www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
8/2010 |
Duchovní stav Země k 8.8.2010
Jen málokdo z lidí je schopen poznávat to, co je opravdu skryto v budoucím čase. A také jen velmi málo lidem bylo vždy po celý čas historie lidstva na Zemi umožněno „vidět“ do budoucích událostí. Těmto lidem nebylo nikdy veřejností věnováno tolik pozornosti, kolik mělo být. Žel, právě ku škodě celých následujících generací.
Znalost účinkování velikých Zákonů Stvoření dává tak trochu možnost „vidět“ do budoucí doby každému, kdo se poctivě snaží těmto zákonům porozumět. Porozuměním je zde myšleno získání si osvědčení znalosti jejich účinkování v mnoha okamžicích a situacích.
Zákony Stvoření jsou ve své dokonalosti trvalé, neměnné! Avšak odstíny jejich projevů se mění téměř neustále, vždy podle toho, v jakých spojitostech dochází k naplnění jejich účinků. Proto je potřebné znát účinky, projevy zákonů. Čím širší je u člověka znalost souvislostí při pozorování všech dějů, plynoucích okolo něho, tím hlubší je vhled do vzdálených vláken, která se, podobna dlouhým svítícím kořenům, táhnou z minulosti skrze přítomnost do budoucnosti.
Tak zkušený pozorovatel může vidět v mnohém dění odehrávajícím se v přítomnosti také i počátek dějů v minulosti, jež je možné nazývat příčinou, která však táhne se dále a směřuje právě přes přítomnost ještě dále k budoucnosti, v níž je pak možné očekávat vrchol návratu následků všeho, co bylo zaseto do „půdy Stvoření“, do neviditelných vláken pravěčných Zákonů.
V dnešním čase je zde na Zemi velké množství vláken, valících se mocně z minulosti k bodu, kdy začnou se stále intenzivněji tato vlákna projevovat ve svých následcích.
Mnohé se ve svých počátcích začíná ukazovat již nyní, v čase přítomnosti. Energie vláken řítí se od vzdálených příčin k vybití v následcích, které se formují stále zřetelněji, viditelněji pro každého z lidí právě již v dnešní době.
Jen se podívejme na zásadní změny v počasí!
Jen sledujme dále pozorněji svět rostlin i zvířat. Každý, kdo je jen trochu vnímavější, může to vidět!
Zcela zásadní proměny, které se budou ve výsledku dotýkat každého z nás lidí, blíží se k Zemi! Co však může v tom pozorovat ten, kdo vidí do vláken Zákonů Stvoření?
Každý moudrý člověk měl by v tom vnímat, že je zde čas na naléhavou proměnu dosavadního smýšlení a jednání lidstva. Každý jednotlivec v dění, které nás obklopuje, a které právě začíná se měnit neuvěřitelnou rychlostí, může nacházet svoji vlastní cestu, vedoucí k překonání všech dějů, které jsou nyní ještě teprve před lidstvem, dějů, které nám nepřinášejí v sobě pro budoucí dobu nic lehkého.
Mnohé se bude muset změnit!
Tak mnohé se bude muset změnit!
V plné důslednosti neuvědomuje si to ještě téměř nikdo z nás.
Všechno musí být nové! Takový je požadavek, snášející se k lidem na Zemi z výšin Stvoření.
Všechno od toho nejzákladnějšího! Tím nejzákladnějším je na prvním místě již jednou provždy probuzení dobra a čisté, nestrojené pokory v duši i myšlenkách člověka. To je však, jak se to ukazuje, pro nás to nejtěžší.
Přestože moudří lidé vidící budoucí děje již dávno před dnešní dobou varovali a naléhali na lidstvo, aby se otevřelo dobru a vpustilo do svých niter jas, jenž je součástí veškerého díla Stvoření, lidé nedbali a ještě i dnes nedbají na tato dávná varování.
I dnes, přestože se nacházíme v čase počátku velkých událostí a změn ve vesmíru i v přírodním světě na Zemi, nepovažuje největší část lidí vůbec za nijak potřebné zamýšlet se nad sebou samým, aby si zodpověděli nejdůležitější otázky smyslu svého bytí zde na Zemi.
Lidé neptají se po skutečně důležitých otázkách a zabývají se bláhovostmi, aby si jimi vyplnili svůj život na Zemi, jenž jim byl přitom milostivě darován k pochopení účinků Zákonů Stvoření.
Největší část lidí nevidí do budoucích časů ne proto, že jim to nebylo vyššími proudy Stvoření umožněno, nýbrž jen a jen proto, že sami nechtějí.
Nechtějí znát zákonitosti působící v díle Stvoření, zákonitosti působící okolo nás, neboť se obávají přílišné zodpovědnosti za sebe sama, která by jim z toho přirozeně vyplývala. Tuší, že vědění o pravém smyslu jejich bytí by jim nutně přineslo potřebu mnohé změnit. To nechtějí, a tak raději zůstávají nevědoucí, následujíce tak úsměvný obraz pštrosa, strkajícího svou hlavu do písku. Myslí si, že když oni souvislosti o působení Zákonů ve Stvoření neznají, že tyto vůči nim nepůsobí.
Proto jim také každá nová událost, která přichází k projevu jako následek minulosti, připadá jako nepochopitelný výsledek náhod, mající podobu nespravedlivého zasahování přírodního světa do vyspělé lidské civilizace.
Bláhoví lidé. Mnohým z nich není možné ještě ani dnes cokoliv říkat o budoucí době, která se blíží. Nechápali by ničeho, a slova, jakkoliv dobře míněná, považovali by jen za škarohlídské strašení budoucností, o které z jejich pohledu nemůže nikdo vědět nic.
Ano, tak to je s největší částí dnešního lidstva na Zemi. Takový je stávající duchovní stav! Otupělost a pohodlnost vůči jakémukoliv přemýšlení o vážných věcech.
Kéž by se to změnilo k lepšímu!
Tak mnohé by se usnadnilo ve svém prosvětlení. Kdyby to lidé věděli, mnozí by jistě neváhali se ve svém životě posunout dále, neboť je velmi mnoho těch, kteří nejsou ve svém nitru špatnými, nýbrž jsou jen vlažnými.
Vlažnost je však stav, který Stvoření dlouhodobě nesnese. Člověk bude se muset brzy rozhodnout konečně:
Buď, a nebo!
Snad se tedy v nastalých časech ještě probudí lidé, kteří jsou ve svých srdcích dobrými.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
7/2010 |
Duchovní stav Země k 7.7.2010
Na severní polokouli Země se právě odvíjí z pohledu bytostného světa nejnádhernější období v celém roce. Přírodní svět, posílen novým přílivem sil, rozvinul se v celé své kráse, povznesen tvůrčí prací bytostných služebníků. První dozrávající plody střídají se se zasněností kvetoucích lučních a lesních bylin, v nichž nevyvíjí se přitom jen semena budoucích rostlin. Přestože největší část lidí na Zemi o tom nic neví, mnohé z těchto květů na své jemnější úrovni poskytují místo také pro zformování nádherných elfů pro jejich zrození ke službě ve hmotnostech.
Elfí děti přicházejí na tuto Zemi ke splnění svého úkolu – pečování o svět rostlin. Člověk, který by měl otevřený zrak pro vnímání bytostného světa, mohl by tak právě nyní v tomto čase spatřovat na místech, kam přicházejí malí elfové, ve své zárodečné formě podobní velmi blízce vzhledu lidských dětí, dění, srovnatelné s obrazy pohádkového druhu.
Ano, to vše je možné vnímat právě v tyto dny, kdy svatá síla ve Stvoření proměnila se v prolínání úrovněmi do látky, z níž čerpají posilu pro své tvoření všechny bytostné síly vesmíru.
Avšak ten, kdo smí vnímat, či dokonce je mu umožněno vidět svět bytostných služebníků, ten také může nyní v současnosti pozorovat, jak míst, umožňujících přicházení nových elfích služebníků, je stále méně a méně.
Důvodem tohoto ubývání míst, kam přicházejí ke zrození do hmotností elfí děti, je člověk se svou rušivou přítomností v přírodě. Vyzařování, provázející většinu dnešních lidí, je natolik vytržené ze souběhu světa přírody, že se dá hovořit více méně o automatickém ději ústupu všech elfů, vyvolaném vždy, když člověk vstoupí se svojí myšlenkovou činností do přírody.
Svým naladěním, které je směřováno sebestředně, s otupělostí citového vnímání, dnešní lidé způsobují v přírodním světě téměř vždy důvod k poplachu a ústupu všech živých bytostí. Lze hovořit o výjimkách lidí, jichž je opravdu jen nemnoho, kteří nezpůsobují poplach svým vstupem do míst, která obecně nazýváme volnou přírodou.
Před člověkem v přírodě prchá dnes vše, co může se pohybovat. Zvířata, hmyz, všechny bytosti nesvázané pevně s konkrétním místem!
Teprve když člověk opět odejde z přírody, vše živé se s ostychem a opatrností navrací. Avšak to jen tehdy, pokud činnost člověka v přírodě nezpůsobí trvalé změny, které pak na dlouhou dobu, v horších případech pak navždy, nezpůsobí nemožnost znovuobnovení takového vyzařování, které poskytuje ochranu pro přirozený život a práci přírodního světa.
Ústup bytostných sil, především pak elfů květin z míst v přírodě, kde ještě před desetiletími bylo možné v tuto dobu, v ranních a podvečerních hodinách, pozorovat nádherné roje jemného tančení těchto bytostí, tento ústup je více než hrozivý. Tento ústup se mimo jiné projevuje následně vždy chřadnutím všeho života rostlin a v krátké době mizením celých zástupů živých tvorů přírody – brouků, motýlů i drobných zvířat, zejména drobných ptáků, kteří nacházejí potřebné bezpečí pro své nocování právě v těch keřích, jež slouží současně za výchozí místo působení elfů. Keř, v němž sídlí jako ve svém domově elf, je vždy velikým zdrojem pohybu a výskytu mnohých živočichů. To proto, že vyzařování elfí přítomnosti umožňuje vytvořit větší ochranu, jež právě potřebují drobná zvířata a hmyz.
Tak právě úbytek nádherných druhů motýlů, jenž je v posledních desetiletích velmi výrazným nejen v Evropě, ale bez výjimky úplně na celém světě, tento úbytek je úzce propojeným s ústupem květinových elfů z míst, která jsou nějakým rušivým způsobem dotčena přítomností lidí, nebo dokonce jsou na takových místech rozrušena aktivní lidskou činností – těžební činností, stavebními pracemi a mnoha jinými způsoby, jimiž člověk zasahuje do přírodního světa.
Jen pozorujme více viditelný svět přírody! Mnoho, velmi mnoho, co se děje nyní navenek, co je stále více viditelné v přírodě, napoví nám o současném utrpení malých bytostných služebníků, kteří jsou pro naše pozemské oči neviditelnými.
Je to více než varující!
Na Zemi je stále méně míst, kam mohou přicházet další generace elfích služebníků!
Jejich stále menší počet musí tak obstarávat mnoho rostlin z jednoho místa, které ještě umožňuje dlouhodobější přebývání. Výsledkem toho je chřadnutí přírody jako celku. Rostliny méně kvetou, méně odolávají jiným, agresivnějším druhům, které však zároveň v moudrém vývoji v přírodě můžeme nazvat druhy přemosťujícími, náhradními.
Původní rostliny mizí ze svých stanovišť. Ztrácí na své léčivé síle a pod vlivem rušivého vyzařování lidského druhu ztrácí se tak celé lokality, v nichž ještě před nedávnou dobou nacházela se vhodná místa pro příchod nových elfích dětí. Jedna za druhou mizí louky, pastviny, lesní palouky, tedy právě ta místa, která si ještě do určité doby udržovala záření potřebné pro probouzení se elfích dětí.
Malí bytostní stahují se pryč od lidí, prchají od našeho světa disharmonie a nepěknosti.
Takový je dnešní stav na Zemi!
Jak velmi bychom přitom směli poznávat moudrosti a krásy, kdybychom dokázali chodit přírodou s vnímáním naladěným na nádherný souzvuk činnosti světa malých bytostných, zejména pak na svět elfů, pečujících o kvetoucí rostliny.
Zcela nicotným, mdlým a zahanbujícím jevil by se nám pak náš vlastní svět, který považujeme za tolik různorodý a pestrý.
Ve skutečnosti je tento náš lidský svět, o kterém se domníváme, že překypuje barevností a tvary toho nejzajímavějšího druhu, jen místem neharmonického přebíjení se tisíců ztřeštěných forem navzájem. Jsme obklopeni přeplácaností, hraničící až s bláznovstvím, a přesto se bijeme v prsa, jak barevný a pro vše ostatní nesrovnatelně kvalitnější žijeme život.
Kdybychom však směli vidět jen jednou svět elfů, svět jejich činorodosti a radostného tvoření, tu jen během několika chvil museli bychom nahlédnout, jak hloupé je naše úsilí změnit svět k obrazu našich představ, které jsou ve skutečnosti jen představami zrozenými z vybičovaných snah o sebeuplatnění jedince.
Spolupráce je pro člověka něčím, co stojí až za jeho vlastním chtěním. Bytostní služebníci spolupracují spolu navzájem tak, že právě ve spolupráci s ostatními nacházejí plnocennost své individuality. Žel, člověk něco takového nezná.
Působení dnešního člověka na Zemi stojí proti všemu ostatnímu životu v díle Stvoření!
Duchovní stav k 7.7.2010 není dobrým, neboť spolu s poznáním a věděním o skutečném smyslu jejich života zde na Zemi chybí miliardám lidí pokora a úcta před světem přírody, a o to méně ještě před světem nádherných bytostných služebníků, které považujeme dnes již jen za bytosti z pohádek, tedy za bytosti vymyšlené, dobré tak pro děti.
Jak velmi se mýlíme!
Ó, jak velmi se mýlíme!
Jak velmi, to se nám již brzy ukáže, až se ve hmotnostech projeví síly velkých bytostných služebníků v přírodě, kteří nyní bezodkladně sledují naplnění Vůle Pravěčného Boha!
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
6/2010 |
Duchovní stav Země k 6.6.2010
Je zvláštní, jak vždy, když se k lidem přiblíží nečekané události přírodního druhu, a to ať již v prožívání jejich dopadu na osudy jednotlivců nebo na osudy obcí i celých oblastí a zemí, zlepší se téměř vždy současně duchovní stav obyvatel Země.
V touze pomáhat jeden druhému dokážou lidé v čase takovýchto prožívání vyvolat v sobě mimořádný stav vnitřní sounáležitosti, soucítění. Stav vyšší citlivosti a empatie pak na určitou dobu převýší osobní rozměr člověka, jenž probudí v sobě pod vlivem neobvyklého, mimořádného prožívání vědomí toho, že je potřeba myslet na druhé lidi, nacházející se v nouzi, a pomoci jim.
V té chvíli, při změně naladění vícera lidí na zesílené vědomí chtít opravdově, nesobecky pomáhat druhým lidem, kteří prožívají stav nouze a bolesti, právě v té chvíli mohou zvýšeně proudit k Zemi skrze jednotlivá vlákna světlé posily duchovního druhu.
Potlačením osobního já, které za normálních okolností svojí plánovitou cestou usiluje o naplnění svých tužeb a přání, jež jsou často jen jalovými touhami po zisku čehosi hmotného, nebo hledá ukojení svých přání ve splnění prožitku, potlačením tohoto osobního, může pojednou k takto naladěnému člověku, jenž pojednou v sobě probudil čisté myšlenky nezištné pomoci druhým, náhle proudit duchovní posila a osvěžení vyššího druhu.
Přitom příliv takovéhoto proudění nemusí být člověkem prožíván jako vědomý děj. Naopak, povětšinou je toto prožití podobno jakémusi záblesku vnitřní radosti či záblesku poznání toho, že lidský život má ve skutečnosti ještě vyšší hodnotu, než jak ji dotyčný člověk doposud poznával.
Takové záblesky byly by pak nejlepším nástupním bodem pro opravdové získávání si moudrého poznání o životě a také ke změně mnohých navyklostí člověka, které se s moudrostí neslučují.
Žel, ale to vše většinou proplyne až příliš rychle okolo lidí, a tak po skončení všeho mimořádného, co umožňovalo v člověku probudit lepší duchovní stránku, to vše se po čase opět uzavře a opět se navrátí ona plánovitá cesta vlastního uplatnění se podle naučených či převzatých nároků dnešní společnosti.
Tak stává se téměř s jistotou, že také kdykoliv, kdy dojde ke zlepšení duchovního naladění obyvatel Země nebo některé z jejích částí, že také po nedlouhé době toto zlepšení opět vrátí se zpět ke svému dlouhodobému průměru, jenž není vůbec dobrým, který je ve skutečnosti nesmírně znehodnocujícím ušlechtilost lidského ducha.
Nabízí se zde otázka - proč? Proč, když již lidé prožijí, byť jen na krátký čas, stav vlastního povznesení nad sebe sama, tak jak o tom právě hovoří všechny moudré zkušenosti získané mnohými lidmi za celá tisíciletí, proč opět vše nakonec proplyne lidem mezi prsty a oni se opět vrátí zpět, dolů ve svém duchovním naladění.
Proč je to vše puštěno tak lacino a bez vnitřního boje a přemáhání dolů, zpět na stupeň opětného vzájemného boje, lidského sobectví a ješitnosti?
Vše nasvědčuje tomu, že zde chybí dostatek osvěty, která by o tom všem správně a bez zištných cílů hovořila k lidem, tak jako kupříkladu na samém svém začátku hovořili o novém poznání Boha a Tvůrce první křesťané.
Chybí zde také dostatek vzorů, které by dokázaly již natrvalo překročit onu pomyslnou čáru vlastního já, a které by tedy žily životem moudrým a ušlechtilým, prostým všech neslušností a nízkosti.
Tak stále se potácí Země mezi malým zlepšením duchovního stavu svých obyvatel a následně jejich opětným úpadkem dolů.
V posledním měsíci právě na vícero místech planety mohli lidé prožít onu příležitost nezištně si pomáhat pod tlakem nečekaných přírodních událostí.
Bylo by pozitivním přínosem, kdyby bylo možné posunout stav Země výše, aniž by lidé museli přitom prožívat stav nouze a utrpení.
Ale to vše máme přitom ve svých rukou, každý den, každou chvíli. Stačí jen chtít!
Chtít prožít onen stav záblesku vnitřního povznesení, když pomůžeme někomu z bližních v těch nejmenších okamžicích tak, jak je každodenní život přináší.
Úsměv, povzbuzení, slušnost a ohleduplnost v jednání. To vše jsou momenty, které, ač se zdají být malými a bezvýznamnými, umožňují přitom spojení s ušlechtilejšími, světlejšími světy, kroužícími ve výšinách díla Stvoření.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
5/2010 |
Duchovní stav Země k 5.5.2010
Duchovní stav k 5.5.2010 zůstává stále stejným, jakým byl v předchozích měsících tohoto roku. S malými výchylkami ke zlepšení, kdy došlo vlivem nejrozličnějších událostí u nás lidí k větší zodpovědnosti a umenšení vlastního já ve prospěch pomoci druhým lidem či přírodnímu světu, nezměnil se však celkový duchovní stav výrazně k lepšímu. Vždy po takovýchto krátkodobých událostech vrátil se průměrný duchovní stav obyvatel Země nazpět, do míst, kde již dlouhodobě setrvává.
Jak se to jeví, vše tedy běží stále „při starém“ a žádné duchovní probuzení v širším měřítku není prozatím na pořadu dne.
Přesto však je potřebné pro každého nést v sobě naději na zlepšení. Ve svém osobním životě je pak potřebné trvale směřovat svou vůli k tomu, že mnohé lze stále zlepšit tak, aby člověk mohl být v tom nejpřirozenějším způsobu svého každodenního života pro druhé příkladem a inspirací v tom, že čisté hodnoty lidské slušnosti, obecné etiky a morálky mají stále svůj smysl v životě nás všech.
Jedině tak lze také doufat a věřit v to, že stále více lidí pozná, že právě tato cesta vlastního probuzení a povznesení je cestou nejen člověka jako jedince, ale cestou k obrodě celé lidské společnosti.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
4/2010 |
Duchovní stav Země k 4.4.2010
Jakkoliv by měl být v těchto dnech duchovní stav Země výrazně proměněn k lepšímu, neboť období velikonočních svátků je významným okamžikem pro všechny, kdo se hlásí ke křesťanskému vyznání, je možné říci, že myšlenkový svět okolo Země, ba i duchovní svět v nás a okolo nás, se nezměnil ani o stupínek k větší prosvětlenosti.
Zdá se, že opět je tak promarněna další z příležitostí k duchovnímu pokroku dále.
Lidstvo i nadále tone ve své šedivé monotónnosti, s níž vstává do každého nového dne a s níž beze změny jde opět vyčerpáno spát.
Setrvačnost během každodennosti svírá lidstvo i člověka jako jednotlivce ve svých tvrdých, neústupných kleštích.
Vybočení nad rámec této každodennosti v čistém a radostném úsilí ke změně na sobě samém je největší částí lidí převážně vnímáno jako důvod k posměškům, kritičnosti, ba dokonce i k nenávisti, plynoucí z nepochopení, že něco takového je u člověka vůbec možné.
Zmrzačeni zúženým náhledem na svět pohlížíme na druhé měřítkem jen svého vlastního druhu, měřítkem svého vlastního vědomí a poznání. Co se vymyká šedi světa, to je důvodem k nejistotě, je to považováno za ohrožení, neboť i tomu nejčistšímu úmyslu je dnešním lidstvem podsouván vždy nejprve záměr promyšlené vychytralosti. S touto paranoiou jde lidstvo tupě svým navyklým způsobem myšlení od jednoho dne k druhému.
Čistá radost, důvěra v lepší budoucnost, založená na poznání pravého smyslu bytí člověka na Zemi, je považována za něco bláznivého, ba co více, je považována pro zažitý běh lidské společnosti za něco nebezpečného, nežádoucího.
Nositel Světla Pravdy - Ježíš, byl ve svém nedlouhém pozemském životě obklopen lidmi, jež byli dvojího druhu. První naslouchali jeho slovům s čistou radostí a slyšené chtěli ihned převádět do svého života. Tito lidé chtěli, aby Synem Božím podávané Světlo vstoupilo do jejich života a stalo se jejich trvalým blízkým přítelem a pomocníkem. V radosti a štěstí, v osvobození, které přicházelo v jediném okamžiku procitnutí ducha, byli tito lidé schopni odložit od sebe mnohé zkreslené představy, které je oddělovaly od možnosti prožívání harmonie s bližními, harmonie a souznění se všemi tvory a bytostmi ve Stvoření. Takoví lidé dokázali nastoupit cestu, na níž zářilo před nimi Světlo a Pravda jako to nejvyšší.
Druhá část lidí, která se shromáždila okolo Syna Božího, aby mu naslouchala, byla tvořena těmi, kteří číhavě hledali v promluvených slovech a podobenstvích především rozpor se zavedenými pravdami tehdejšího společenského a duchovního života. Tito lidé hleděli jen na jediné. Zachytit promlouvaná slova, která budou v rozporu s obecnými výklady tehdejších zákonů. Nic nedbali na to, že to byly jen jejich výklady Ježíšem čistě promluvených slov, kterým usilovně podsouvali nebezpečnost. V jejich výkladech byl Ježíš nebezpečným vyslancem satana, byl bořičem zavedených pořádků, byl tím, kdo ohrožoval chod Izraele, jenž byl tehdejší římskou provincií. Výsledkem úvah těchto lidí nebylo nic jiného než důvod ke zničení rebela, k jeho odstranění z jejich zavedeného světa.
Usilovně pracovali na hledání cest, jak dosáhnout svých plánů, v nichž by navlékli své výklady Ježíšových slov tak, aby byly v přímém rozporu s římským právem, uplatňovaným v tehdejším Izraeli. Nakonec po všech překroucených a podvržených důkazech podařilo se Toho, jenž se svou niternou světlostí až příliš silně vymykal pochopení šedé monotónnosti, označit za veřejného nepřítele. Mnozí, kteří předtím volali „Hosana“, již vzápětí, pod vlivem manipulátorů, nechali se ve své povrchnosti strhnout k tomu, aby volali na římského místodržícího „Ukřižuj, ukřižuj ho!“
Jaký byl výsledek tohoto manipulování a křivého obžalování, ví každý, kdo jen trochu slyšel o významu Velikonoc.
A přestože toto vše známe, a známe i mnohé další z tisíců, na podobném principu se odehrávajících příběhů různých osobností v historii, to, jak velmi potřebné je člověku dokázat se vymanit ze sevření monotónnosti a šedivé plíživosti dnů, s níž jde většina lidstva životem, přesto přese všechno nedokážeme se ani dnes sami v sobě povznést ani o malý dílek výše, abychom pochopili a přijali čistě a nezkresleně do svých srdcí Světlo a Pravdu.
Pravda o skutečném smyslu života člověka, jakožto lidské, citové - duchovní bytosti, ještě i dnes je pro největší část lidí něčím, co se nachází na samém okraji všeho zájmu. Válení se mas v monotónním proudu, jenž vynořuje se se zrodem člověka a vede do tmavého neznáma pozemské smrti, je, zdá se naplněno něčím, co přitahuje až s neodolatelnou magnetičností.
Toto „magnetické něco“ je ve skutečnosti jen nejapná vlastnost člověka, která v nás až příliš často převyšuje všechny ostatní lepší vlastnosti. Touto vlastností je povrchnost, lhostejnost, nezájem, tupost, nevnímavost! To jsou projevy vlastnosti člověka, kterou můžeme nazvat vadnou vlastností, podporující jen sklon k nízkému, k úpadku, k nihilismu, ke ztrátě vlastní osobní vůle k ušlechtilosti.
A právě s touto tolik rozvinutou vlastností by se stejně tak, jako tomu bylo před dvěma tisíci lety, mnozí raději postavili na stranu těch, kdo vše posilující a občerstvující považovali za nebezpečné.
Ano, dnes nebylo by to vůbec jiné, kdyby na Zemi přišel opět Syn Boží, aby pomohl ve své lásce lidstvu pozvednout se více ke Světlu, k probuzení svého ducha. Ba možná bylo by to ve spojení s vybičovanou číhavostí rozumu ještě více provázeno dlouhodobým utrpením takovéhoto nositele Světla.
Morální znemožnění bylo by rychle po ruce všem médiím. Docela jistě by se našlo velké množství těch, kteří by sice na počátku volali „Hosana“, ale při svém prvním zklamání ihned by se přidali na stranu těch, kteří rádi a hlasitě volají „Ukřižuj!“
Ostatně, kdo zná dobře historii lidstva, ví, že něco takového se v nedávné historii již také odehrálo.
Jaký je tedy dnešní duchovní stav na Zemi?
K odpovědi stačí se jen dobře rozhlédnout.
Napětí vztahů mezi lidmi se stupňuje ve všech oblastech soužití. V politice, v obchodním a hospodářském světě, v rodinách, i v těch nejobyčejnějších vztazích, kdy se lidé vzájemně jen letmo setkávají. Ve všech těchto vztazích mezi lidmi narůstá nepochopení z nesouladu, který je výsledkem vypěstované touhy po prvořadosti vlastního prospěchu, vlastního úspěchu a vlastní povýšenosti nad druhými, byť by to mělo být jen na pár okamžiků. Jako zhoubná nemoc je právě tento způsob jednání lidí rozšířen v celé společnosti na Zemi. Je to ta nejhorší, nejstrašnější pandemie, která se zákeřně šíří mezi všemi lidmi. Nalezneme ji mezi rodiči a dětmi, mezi spolupracovníky, mezi přáteli, i ve vztazích mezi lidmi, kteří se jinak ani neznají.
Popsání tohoto stavu však nemá být pro člověka impulsem k bezradnosti, k vědomí marnosti, nýbrž má to být pro každého, kdo touží sám v sobě být ušlechtilým člověkem, pro každého, jenž jde cestou ke Světlu, podnětem k ještě většímu úsilí stát se příkladným pomocníkem pro všechny ve svém okolí. Jiná cesta zde totiž není.
Ano, samozřejmě, ještě je zde jedna cesta ke zlepšení duchovního stavu na Zemi.
Tato cesta však je vyhrazena bytostnému působení služebníků, kteří v živlech a v zákonech přírodního světa naplňují nyní ve své radostné práci Vůli Stvořitele. Naplnění všeho, co má ve Vůli Boží nadejít, je plně v rukou bytostí spravujících hmotný svět vesmíru. Člověk může jim pomáhat ve svém duchovním druhu jen tím, že sám změní sebe k lepšímu. Smí jim tedy pomáhat tím, že sám za sebe bude žít jako ten, jenž přijal do svého ducha všechna blahoslavenství, která vyjmenoval lidem Syn Boží, když ve své době kráčel po této Zemi.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
3/2010 |
Duchovní stav Země k 3.3.2010
Jak naznačují mnohé události posledních měsíců, z hlediska své bytostné podstaty se celá Země posouvá stále více vzhůru ke Světlu. Stále intenzivněji k Zemi proudí světlé záření, přinášející pohyb a oživení. Tímto oživením dávají se do pohybu děje, které by za okolností, jaké zde panovaly doposud v předcházejících letech či desetiletích, nemohly nikdy vstoupit do živoucího účinkování.
Hrubá hmota Země i celého širokého okruhu vesmíru kolem Země stává se, aniž bychom to přitom pozorovali, stále více prostupnější proudům světlého záření, které se spojuje se silami v přírodě, se silami bytostného světa živlů.
Ano, dějí se nyní mnohé věci, které přitom povrchní a povýšený pohled pozemských lidí může jen těžko zachytávat. Svět okolo nás se proměňuje a kromě mnoha jiného vytváří ve svém stále se zrychlujícím proudění tlak na duchovní probuzení lidstva!
Toto probuzení přineslo by také spolu s novým rozhledem pozemskému lidstvu i onu milostiplnou možnost „spojování se se Světlem“.
Tím by se mohlo mnohé posunout k lepšímu, a to napříč celým lidským společenstvím zde na Zemi. Tam, kde nyní naráží paprsky Světla na neprostupnou jinorodost v lidech, na jinorodost, která spočívá především ve strnulosti, vlažnosti a temném chtění, tam musely by při jen trochu čistším, otevřenějším přístupu člověka přinášet ty samé paprsky posilu, povzbuzení, výstavbu. Nyní však musí přinášet stále znovu a znovu jen tlak, jenž je vnímán jako tlak bolestivý, jako tlak přinášející neklid, obavy, strach, nedůvěru.
Ve spojení s proměnami v bytostném - přírodním světě, jenž přijímá zmíněné paprsky světlého záření s radostným probuzením sil, neboť všechny bytosti přírody prožívají v tom počátek svého osvobození od strnulosti hmoty, jíž zde doposud svým odkloněním se od Světla v průběhu tisíciletí nesprávně ovlivňoval právě pozemský člověk - ve spojení s těmito proměnami přibližuje se nyní období mnohých změn i u pozemských lidí.
Nyní proudí k Zemi zesílené paprsky Světla, jež jsou mnohonásobně silnější, než je nejsilnější chtění vznikající z vůle lidského myšlení. Vůle lidského druhu je překonána a bytostné síly jsou Světlem postupně osvobozovány, aby mohly spěchat ke svému původnímu pracování ve hmotnostech, jejichž jemnost a prostupnost se nyní stále zvyšuje.
Vše v bytostném světě přírody se osvobozuje, procitá nyní ze strnulosti a začíná stále činoroději působit. Vše procitá! Od toho největšího, až po to nejmenší! Je samozřejmé, že v mnoha směrech nyní zaskočí ona zvýšená činnost bytostných sil v přírodě lidskou společnost, která ve své strnulosti domnívá se, že vše je stále při starém. To jest však ten největší omyl, který jen povede k dalším narůstajícím nárazům lidstva na svět přírody. Příroda i vesmír se mění!
Síly působící v přírodě i ve vesmíru - ve hmotnostech, připravují se nyní na zcela novou etapu svého vývoje. Vše je již v pohybu, jenž nezadržitelně směřuje také i ke zcela zásadním proměnám života na Zemi.
Copak neslyšíte to dunění, ten hukot a lomoz, jenž probíhá ve všech částečkách hmoty? Spolu s tímto převratným děním raší současně v každé buňce, v každém atomu nová budoucnost! Tato budoucnost přináší v sobě nové vlastnosti, jaké zde na Zemi lidstvo zažilo jen po určitý čas na samém počátku svého vývoje. V tehdejších dávných dobách měla hmota této Země schopnosti, jaké dnes vůbec neznáme.
Tyto vlastnosti se pak postupně s ochlazením a postupující strnulostí vytratily a nyní jsou pro nás uchovány již jen v bájích starodávných věků a v pohádkách.
Dnešní člověk nemůže již ani uvěřit ve svém způsobu myšlení, že by hmota, ona tuhá a těžkopádná hmota okolo nás, mohla mít ještě jiné vlastnosti než ty, které známe.
Není však potřeba zde někoho přesvědčovat, že tomu tak je, neboť již v dohledné době budeme svědky proměn ve hmotnostech, které povedou ke znovuobjevení původních vlastností hmoty, v níž bude se pak v posílení od paprsků Světla projevovat všechno bytostné mnohonásobně činoroději a intenzivněji, než je tomu ještě dnes.
Současné události v přírodním světě jsou přitom stále jen samotným, nejmenším, počátečním ohlašováním přicházejících změn.
Tyto změny, které se blíží, jsou všeobsáhlé a v moudrém spojení se Spravedlností Tvůrce přinášejí zároveň posilu k duchovnímu probuzení lidí. Duchovní probuzení, vedoucí k citovějšímu, vstřícnějšímu a zodpovědnějšímu jednání, je také jedinou cestou pro člověka, která mu umožní, aby se směl spoluzařadit po boku osvobozených, nově pohádkově působících sil bytostného druhu.
Tato milost, připravená pro každého člověka, již proudí vesmírem k Zemi a ve svém zvyšujícím se tlaku na nitra lidí klepe a volá, aby jí vstřícně byla námi všemi otevřena naše nejniternější podstata - náš duch.
Jedině v čistém úzkém spojení s duchovními ideály umožní tyto světlé proudy sil člověku projít pozemsky dále, do nové etapy života na Zemi.
Žel, stávající duchovní stav většiny lidstva, takový, jaký je ke dni 3.3.2010, ukazuje, že ještě jen velmi málo lidí je otevřeno ve svém nitru světlým pomáhajícím proudům. Osvobození ducha, procitnutí k vědomějšímu životu v poznání nových souvislostí, zdá se být pro většinu z nás stále ještě něčím zbytečným, vedlejším, ba dokonce obtěžujícím. To je přitom pro celý svět bytostných služebníků něco zcela nepochopitelného. Pro ně je osvobození od dosavadní strnulosti tím nejcennějším, čím mohou být nyní ze Světla obdarováni.
Čistá, vroucností naplněná služba ostatnímu životu v díle Stvoření je pro největší část bytostného světa něčím, co se dá nazvat podmíněností vlastního vědomého bytí. Velmi, velmi mnoho musíme se ještě učit od tohoto světa bytostných služebníků!
Pozemský člověk jako duchovní bytost, obdařená tak nesmírnými dary a schopnostmi, je ve své stávající lenosti mnohonásobně zaostávající za celým světem přírody, zaostávající za všemi světy, obklopujícími vesmír.
Je to až neuvěřitelné, jak jsme ve své domnělé myšlenkové nadřazenosti nad přírodou ve skutečnosti jen hloupými a všem jen škodícími tvory.
Chceme-li nyní pokročit směrem k novým výhledům v souladu s ostatními bytostmi, působícími zde ve hmotnostech, pak musíme vykročit ze všech sil na cestu čisté dobrotivosti a pokory, která jedině umožňuje přijímat pravé vědění.
Prozatím, jak se to ukazuje, nevíme o světě okolo nás a zejména o převratném dění, které se nyní odehrává, téměř vůbec nic.
To se také zřejmě stane pro největší část nás lidí osudovým bodem zlomu. Nesprávně využitá přitékající síla změní se postupně v nesmírný tlak, jenž přivodí zlomové události v další cestě našeho bytí, jaké ještě dnes nedokážeme ani dohlédnout.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
2/2010 |
Duchovní stav Země k 2.2.2010
Země otřásá se v základech. Bytostné síly pracující v živlech připravují další, ještě silnější vlákna k projevům, které přijdou již brzy na řadu. Stále rychleji proudí k Zemi energie a záření zpětného účinku, které navrací vše k prapůvodu panenského stavu. Zatím není to ještě pro pozemské oči člověka tak snadno pozorovatelné, neboť naše oči jsou ochromeny ve schopnosti vidět nádherné formy živlů, jak pracují ve své oddanosti, s níž naplňují bezpodmínečnou spravedlnost Zákonů Stvoření. Zatím vidíme a vnímáme jen ony konečné projevy, jež často jsou člověku nepochopitelné ve své drsnosti a neústupnosti. S mnohými událostmi nevíme si pak rady a v zoufalství, či také v podrážděnosti voláme:
„Jak něco takového může Bůh dopouštět?“
Je to však jen výrazem nevědoucnosti, která je následkem děsivé povrchnosti a lenosti v přemýšlení a uvažování člověka o veškerém běhu světa, jestliže takto volá ke Stvořiteli.
Dílo Stvoření jest průzračně jasné, přehledné, uspořádané do posledního nejmenšího dílku na základech všemoudrosti Vůle Spravedlivého Tvůrce. Tak, jako vše ostatní, i člověk má v tomto Stvoření své místo pro působení. Spolu s darem vlastní svobodné vůle v rozhodování může člověk otáčet kormidlem svého chtění tam či onam, všemi směry, kam se jen rozhodne usilovat. Jeho chtění má však vždy trvalou vazbu s následky, které ve velkém soukolí Všehomíra jeho chtění vyvolává.
Nic není bez následku!
A právě v současné době má ve zrychleném běhu zpětného proudění sil každé rozhodnutí člověka zcela zásadní vliv na další osudový koberec vláken jednotlivců, států, celé Země.
Do tohoto se navíc vrací i všechny následky našich dřívějších rozhodnutí, často zformovaných v daleko minulých časech našeho bytí na Zemi, kdy jsme zde žili jako lidé v jiných životních, dnes již historických podmínkách. To vše je vetkáno v koberci vláken našeho bytí a vše, co je živoucí, nevyrovnané, neodpykané, to vše se nyní zrychleně navrací, aby se to zpětně ve svém druhu vybavilo a veškeré živoucí energie aby se vyrovnaly. To je onen tolikráte zmiňovaný Soud Boží Spravedlnosti nad člověkem, soud nad Zemí. Vše je podřízeno té nejdokonalejší Spravedlnosti, která rozlišuje až do toho nejmenšího dobré od nedobrého.
Pozitivní, dobré a čisté přináší posílení a občerstvení. Negativní, pokřivené, zlé a nečisté přináší zásahy, pokud nachází u člověka stejnorodou půdu.
Každý z nás potřebuje tedy napnout síly k dobrému a čistému, aby se dokázal povznést a osvobodit se od pádu zpětných účinků svých dřívějších nedobrých rozhodnutí. Symbolické rozuzlení mnohého těžkého účinku může právě v nynější době člověka nakonec zcela osvobodit od mnohých dalších utrpení.
Úsilí k dobrému jednání zjemňuje také současně člověku vnímání pro naslouchání pomocím při všech nových rozhodnutích. Tyto pomoci jsou pro každého nachystány v každou chvíli na každém místě. Tyto pomoci jsou všudypřítomné!
Pomoci jsou dosažitelné prostřednictvím intuice, inspirace a instinktu - pozemskými to schopnostmi člověka, jež jsou úzce spojené s duchovním nitrem, s citem.
Cit člověka, osvobozený od nánosů přílišného strnulého myšlení, vede každého stále jasnější cestou vzhůru tak, aby byl dotyčný chráněn před mnohými událostmi bytostného druhu, které na základě stávajícího duchovního stavu Země musí nutně ještě přijít do toho či onoho místa, aby očištění postupující nyní ve všemoudrosti Zákonů Stvoření mohlo se postupně rozprostřít nad celou Zemí.
Vše je ve skutečnosti více než jednoduché a prosté.
Není to o nic těžší než dýchání člověka.
Ano, tak samozřejmé to je u lidského druhu, aby to vše směl svým citem poznávat a prožívat jako stále blízké při sobě. Každému z nás je dáno, abychom s radostí a trvalým vědoucím pochopením směli prožívat vše, co se okolo nás odehrává. Není nic za překážku, která by v tom stála, jedině naše vlastní zlovolnost a přebujelé myšlení. Také lenost a pohodlnost jest velkou překážkou k probuzení citu.
Devadesát devět procent lidí na Zemi nezabývá se však vůbec tím, co by jim mohlo přinést spolu s poznáním radost a štěstí.
Tak také neví téměř nikdo z lidí o trvalé a neviditelné práci všech Božích služebníků, působících ve své věrnosti v silách živlů. Z jejich rukou vznikl tento vesmír. Přitom právě tito služebníci, působící ve své bytostné podstatě v živlech a v přírodě, znají jej do posledního dílku a tento vesmír je pro ně ve své velikosti a současně i největší dokonalosti průhledným jako vody, nad nimiž se vznáší Duch Boží - Vůle Boží, přinášející ve své Spravedlnosti a Lásce rozřešení a vyrovnání i té největší viny, či naopak dobrotivé laskavosti člověka, kterou on uvedl v život.
Veliké Zákony Stvoření přináší nyní na popud zmíněné Vůle Boží, prostřednictvím sil bytostného druhu, také i do tohoto vesmíru požadavek na vyrovnání všech vin, požadavek na vynesení soudu nade vším, co zde vzniklo, ať již to bylo zlé nebo dobré. Vše bude nyní v následných letech zváženo, změřeno a označeno buď jako čisté, pomáhající, nebo nečisté, rušící.
Žijeme nyní v čase, kdy i to nejmenší hnutí našeho nitra může být oním osudovým převažujícím stupínkem k záchraně, nebo naopak k zavržení.
Tak mnoho máme ve své svobodné vůli v rukou a tak málo o tom víme, a už vůbec si tohoto daru nevážíme. Stal se pro nás něčím samozřejmým a v této samozřejmosti přinesl milionům tragickou domněnku, že mohou všechno, a to bez následků, pokud vše zůstává uschováno před zraky ostatních lidí jen v myšlenkách a touhách.
Otupělost vůči chodu díla Stvoření stala se důvodem k tomu, že se vybíjí a ještě budou vybíjet energie, které byly zformovány lidmi, domnívajícími se, že mohou zde na Zemi činit vše, aniž by jim z jejich jednání plynula zodpovědnost, která se navrací k Zemi se žádostí o vyrovnání všeho, co se postavilo do díla Stvoření jako rušící a škodící, jeví se jako nemilosrdné údery krutosti a bezohlednosti.
Kdo však zná působení Zákonů Stvoření, musí v tom přes všechnu bolest a utrpení, přes všechno bolestné spolucítění pozorovat jen projev spravedlivého účinku těchto nezměnitelných zákonů.
Žel, lidé ve své povrchnosti chtějí být se vším hotovi za minutu, aby se opět mohli věnovat svým zábavám, a tak nemohou nikdy poznat správně souvislosti ve veškerém působení bytostných sil živlů.
Nikdy nenajdou v takovémto přístupu odpovědi na své otázky, neboť pravé poznání přichází jedině jako protiváha opravdového úsilí ducha.
Pak teprve pozná člověk, jak vše je ve skutečnosti prosté a jak je dílo Stvoření ve své mnohočlenitosti ve skutečnosti průzračně přehledné, bez jakýchkoliv bílých míst nevědění.
Z tohoto zákona vyrovnání může tak také každý pozornější člověk vyčíst skutečný duchovní stav lidstva - nevědění milionů dává více než jistou vizitku toho, jaké je opravdové duchovní úsilí většiny lidí.
Kdo hledá, ten najde, kdo klepe, tomu bude otevřeno! Tak zní veliký zákon Boží Lásky, trvale působící ve Stvoření. A jaký je výsledek?
Žel, dnešní duchovní stav lidstva na Zemi dokazuje, jak málo je největší část z nich ochotna věnovat svůj čas důležitým věcem.
Největší část lidí jde, podobna tupému stádu, bezmyšlenkovitě povrchně dále od jednoho dne ke druhému.
Proto se nedivme, že je tolik zděšení a tolik utrpení, když udeří síly živlů. Největším nebezpečím lidstvu je si přitom právě a jen lidstvo samo se svou navyklou povrchností a nevědomostí.
Nyní však přijdou ze strany bytostných sil živlů mnohé silné podněty k probuzení.
Žel, nebude to provázeno radostí a vítáním, ale nejprve bude to lidmi prožíváno s bolestí a se vzdorem, dokud se v lidech neprobudí čistá duchovní touha po poznání, proč vůbec jsou zde na Zemi.
Teprve pak, spolu s poznáním a přirozeným umenšením a pokorou, budou se moci na Zemi rozšířit radost a mír.
Dnešní duchovní stav k 2.2.2010 to však prozatím vylučuje!
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
1/2010 |
Duchovní stav Země k 1.1.2010
Přestože se k Zemi snáší opakovaně nespočetné množství příležitostí pro lidstvo, aby toto pod tlakem stále viditelnějších událostí procitlo a vykročilo konečně na cestu svého duchovního vzestupu, největší část lidí zůstává stále připoutána k nízkosti a primitivní poživačnosti, s níž se převaluje jako jednolitá masa od jednoho dne ke druhému.
Jakkoliv se vše, co člověka dnes na Zemi obklopuje, snaží ukázat směrem, kterým se bude muset lidstvo nakonec tak jako tak vydat, dobrovolnost, kterou v tom doposud mohl pozemský člověk projevit k potvrzení své ještě zachovalé ušlechtilosti, zdá se být tím nejtěžším, co existuje.
Dobrovolnost ke změně k lepšímu zdá se být kupodivu pro lidstvo tím nejhořčím pelyňkem, neboť dobrovolné změně k lepšímu vyhýbá se dnes na Zemi s houževnatostí devět z deseti lidí.
Až teprve z donucení je člověk ochoten, ač mnohdy za hlasitého vzdorování či naopak za hořekování a naříkavého pláče, něco málo na sobě změnit. To však jen tehdy, když se jedná o změnu životosprávy z důvodu léčby nějaké těžké nemoci, či když se jedná o uskromnění se na základě nečekané změny životní úrovně. Změnit se dokáže člověk jen pod tlakem, a to ještě tehdy, když se jedná o hmotné záležitosti, které pro něho nějakým způsobem přímočaře, viditelně souvisejí s jeho osudem.
Změnit se však dobrovolně, bez vnějšího přinucení ve způsobu svého smýšlení a cítění vůči druhým lidem i vůči ostatním spolubytostem ve Stvoření, to není předmětem vnitřního předsevzetí k lepšímu téměř u nikoho z lidí.
Ačkoliv jsou zde na Zemi přece jen lidé, kteří by kvůli svému svědomí, jež se u nich projevuje jako jakási vnitřně tušená zodpovědnost a také i nutkavá touha k duchovnímu vzletu, změnu k lepšímu učinili, mnozí tito zůstávají stále ještě uzavřenými do sebe a vyčkávají.
Ano, tito lidé čekají s onou viditelnou a zjevnou změnou k lepšímu, duchovnějšímu a také zodpovědnějšímu způsobu života, až začne nejprve dostatečně velký počet lidí, který svým úsilím prorazí cestu ke Světlu.
Ve vyčkávání říkají si pro sebe tito lidé: „Až se změní alespoň výraznější část obyvatel v našem státě (světadílu) a ukáže se, že to nese dobré ovoce, tu i já budu pak přece okamžitě připraven otevřít dveře svého domu a povědět těmto lidem, že vlastně nečekal jsem na nic jiného, než na tuto chvíli, že jsem v sobě připraven pustit se s nimi do díla, že konečně je to zde, ale že to těm lidem trvalo.“
Mnozí lidé čekají na změnu.
Jejich čekání je však ve skutečnosti brzdou změny, a tím je toto jejich váhavé vyčkávání ve své podstatě i překážkou jakémukoliv posunu k všeobecně lepšímu životu lidí na Zemi.
Čekání na změnu k lepšímu, která nejprve nadejde u druhých lidí, aby se ukázalo, že se tato změna vyplácí i v dnešním světě, je tak jistým druhem vypočítavosti stejně tak, jako bývá toto vyčkávání známkou ještě trvající vnitřní nepevnosti. Duchovně je takovéto jednání projevem vlažnosti.
Avšak Stvoření nesnese pro svůj další vývoj vlažnost. Světlo lidského ducha musí být jasné a zářivé. Je jisté, že malátné mihotání plamene ducha nadcházející události v roce 2010 naopak namísto posílení ve svých událostech uhasí docela.
Lidé se musí rozhodnout nyní, musí volit buď vzestup ducha se vším, co k tomu náleží, anebo pád! Trvalý, věčný pád, z něhož není možné se vrátit, neboť tento pád znamená ztrátu svého vědomí, ztrátu svého osobního já.
Před námi jsou nyní v roce 2010 události společenského, přírodního, astronomického druhu, které přinesou mnohé nečekané prožívání pro jednotlivce i pro celé lidstvo.
Mnohé z těchto událostí bylo by také možné přitom v jejich konečném trvalém dopadu buď zcela odvrátit, či je alespoň ve vřelé, otevřené spolupráci lidí, kteří poznávají, že skutečný smysl lidského bytí na Zemi má na prvním místě především duchovní význam, ve vzájemné podpoře snáze překonávat.
Duchovní smysl lidského života zde na Zemi je to první, co musí lidé v roce 2010 usilovně hledat!
Sobeckost, vypočítavost, chytráctví, lhaní, podvádění, faleš, manipulování s informacemi, to vše bude jen přítěží celému lidstvu, pokud s těmito naučenými způsoby vkročí nyní i nadále bezostyšně do prvních dnů roku 2010.
To vše má být odloženo a nahrazeno ušlechtilými vlastnostmi, které jediné jsou správnými stupni ke vzestupu jedince i celé společnosti. Pokora, milosrdenství, zodpovědnost, hledání Pravdy a předávání Pravdy druhým lidem, to vše jsou ideály, které mají být v roce 2010 naplňovány, jako něco, co se stalo trvalým vlastnictvím nitra člověka.
Nad celou Zemí se to vlní a dunivě hřmí.
Veliká milost světlých pomocí sklání se k Zemi. Spolu s těmito nádhernými pomocemi valí se však současně události, obsahující v sobě soud – požadující vyrovnání všeho toho, co každý z nás vyvolal v život. Hmotné činy, myšlenky, touhy – to vše ve svých následcích letí ke každému, aby to žádalo vyrovnání, odčinění, osvobození, odpuštění.
Zvládnout to vše dokáže jedině ten, kdo se v dobrovolné změně sebe sama ke všem těmto zpětným vláknům postaví tváří v tvář, s jasným a bdělým zrakem, s otevřeným srdcem. Kdo toto dokáže, tomu budou moci milostivé pomoci mnohé usnadnit, neboť v Zákonech Stvoření je dobrovolnost ke změně zaznamenána jako jedna z nejcennějších schopností lidského ducha, jenž je od svého počátku vědomého procitnutí obdarován možností svobodného rozhodnutí.
Dobrovolnost musí však vzniknout z upřímné touhy srdce po Světle a ušlechtilém jednání. Vypočítavost vždy nakonec selže a ztratí na posile všech pomocí, ba dokonce přinese takovému člověku ještě přítěž ve všem prožívání.
Dobrovolnost, odvážná a radostná změna k lepšímu, je tedy tím nejcennějším, s čím může lidstvo vkročit do nových dnů roku 2010.
Jedině tak bude možné vše překročit a zvládnout tak, aby mohlo být na konci roku hovořeno o vzestupu a nikoliv o úpadku všeho. Dokážeme to?
Zdá se, že jedna desetina lidstva by mohla svojí změnu k lepšímu v tomto roce přivést k životu jako něco, co se stane jejich opravdovým a již trvalým vlastnictvím.
700 milionů lidí dokáže ve své zodpovědnosti povznést k lepšímu mnoho věcí na Zemi!
V duchovním rozměru lze pak zprostředkovat ještě o mnoho více posil a pomocí celému lidstvu.
Dokážeme to tedy?
Obyvatelé té země, která již po dlouhý čas drží na prezidentské standartě heslo „Pravda vítězí“, neměli by zůstat stranou tomuto nádhernému pozitivnímu úsilí.
Pak se bude moci navrátit na prapor vládce České a Moravské země i ono původní znění hesla, které je: „Pravda Páně vítězí“.
Všem, kdo spolu s odvahou a otevřeností vykročí v tomto roce na cestu změny k lepšímu, přejeme mnoho posil z výšin Světla.
redakce ao-institutu přeje v roce 2010
všem čtenářům stránek to nejlepší
