se tak zcela vydědil od světa duchovního i od světa přírodního. Stojí zde na Zemi sám, oddělen ode všech přirozených pomocí, zahalen do soumraku temného, a více jak z devadesáti procent úplně zbytečného, světa myšlenkových forem.

A kupodivu je to lidmi vítáno a oslavováno jako něco výjimečného, jako něco, co snad ukazuje cestu celému pokrokovému světu lidí. Ne nadarmo se však říká, že naše babičky a prababičky byly moudřejší ve svém prostém přístupu k životu. Kolik pravdy v tom je, to pochopí lidstvo až úplně nakonec, kdy jako ovoce svého myšlenkového chtění bude jej dusit nesmyslností, ztřeštěností a krutostí tento rozumem vybudovaný světový společenský systém.

A k tomuto všemu přispívá také nemalou měrou nadměrně vybičovaný pohlavní pud lidstva. Přesto, že i tento pud sídlí v Limbickém systému mozku člověka, a tudíž měl by být logicky potlačen, stejně jako všechny ostatní schopnosti instinktivního jednání Limbického systému, u pohlavního pudu nalezneme zásadní výjimku. K místům, kde obecně sídlí spouštěcí mechanizmus pudového jednání, popouzejícího k rozmnožovacímu aktu, vybudoval si člověk zcela mimořádný průchod, jenž dá se nazvat umělým, neboť není odvislým od přirozeného tělesného zachvívání, nýbrž je silně spojen právě opět skrze záření Velkého mozku se světem myšlenkových forem. Možno zde říci, že svět myšlenkových forem je více jak z třetiny zaplněn formami, jež mají v nejrozličnějších podobách co do činění s drážděním pohlavního pudu člověka.

Nízkost, která k tomu byla přidávána lidmi po tisíciletí, způsobila úplnou otravu původního čistého rozmnožovacího pudu, jenž jinak přirozeně působí na úrovni napětí mezi mužským a ženským pohlavím. Tento pud probouzí se za normálních okolností jen zcela výjimečně, kdy jsou vyvolány k probuzení účastí muže a ženy potřebné bytostné sympatie. Tyto sympatie jsou za prvé nevědomě vycházející z instinktivního vnímání, k němuž se řadí všechny, jen těžko vědomě postřehnutelné, záchvěvy tělesného vyzařování dvou lidí. Tak jako právě oba lidé jsou tímto vyzařováním vedeni, přírodními proudy přitahováni k sobě, tak stejně v případě ostatních lidí působí právě toto vyzařování silné zablokování pohlavního pudu vůči těmto dvěma osobám. Tento jev spočívá v přírodní ochraně druhu, kdy zcela specifické dědičné vlastnosti jsou proniknuty do tělesného vyzařování a působí neviditelně do okolního světa. Toto vyzařování vyhledává si trpělivě protějšek, jenž přesně odpovídá potřebnému doplnění tělesných vlastností tak, aby nedocházelo k deformacím.

U člověka pak, narozdíl od zvířete, účinkuje zde také ještě zásadním způsobem duchovní stejnorodost. Tato stejnorodost, nebo také blízkost, projevuje se pak ve vědomých sympatiích, které k sobě chovají zcela určití dva lidé. Tím se mimo jiné u lidského druhu vyřazuje mnohočetnost uplatňování pohlavního pudu k vícero partnerům, která je jinak u většiny zvířat přirozenou v hnacím instinktu zachování druhu.

U člověka měl by tak být pohlavní pud správně spuštěn jen v případě zcela konkrétní osoby, která je pro společnou cestu životem pravým protějškem. Žel, zvláštní příjemnost, vyvolávající stav euforie před vyvrcholením spojení muže a ženy, stala se již před tisíci lety stavem stále více vyhledávaným. Vyhledávání stalo se pak závislostí u mnohých, kdy tito umělým drážděním pohlavního pudu vyvolávají potřebu stále nového a nového opakování prožívání tohoto stavu.

Intenzivní zabývání se vším, co s tím souvisí, vyvolalo nakonec ve světě myšlenkových forem k životu obrovské centrály myšlenek, které jako mračno honí se nad lidstvem a svým obsahem stále znovu a znovu popouzejí k vyhledávání situací k ukojování pohlavního pudu člověka.

Možno tak říci, že dnešní stav pohlavního pudu je oproti původnímu stavu mnohonásobně vydrážděným. Myšlenkové formy prorazily si tak skrze záření závitů Velkého mozku cestu ke spouštěcím místům, uloženým v Limbickém systému. Tak mnozí lidé, hnáni tímto tlakem, stávají se zcela odvislými od prožívání alespoň náznaků ukojení pohlavního pudu. Hnáni tímto tlakem, jenž je vzrušuje, nakonec o ukájení pohlavního pudu alespoň hovoří, naznačují, atakují druhé lidi svou tělesnou vyzývavostí, svými dovednými schopnostmi.

V projevování se oplzlostmi nejnižšího druhu strhli lidé původně čistý pohlavní pud na stupeň, kdy tento nachází se pod prožíváním zvířat. Zvíře v přírodě je hnáno vždy pouze impulsy instinktu pohlavního pudu. Člověk však je hnán tlakem ze světa myšlenkových forem.

Uvědomíme-li si, jak bezbranně jsou tomuto myšlenkovému světu vystaveny děti, vládnoucí také již částečně schopnostmi spojování se s těmito formami, pak nebudeme se dnes více divit, že stav mezi mládeží je takový, jaký je.

Časopisy pro mládež podněcují dráždění pohlavního pudu již dlouho, zcela bez zábran. Nikdo se nad tím nepozastavuje, nikdo se tím nezabývá. Stejně tak knihy, filmy, to vše dohromady působí na myšlenkový svět dětí, jež jsou pak otráveny drážděním pohlavního pudu ještě dříve, než samy tělesně dozrají.

Je zde pak především drážděn žlázový systém, jenž jak jsme již psali, způsobuje ve svém horečném stavu, který právě nastává nezdravým podněcováním pohlavního pudu, že celkové dozrávání těla je zrychleno a vytváří spojení s duchem v době, kdy toto spojení mělo ještě měsíce či roky správně dozrávat.

Tento stav je již neudržitelný, neboť škody z toho vznikající se nasčítávají a vyvolávají jako výsledek skryté dunění veliké nápravy ve Stvoření, která se stále rychleji přibližuje. V posledním tisíciletí propojení myšlenkového světa přímo s Limbickým systémem mozku člověka postupně ovlivnilo i veškerý kvarkový svět zvířat a tento svět je tak částečně otráven od lidského působení. Tak také i některá, zejména domestikovaná zvířata podléhají dnes neúměrnému tlaku pohlavního pudu, a proto jsme často svědky zcela nečekaného jednání vnitřně nevědomě podrážděných zvířat. Tento stav se také bude stále více a více ukazovat.

Žel, člověk nejenom že zatím selhává ve své původní duchovní úloze na Zemi, v níž měl veškerý okolní svět pozvedat a zušlechťovat, ale díky právě předráždění svého vlastního pohlavního pudu stal se otravujícím pro vše ostatní, zachvívající se jinak v čistě přírodně - bytostném záření Stvoření.

Veliká duchovní proměna člověka je tak stále ještě před lidstvem. Teprve až lidé poznají veškerá pochybení v nesprávném používání orgánu mozku, teprve pak nastane na Zemi čas vědomého naplňování duchovního poslání člověka. Ta doba se s každým dnem přibližuje více a více.

 

©  2006, VOLÁNÍ, s.r.o.