—   Nabídka  knih  nakladatelství  VOLÁNÍ   —

( Ukázky z knihy  „Obrazy ze života v jiných částech Vesmíru“ )

Obrázky jsou pouze ilustrační … 

Další z obydlených planet v našem vesmíru JUDEA . 

Judea je hvězdou, o níž je možné říci, že tamější život se nejvíce podobá životu na naší planetě. Někteří poznají tuto planetu také pod názvem Jadava nebo Jadea. Vždy se však jedná o tutéž hvězdu. Judea krouží v nedalekých galaxiích od mléčné dráhy, v níž se nachází Země, přesto však jedná se o tisíce světelných let, jež dělí tyto dvě hvězdy od sebe.

Judea je velikostí podobná planetě Zemi a také i její obyvatelé jsou velikostně i vzhledovou souměrností nejvíce podobní lidem na této Zemi. Lidsky duchovní druh nese zde rysy osmahlých vznešených tváří s hrdým výrazem. Judeané jsou v této době přibližně stejně duchovními, pokud bychom je srovnali s duchovní úrovní pozemšťanů. Nelze však hledat jakékoliv příbuzenství s pojmy, které jsou blízké jen zvukem slova Judea zde na Zemi. V duchovním druhu však podobný základ existuje. Přesto ve své ušlechtilosti a především ve své důsledné čistotě jsou Judeané dále, než největší část pozemského duchovního pokolení.

Světlí a důstojní, takoví jsou obyvatelé této hvězdy. Jejich úzká spjatost s přírodními krásami planety ochraňuje je přirozeně před chtěním do těchto krás zasahovat a měnit je.

Spjatost s přírodou proniká do všeho, čím se zaobírají, od stavebnictví přes veškeré výrobky strojů až po obdělávání půdy a pěstování zvířat. Judea je zářící šťastnou hvězdou lidí tiché radosti a míruplnosti. Můžeme-li pak hovořit, že planeta Země jeví se z pohledu vesmíru jako modrá planeta, pak Judea je planetou modrozelenou. Je to dáno obsahem prvků ve vodě, jež je na této planetě všudypřítomnou.

Judea je planetou vysokých hor a rozlehlých sladkovodních jezer. Judea nemá oceánů ani velkých moří. Tato planeta dá se také celá obejít po souši, avšak některá jezera jsou natolik velká, že je možné je srovnat s některými menšími moři na Zemi.

Většinu souše pokrývají vzrostlé lesy, které se skládají z listnatých stromů, plodících ovoce vícero druhů chutí. Tyto plody jsou také základem většiny potravy obyvatel. Přes všechnu nádheru, krásu a čistotu, trpí Judea jediným velikým nedostatkem – zastavila se na svém vývoji, jež odpovídá přibližně pozemskému starověku. Přestože tento stav zajišťuje určitou stabilitu a zachovávání duchovní čistoty zdejšího obyvatelstva, z pohledu Zákonů Stvoření se však na této planetě zcela zastavil veškerý pokrok. Po dlouhou dobu, jíž možno přirovnat k pozemským tisíciletím, žijí obyvatelé Judey stále stejně. Všechna období roku jsou přesně rozpočítána do cyklů tak, aby každý den mohli obyvatelé dopředu očekávat, co bude a mohli se na toto přicházející správně nachystat. Uctívání Stvořitele, které náleží k samozřejmostem této hvězdy, má již po tisíciletí stále stejný průběh, až do těch nejmenších podrobností. To platí i pro všechno ostatní v životě obyvatel na této planetě. Vše je s přesností hodinového stroje stále se opakující jako jediná kopie původního originálu.

Ač se to z pohledu pozemšťanů zdá nemyslitelné – žít podle přesných pravidel – tamější obyvatelé, výchovou od narození, shledávají tento způsob za jediný správný a nalézají v něm s vnitřní radostí jistotu a pevné zakotvení v životě, jež směřuje ke Světlu.

Na vše v životě existují na hvězdě Judea přesné zákony postihující řešení všech situací. Od narození pečlivě vybraní a školení vykladači jsou na této hvězdě významnými, uznávanými osobnostmi. Tento zvláštní stav strnulosti vznikl před dávnými dobami. Na planetu Judea zrodil se tehdy duchovní pomocník, jenž později směl se také vtělit i na naší planetu Zemi jako Mojžíš. A tento pomocník, tak jako i na Zemi, přinesl také na hvězdu Judea pevný základ vědění o Bohu, Stvořiteli Všehomíra. Jím přinesené vědění bylo pro Judeu veliké, požehnané. Po jeho odchodu zůstaly v rukou obyvatel jeho zápisy a pravidla o tom, jak mají lidští duchové na této planetě žít, aby správně usilovali k Bohu. Tu po čase rozhodla rada duchovních vůdců v království, kde tento veliký pomocník žil, že bude jediným možným správným postupem přísně dodržovat vše, co je v listech zapsáno. Tak vznikly mnohé opisy, které se rozšířily do všech domácností této části planety. Odvozeniny ze základu byly rozvedeny s takovou přesností, že všechno jednání v životě bylo obsaženo a popsáno od narození až do smrti jednotlivce. Tyto spisy, protože jejich dodržování v krátkém čase přinášelo skutečně mír a požehnání, rozšířily se rychle do všech ostatních národů na celé planetě Judea.

Obyvatelstvo stalo se pro následná staletí šťastným v důsledném dodržování pravidel života. Avšak spolu s tímto dodržováním pozvolna zakrňovala u Judeanů současně schopnost živosti, tvůrčí improvizace v jednání, aniž by někdo pozoroval, jaké nebezpečí pro duchovní druh se v tom skrývá. Po tisíciletích stalo se pak jakékoliv vybočující bezprostřední jednání, tedy i nesvázané tvůrčí přemýšlení a především cítění, které se pochopitelně čas od času u některých obyvatel probouzelo, nežádoucím a tím pronásledovaným. Takoví jedinci byli vždy nemilosrdně odděleni stranou od společnosti a po celý svůj život byli přísně hlídanými a samozřejmě také trvale opakovaně u nich probíhala převýchova.

Mnoho vnitřní bolesti prožili tak někteří duchové, kteří se narodili na planetu Judea s toužebným posláním přinést změnu k opětovnému většímu vnitřnímu pohybu u obyvatel. Avšak marně. Tak nadešla nakonec v soukolí běhu Stvoření také veliká zásadní změna. Přesto, že původně mělo být veškeré požehnání veliké milosti Boží věnováno Judee, jakožto nejčistší a nejsvětlejší planetě v tomto vesmíru, svou stále se zvětšující strnulostí ducha obyvatelé této hvězdy vynutili změny takového druhu, že zastoupila nakonec Judeu v její původní vůdčí duchovní úloze planeta Země, která, přestože nebyla tolik duchovně čistou, byla živější, pohyblivější a otevřenější pro přijímání nového vědění, jaké přinášejí vždy čas od času Bohem poslaní pomocníci a zvěstovatelé. Tak proto také přišel Ježíš, Syn Boží pro záchranu všech hmotností tohoto vesmíru na Zemi, protože hvězda Judea ho tehdy již nebyla schopna svou strnulostí vůbec přijmout. Přesto i na Zemi lidstvo Syna Božího nepoznalo správně, tak jak to On očekával v požadování nejvyšší živosti ducha, a nakonec byl i zde na Zemi pronásledován, mučen a odstraněn tak, jak by se mu stalo s ještě větší úporností nepřátelství na hvězdě Judea. Ze Světla bylo viděno, že na Zemi by se Jeho Slovo přece jen mohlo pevněji zachytit v několika málo duších, zejména u jeho učedníků, natolik živě a silně, aby se následně rozšířilo po největší části Země. To by u Judeanů nikdy nenastalo, neboť jak bylo předvídáno, tito by bezvýhradně Slovo Syna Božího odmítli, jako ve své zářivé živosti příliš nové, převratné k jejich již zažitým pevným Zákonům.

Tak přesto, že život obyvatel na hvězdě Judea plyne oproti planetě Zemi míruplně a také i v určitém smyslu radostně, je tento život úplně strnulým a z duchovního vidění směřujícím jen stále více k úplnému úpadku ducha. Nikoliv snad v nečistotě a přímém zlu, nýbrž ztrátou duchovní živosti, jež je v Zákonech Stvoření ve skutečnosti tím nejdůležitějším pro lidského ducha! Pád Judey je tedy stejně tak zhoubným, jako kdyby na ní panovalo samotné zlo.

To právě Judea se stala v pravém slova smyslu vlažnou, ani studenou, ani horkou, a tím stala se také planetou pomalu směřující ke svému konci. Proto se na tuto planetu rodí stále méně noví duchové. Přichází zde ke vtělení již jen ti, kteří jsou svojí strnulostí stejnorodě svázanými a upjatými. To však vylučuje stále více možnost tolik potřebné změny k oživení a osvěžení v duchovním pokroku, protože Judeané jsou na své bezvýhradné dodržování daných pravidel ještě i dnes stále velmi hrdými a pyšnými. Snad ale přijde ještě nyní v nadcházejícím soudu k této planetě pomoc v podobě nečekaných událostí, které by tyto spící duchy probudily k životu. Pokud se tak nestane, Judea bude nakonec zasažena Svatým Soudem v tom nejtěžším rozsudku. Její obyvatelé v průběhu následných staletí vymřou! Judea stane se pak mrtvou hvězdou!

Ó, kéž se tomu tak nestane, neboť Judea je krásnou, nesmírně krásnou planetou přírodního druhu.

—   Nabídka  knih  nakladatelství  VOLÁNÍ   —

( Ukázky z knihy  „Obrazy ze života v jiných částech Vesmíru“ )

Obrázky jsou pouze ilustrační … 

Planeta rozvinutého rozumu a vesmírných korábů ACHRANNA . 

Hvězda Achranna je v našem vesmíru nejstarším tělesem, které je obydleno lidsky duchovním druhem.

Ve svém silně rozumovém vědění a znalostech je také nejdále ze všech obyvatel ostatních hvězd. Velicí duchové, žijící v dávných dobách na hvězdě Achranně, přinesli tamějším obyvatelům netušené poznání, které pronikalo až do samých základů hmoty. Achranňané tak ovládají cestování vesmírem za pomoci korábů, jejichž technické vybavení se zcela vymyká představám dnešních pozemšťanů.

Achranňané stali se doslovnými průkopníky a pionýry v cestování dalekým vesmírem. Jejich hvězda je jen o něco málo větší než Země. Již před desetitisíciletími proto technicky velmi činorodí Achranňané vyčerpali většinu zásob, jež jim planeta nabízela.

Tu jejich rozumové uvažování, vybičováno hrozícím nedostatkem, vyvíjelo úsilí tak mocně, že podařilo se těmto obyvatelům zajistit si další zdroje z hvězd, jež jsou sousedícími v jejich hvězdné soustavě. Povzbuzeni svými úspěchy, započali cestovat stále hlouběji do dálav vesmíru. Achranňané byli již dlouho před pozemšťany těmi, kteří začali hledat jiný život ve hmotě vesmíru. Jejich učenci vypočítali se stoprocentní jistotou, že v tomto vesmíru musí být určitě další život. Tak vydalo se vícero korábů na cestu vesmírem s vědomím toho, že se na svou vlastní hvězdu již nestačí navrátit.

To se také stalo skutečností. Z několika tisíců korábů nevrátil se na rodnou Achranne ani jediný. Většina posádek opustila tento hmotný svět během cesty za jiným životem ve vesmíru. Část dosáhla planet, které považovali za obyvatelné, avšak záhy i tito objevitelé vyčerpáním a věkem zemřeli bez toho, že by se navrátili zpět na svoji hvězdu. Připoutáni po své smrti svým chtěním neutišitelného objevitelství, započaly se postupně duše těchto zemřelých cestovatelů domnívat, že stále existují, že stále cestují hmotností vesmíru, že však pouze přestoupili do jiného rozměru hmoty. Tak cestovali dále ve svých posmrtných duševních tělech v domnění, že stále hmotně existují. Nakonec přece jen v těchto hmotně neviditelných tělech dosáhli až k naší Zemi, jejíž osud je jim velmi blízký, a proto se zdržují v její blízkosti a usilují o její záchranu.

Mezitím na hvězdě Achranně přišlo již nové poznání duchovního druhu, jež přinesli tam světlejší duchové. Hmotná Achranne upustila nakonec od všech svých pokusů nalézat život ve vesmíru a stala se opětně hvězdou, kde za nejvyšší cíl je považováno duchovní usilování ke Stvořiteli.

Tento stav však právě nebyl zpočátku tak samozřejmým, neboť v dobách převratného úspěchu rozumu – vědy považovali se Achranňané za rovné Bohu. Považovali se za bytosti, které mají ve svém nitru také i Božské jádro. Tato přemrštěnost stala se jim však nakonec vlastní hroznou pastí, neboť po své smrti museli se vždy opětně navracet zpět na planetu, aby v opakovaných prožitích narození odložili tuto svou domýšlivost. Prožitím mělo jim být zejména to, jak zdeformovaná měli v těchto obdobích svá hmotná těla. Jejich těla silným rozvíjením mozku stala se natolik postiženými, že tělesné deformace hlavy i ostatních částí nesly známky jen vzdáleně odporné karikatury lidství. Mozkoví mrzáci, kteří ztratili vše ze své původní krásy, tak vždy, již krátce po prvních desetiletích svého života, ztráceli téměř zcela schopnost pohybu těla a velmi často museli být tak i podpíráni speciálními technickými konstrukcemi, aby se vůbec mohli pohybovat. Tělesný aparát tehdejších Achranňanů postrádal úplně pohyblivost, svěžest, zdravost a vitalitu. Také vzhled obyvatel hvězdy Achranne v té době vypadal, jakoby byla jejich těla průsvitná s modrajícími skvrnami na povrchu, s odpornými zdeformovanými hlavami, na něž však za svého času byli někteří velmi pyšní.

Achranňané ve svých tělech, zdeformovaných nezdravým úsilím tisíciletých generací, měli tak znovu a znovu prožívat, jak vzdáleni jsou i samotnému obrazu krásy duchovního druhu, o to více, jak tragické je to, že se považují za svým původem Božské. Je samozřejmé, že podobně zdeformovanými byla částečně i zvířata, žijící v blízkosti Achranňanů. Jen ještě zbývající volně žijící zvířata a rostliny udržely si v rámci možností planety svou ladnost a krásu. S dojetím a neuvědomělým pocitem něčeho ztraceného dívali se pak na ně tělesně zmrzačení, rozumoví Achranňané. Sice jen postupně, pomalu, ale přesto ve více a více z nich rozhořela se tichá touha po osvobození se z tohoto krutého uvěznění ve zmrzačeném tělesném aparátu. Tak stalo se, že od určité doby, v částech planety, kde přebývaly zejména prostší národy tmavší pleti, počaly se do těchto národů rodit děti, které byly o něco zdravějšími, radostnějšími. Byly to děti, které dokázali si po tisíciletích opětně hrát a běhat, aniž by toužily zatěžovat se schopnostmi počítat z hlavy složité vzorce vesmírných drah těles a podobnými záležitostmi, jak tomu bylo jinak běžným zvykem u dětí jejich věku.

Tak zhruba před několika tisíci roky, počítáno pozemskými lety, nastal na planetě Achranné opětně směr, přinášející pomocnou obrodu ducha. Postupně vzchopily se následně k tomuto obrození i národy světlé pleti a život na Achranně stal se prostším v myšlení, než tomu bylo v časech nejvyšší vlády pyšného rozumu.

Přestože z našeho pohledu bychom tuto krásu Achranňanů ještě dnes shledávali za škaredou, a až obludně zdeformovanou a velmi vzdálenou všemu lidství, je možné již vidět v těchto změnách u dnešních obyvatel hvězdy Achranna nalezení cesty ke Světlu. Ještě další tisíce let bude to však trvat, než přemění obyvatelé této planety svoji stávající tělesnou nezdravou subtilnost drobných, promodralých těl, korunovaných nepřiměřeně velkou hlavou a zejména její mozkovou částí ke skutečné kráse lidsky duchovního vzhledu. Nezbývá, než doufat v to, že se tak stane.

Přesto však je otázkou, zda se doopravdy nakonec podaří Achranňanům tolik žádoucí ozdravění těla i ducha, neboť v některých národech této planety opětně začíná ožívat silná myšlenka, vydat se znovu do vesmíru za ostatními obyvateli hvězd, protože dle výpočtů zdá se být nyní právě ten nejpříhodnější čas pro uskutečnění cesty směrem ke galaxii mléčné dráhy, kde výpočty učenců očekávají obydlenou hvězdu. Touto hvězdou je naše planeta Země. Kupa galaxií, v níž obíhá i planeta Achranne, se v průběhu tisíciletí ke galaxii mléčné dráhy právě nejvíce příznivě natočila.

Pokud by tedy bylo možné uvažovat o setkání blízkého druhu s mimozemskými civilizacemi, pak ze všech vyjmenovaných hvězd jsou obyvatelé Achranny tomuto setkání nejvíce blízkými.

Přesto však je možné předpokládat, že hmotné setkání obyvatel planet tohoto našeho vesmíru je velmi vzdáleným k opravdovému uskutečnění. Spíše je neuskutečnitelným v úrovni nejhrubší hmoty vesmíru.

Doposud se setkávají jednotliví obyvatelé tohoto vesmíru jen skrze jemnější úrovně, a to buď po odložení pozemského těla, po smrti, anebo občas skrze schopnosti jemnějšího vnímání duše, jež je občas přirozeným projevem spánku u některých z lidí.