www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
3/2010 |
Duchovní stav Země k 3.3.2010
Jak naznačují mnohé události posledních měsíců, z hlediska své bytostné podstaty se celá Země posouvá stále více vzhůru ke Světlu. Stále intenzivněji k Zemi proudí světlé záření, přinášející pohyb a oživení. Tímto oživením dávají se do pohybu děje, které by za okolností, jaké zde panovaly doposud v předcházejících letech či desetiletích, nemohly nikdy vstoupit do živoucího účinkování.
Hrubá hmota Země i celého širokého okruhu vesmíru kolem Země stává se, aniž bychom to přitom pozorovali, stále více prostupnější proudům světlého záření, které se spojuje se silami v přírodě, se silami bytostného světa živlů.
Ano, dějí se nyní mnohé věci, které přitom povrchní a povýšený pohled pozemských lidí může jen těžko zachytávat. Svět okolo nás se proměňuje a kromě mnoha jiného vytváří ve svém stále se zrychlujícím proudění tlak na duchovní probuzení lidstva!
Toto probuzení přineslo by také spolu s novým rozhledem pozemskému lidstvu i onu milostiplnou možnost „spojování se se Světlem“.
Tím by se mohlo mnohé posunout k lepšímu, a to napříč celým lidským společenstvím zde na Zemi. Tam, kde nyní naráží paprsky Světla na neprostupnou jinorodost v lidech, na jinorodost, která spočívá především ve strnulosti, vlažnosti a temném chtění, tam musely by při jen trochu čistším, otevřenějším přístupu člověka přinášet ty samé paprsky posilu, povzbuzení, výstavbu. Nyní však musí přinášet stále znovu a znovu jen tlak, jenž je vnímán jako tlak bolestivý, jako tlak přinášející neklid, obavy, strach, nedůvěru.
Ve spojení s proměnami v bytostném - přírodním světě, jenž přijímá zmíněné paprsky světlého záření s radostným probuzením sil, neboť všechny bytosti přírody prožívají v tom počátek svého osvobození od strnulosti hmoty, jíž zde doposud svým odkloněním se od Světla v průběhu tisíciletí nesprávně ovlivňoval právě pozemský člověk - ve spojení s těmito proměnami přibližuje se nyní období mnohých změn i u pozemských lidí.
Nyní proudí k Zemi zesílené paprsky Světla, jež jsou mnohonásobně silnější, než je nejsilnější chtění vznikající z vůle lidského myšlení. Vůle lidského druhu je překonána a bytostné síly jsou Světlem postupně osvobozovány, aby mohly spěchat ke svému původnímu pracování ve hmotnostech, jejichž jemnost a prostupnost se nyní stále zvyšuje.
Vše v bytostném světě přírody se osvobozuje, procitá nyní ze strnulosti a začíná stále činoroději působit. Vše procitá! Od toho největšího, až po to nejmenší! Je samozřejmé, že v mnoha směrech nyní zaskočí ona zvýšená činnost bytostných sil v přírodě lidskou společnost, která ve své strnulosti domnívá se, že vše je stále při starém. To jest však ten největší omyl, který jen povede k dalším narůstajícím nárazům lidstva na svět přírody. Příroda i vesmír se mění!
Síly působící v přírodě i ve vesmíru - ve hmotnostech, připravují se nyní na zcela novou etapu svého vývoje. Vše je již v pohybu, jenž nezadržitelně směřuje také i ke zcela zásadním proměnám života na Zemi.
Copak neslyšíte to dunění, ten hukot a lomoz, jenž probíhá ve všech částečkách hmoty? Spolu s tímto převratným děním raší současně v každé buňce, v každém atomu nová budoucnost! Tato budoucnost přináší v sobě nové vlastnosti, jaké zde na Zemi lidstvo zažilo jen po určitý čas na samém počátku svého vývoje. V tehdejších dávných dobách měla hmota této Země schopnosti, jaké dnes vůbec neznáme.
Tyto vlastnosti se pak postupně s ochlazením a postupující strnulostí vytratily a nyní jsou pro nás uchovány již jen v bájích starodávných věků a v pohádkách.
Dnešní člověk nemůže již ani uvěřit ve svém způsobu myšlení, že by hmota, ona tuhá a těžkopádná hmota okolo nás, mohla mít ještě jiné vlastnosti než ty, které známe.
Není však potřeba zde někoho přesvědčovat, že tomu tak je, neboť již v dohledné době budeme svědky proměn ve hmotnostech, které povedou ke znovuobjevení původních vlastností hmoty, v níž bude se pak v posílení od paprsků Světla projevovat všechno bytostné mnohonásobně činoroději a intenzivněji, než je tomu ještě dnes.
Současné události v přírodním světě jsou přitom stále jen samotným, nejmenším, počátečním ohlašováním přicházejících změn.
Tyto změny, které se blíží, jsou všeobsáhlé a v moudrém spojení se Spravedlností Tvůrce přinášejí zároveň posilu k duchovnímu probuzení lidí. Duchovní probuzení, vedoucí k citovějšímu, vstřícnějšímu a zodpovědnějšímu jednání, je také jedinou cestou pro člověka, která mu umožní, aby se směl spoluzařadit po boku osvobozených, nově pohádkově působících sil bytostného druhu.
Tato milost, připravená pro každého člověka, již proudí vesmírem k Zemi a ve svém zvyšujícím se tlaku na nitra lidí klepe a volá, aby jí vstřícně byla námi všemi otevřena naše nejniternější podstata - náš duch.
Jedině v čistém úzkém spojení s duchovními ideály umožní tyto světlé proudy sil člověku projít pozemsky dále, do nové etapy života na Zemi.
Žel, stávající duchovní stav většiny lidstva, takový, jaký je ke dni 3.3.2010, ukazuje, že ještě jen velmi málo lidí je otevřeno ve svém nitru světlým pomáhajícím proudům. Osvobození ducha, procitnutí k vědomějšímu životu v poznání nových souvislostí, zdá se být pro většinu z nás stále ještě něčím zbytečným, vedlejším, ba dokonce obtěžujícím. To je přitom pro celý svět bytostných služebníků něco zcela nepochopitelného. Pro ně je osvobození od dosavadní strnulosti tím nejcennějším, čím mohou být nyní ze Světla obdarováni.
Čistá, vroucností naplněná služba ostatnímu životu v díle Stvoření je pro největší část bytostného světa něčím, co se dá nazvat podmíněností vlastního vědomého bytí. Velmi, velmi mnoho musíme se ještě učit od tohoto světa bytostných služebníků!
Pozemský člověk jako duchovní bytost, obdařená tak nesmírnými dary a schopnostmi, je ve své stávající lenosti mnohonásobně zaostávající za celým světem přírody, zaostávající za všemi světy, obklopujícími vesmír.
Je to až neuvěřitelné, jak jsme ve své domnělé myšlenkové nadřazenosti nad přírodou ve skutečnosti jen hloupými a všem jen škodícími tvory.
Chceme-li nyní pokročit směrem k novým výhledům v souladu s ostatními bytostmi, působícími zde ve hmotnostech, pak musíme vykročit ze všech sil na cestu čisté dobrotivosti a pokory, která jedině umožňuje přijímat pravé vědění.
Prozatím, jak se to ukazuje, nevíme o světě okolo nás a zejména o převratném dění, které se nyní odehrává, téměř vůbec nic.
To se také zřejmě stane pro největší část nás lidí osudovým bodem zlomu. Nesprávně využitá přitékající síla změní se postupně v nesmírný tlak, jenž přivodí zlomové události v další cestě našeho bytí, jaké ještě dnes nedokážeme ani dohlédnout.
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
2/2010 |
Duchovní stav Země k 2.2.2010
Země otřásá se v základech. Bytostné síly pracující v živlech připravují další, ještě silnější vlákna k projevům, které přijdou již brzy na řadu. Stále rychleji proudí k Zemi energie a záření zpětného účinku, které navrací vše k prapůvodu panenského stavu. Zatím není to ještě pro pozemské oči člověka tak snadno pozorovatelné, neboť naše oči jsou ochromeny ve schopnosti vidět nádherné formy živlů, jak pracují ve své oddanosti, s níž naplňují bezpodmínečnou spravedlnost Zákonů Stvoření. Zatím vidíme a vnímáme jen ony konečné projevy, jež často jsou člověku nepochopitelné ve své drsnosti a neústupnosti. S mnohými událostmi nevíme si pak rady a v zoufalství, či také v podrážděnosti voláme:
„Jak něco takového může Bůh dopouštět?“
Je to však jen výrazem nevědoucnosti, která je následkem děsivé povrchnosti a lenosti v přemýšlení a uvažování člověka o veškerém běhu světa, jestliže takto volá ke Stvořiteli.
Dílo Stvoření jest průzračně jasné, přehledné, uspořádané do posledního nejmenšího dílku na základech všemoudrosti Vůle Spravedlivého Tvůrce. Tak, jako vše ostatní, i člověk má v tomto Stvoření své místo pro působení. Spolu s darem vlastní svobodné vůle v rozhodování může člověk otáčet kormidlem svého chtění tam či onam, všemi směry, kam se jen rozhodne usilovat. Jeho chtění má však vždy trvalou vazbu s následky, které ve velkém soukolí Všehomíra jeho chtění vyvolává.
Nic není bez následku!
A právě v současné době má ve zrychleném běhu zpětného proudění sil každé rozhodnutí člověka zcela zásadní vliv na další osudový koberec vláken jednotlivců, států, celé Země.
Do tohoto se navíc vrací i všechny následky našich dřívějších rozhodnutí, často zformovaných v daleko minulých časech našeho bytí na Zemi, kdy jsme zde žili jako lidé v jiných životních, dnes již historických podmínkách. To vše je vetkáno v koberci vláken našeho bytí a vše, co je živoucí, nevyrovnané, neodpykané, to vše se nyní zrychleně navrací, aby se to zpětně ve svém druhu vybavilo a veškeré živoucí energie aby se vyrovnaly. To je onen tolikráte zmiňovaný Soud Boží Spravedlnosti nad člověkem, soud nad Zemí. Vše je podřízeno té nejdokonalejší Spravedlnosti, která rozlišuje až do toho nejmenšího dobré od nedobrého.
Pozitivní, dobré a čisté přináší posílení a občerstvení. Negativní, pokřivené, zlé a nečisté přináší zásahy, pokud nachází u člověka stejnorodou půdu.
Každý z nás potřebuje tedy napnout síly k dobrému a čistému, aby se dokázal povznést a osvobodit se od pádu zpětných účinků svých dřívějších nedobrých rozhodnutí. Symbolické rozuzlení mnohého těžkého účinku může právě v nynější době člověka nakonec zcela osvobodit od mnohých dalších utrpení.
Úsilí k dobrému jednání zjemňuje také současně člověku vnímání pro naslouchání pomocím při všech nových rozhodnutích. Tyto pomoci jsou pro každého nachystány v každou chvíli na každém místě. Tyto pomoci jsou všudypřítomné!
Pomoci jsou dosažitelné prostřednictvím intuice, inspirace a instinktu - pozemskými to schopnostmi člověka, jež jsou úzce spojené s duchovním nitrem, s citem.
Cit člověka, osvobozený od nánosů přílišného strnulého myšlení, vede každého stále jasnější cestou vzhůru tak, aby byl dotyčný chráněn před mnohými událostmi bytostného druhu, které na základě stávajícího duchovního stavu Země musí nutně ještě přijít do toho či onoho místa, aby očištění postupující nyní ve všemoudrosti Zákonů Stvoření mohlo se postupně rozprostřít nad celou Zemí.
Vše je ve skutečnosti více než jednoduché a prosté.
Není to o nic těžší než dýchání člověka.
Ano, tak samozřejmé to je u lidského druhu, aby to vše směl svým citem poznávat a prožívat jako stále blízké při sobě. Každému z nás je dáno, abychom s radostí a trvalým vědoucím pochopením směli prožívat vše, co se okolo nás odehrává. Není nic za překážku, která by v tom stála, jedině naše vlastní zlovolnost a přebujelé myšlení. Také lenost a pohodlnost jest velkou překážkou k probuzení citu.
Devadesát devět procent lidí na Zemi nezabývá se však vůbec tím, co by jim mohlo přinést spolu s poznáním radost a štěstí.
Tak také neví téměř nikdo z lidí o trvalé a neviditelné práci všech Božích služebníků, působících ve své věrnosti v silách živlů. Z jejich rukou vznikl tento vesmír. Přitom právě tito služebníci, působící ve své bytostné podstatě v živlech a v přírodě, znají jej do posledního dílku a tento vesmír je pro ně ve své velikosti a současně i největší dokonalosti průhledným jako vody, nad nimiž se vznáší Duch Boží - Vůle Boží, přinášející ve své Spravedlnosti a Lásce rozřešení a vyrovnání i té největší viny, či naopak dobrotivé laskavosti člověka, kterou on uvedl v život.
Veliké Zákony Stvoření přináší nyní na popud zmíněné Vůle Boží, prostřednictvím sil bytostného druhu, také i do tohoto vesmíru požadavek na vyrovnání všech vin, požadavek na vynesení soudu nade vším, co zde vzniklo, ať již to bylo zlé nebo dobré. Vše bude nyní v následných letech zváženo, změřeno a označeno buď jako čisté, pomáhající, nebo nečisté, rušící.
Žijeme nyní v čase, kdy i to nejmenší hnutí našeho nitra může být oním osudovým převažujícím stupínkem k záchraně, nebo naopak k zavržení.
Tak mnoho máme ve své svobodné vůli v rukou a tak málo o tom víme, a už vůbec si tohoto daru nevážíme. Stal se pro nás něčím samozřejmým a v této samozřejmosti přinesl milionům tragickou domněnku, že mohou všechno, a to bez následků, pokud vše zůstává uschováno před zraky ostatních lidí jen v myšlenkách a touhách.
Otupělost vůči chodu díla Stvoření stala se důvodem k tomu, že se vybíjí a ještě budou vybíjet energie, které byly zformovány lidmi, domnívajícími se, že mohou zde na Zemi činit vše, aniž by jim z jejich jednání plynula zodpovědnost, která se navrací k Zemi se žádostí o vyrovnání všeho, co se postavilo do díla Stvoření jako rušící a škodící, jeví se jako nemilosrdné údery krutosti a bezohlednosti.
Kdo však zná působení Zákonů Stvoření, musí v tom přes všechnu bolest a utrpení, přes všechno bolestné spolucítění pozorovat jen projev spravedlivého účinku těchto nezměnitelných zákonů.
Žel, lidé ve své povrchnosti chtějí být se vším hotovi za minutu, aby se opět mohli věnovat svým zábavám, a tak nemohou nikdy poznat správně souvislosti ve veškerém působení bytostných sil živlů.
Nikdy nenajdou v takovémto přístupu odpovědi na své otázky, neboť pravé poznání přichází jedině jako protiváha opravdového úsilí ducha.
Pak teprve pozná člověk, jak vše je ve skutečnosti prosté a jak je dílo Stvoření ve své mnohočlenitosti ve skutečnosti průzračně přehledné, bez jakýchkoliv bílých míst nevědění.
Z tohoto zákona vyrovnání může tak také každý pozornější člověk vyčíst skutečný duchovní stav lidstva - nevědění milionů dává více než jistou vizitku toho, jaké je opravdové duchovní úsilí většiny lidí.
Kdo hledá, ten najde, kdo klepe, tomu bude otevřeno! Tak zní veliký zákon Boží Lásky, trvale působící ve Stvoření. A jaký je výsledek?
Žel, dnešní duchovní stav lidstva na Zemi dokazuje, jak málo je největší část z nich ochotna věnovat svůj čas důležitým věcem.
Největší část lidí jde, podobna tupému stádu, bezmyšlenkovitě povrchně dále od jednoho dne ke druhému.
Proto se nedivme, že je tolik zděšení a tolik utrpení, když udeří síly živlů. Největším nebezpečím lidstvu je si přitom právě a jen lidstvo samo se svou navyklou povrchností a nevědomostí.
Nyní však přijdou ze strany bytostných sil živlů mnohé silné podněty k probuzení.
Žel, nebude to provázeno radostí a vítáním, ale nejprve bude to lidmi prožíváno s bolestí a se vzdorem, dokud se v lidech neprobudí čistá duchovní touha po poznání, proč vůbec jsou zde na Zemi.
Teprve pak, spolu s poznáním a přirozeným umenšením a pokorou, budou se moci na Zemi rozšířit radost a mír.
Dnešní duchovní stav k 2.2.2010 to však prozatím vylučuje!
redakce ao-institutu
www.ao-institut.cz |
Duchovní stav Země |
1/2010 |
Duchovní stav Země k 1.1.2010
Přestože se k Zemi snáší opakovaně nespočetné množství příležitostí pro lidstvo, aby toto pod tlakem stále viditelnějších událostí procitlo a vykročilo konečně na cestu svého duchovního vzestupu, největší část lidí zůstává stále připoutána k nízkosti a primitivní poživačnosti, s níž se převaluje jako jednolitá masa od jednoho dne ke druhému.
Jakkoliv se vše, co člověka dnes na Zemi obklopuje, snaží ukázat směrem, kterým se bude muset lidstvo nakonec tak jako tak vydat, dobrovolnost, kterou v tom doposud mohl pozemský člověk projevit k potvrzení své ještě zachovalé ušlechtilosti, zdá se být tím nejtěžším, co existuje.
Dobrovolnost ke změně k lepšímu zdá se být kupodivu pro lidstvo tím nejhořčím pelyňkem, neboť dobrovolné změně k lepšímu vyhýbá se dnes na Zemi s houževnatostí devět z deseti lidí.
Až teprve z donucení je člověk ochoten, ač mnohdy za hlasitého vzdorování či naopak za hořekování a naříkavého pláče, něco málo na sobě změnit. To však jen tehdy, když se jedná o změnu životosprávy z důvodu léčby nějaké těžké nemoci, či když se jedná o uskromnění se na základě nečekané změny životní úrovně. Změnit se dokáže člověk jen pod tlakem, a to ještě tehdy, když se jedná o hmotné záležitosti, které pro něho nějakým způsobem přímočaře, viditelně souvisejí s jeho osudem.
Změnit se však dobrovolně, bez vnějšího přinucení ve způsobu svého smýšlení a cítění vůči druhým lidem i vůči ostatním spolubytostem ve Stvoření, to není předmětem vnitřního předsevzetí k lepšímu téměř u nikoho z lidí.
Ačkoliv jsou zde na Zemi přece jen lidé, kteří by kvůli svému svědomí, jež se u nich projevuje jako jakási vnitřně tušená zodpovědnost a také i nutkavá touha k duchovnímu vzletu, změnu k lepšímu učinili, mnozí tito zůstávají stále ještě uzavřenými do sebe a vyčkávají.
Ano, tito lidé čekají s onou viditelnou a zjevnou změnou k lepšímu, duchovnějšímu a také zodpovědnějšímu způsobu života, až začne nejprve dostatečně velký počet lidí, který svým úsilím prorazí cestu ke Světlu.
Ve vyčkávání říkají si pro sebe tito lidé: „Až se změní alespoň výraznější část obyvatel v našem státě (světadílu) a ukáže se, že to nese dobré ovoce, tu i já budu pak přece okamžitě připraven otevřít dveře svého domu a povědět těmto lidem, že vlastně nečekal jsem na nic jiného, než na tuto chvíli, že jsem v sobě připraven pustit se s nimi do díla, že konečně je to zde, ale že to těm lidem trvalo.“
Mnozí lidé čekají na změnu.
Jejich čekání je však ve skutečnosti brzdou změny, a tím je toto jejich váhavé vyčkávání ve své podstatě i překážkou jakémukoliv posunu k všeobecně lepšímu životu lidí na Zemi.
Čekání na změnu k lepšímu, která nejprve nadejde u druhých lidí, aby se ukázalo, že se tato změna vyplácí i v dnešním světě, je tak jistým druhem vypočítavosti stejně tak, jako bývá toto vyčkávání známkou ještě trvající vnitřní nepevnosti. Duchovně je takovéto jednání projevem vlažnosti.
Avšak Stvoření nesnese pro svůj další vývoj vlažnost. Světlo lidského ducha musí být jasné a zářivé. Je jisté, že malátné mihotání plamene ducha nadcházející události v roce 2010 naopak namísto posílení ve svých událostech uhasí docela.
Lidé se musí rozhodnout nyní, musí volit buď vzestup ducha se vším, co k tomu náleží, anebo pád! Trvalý, věčný pád, z něhož není možné se vrátit, neboť tento pád znamená ztrátu svého vědomí, ztrátu svého osobního já.
Před námi jsou nyní v roce 2010 události společenského, přírodního, astronomického druhu, které přinesou mnohé nečekané prožívání pro jednotlivce i pro celé lidstvo.
Mnohé z těchto událostí bylo by také možné přitom v jejich konečném trvalém dopadu buď zcela odvrátit, či je alespoň ve vřelé, otevřené spolupráci lidí, kteří poznávají, že skutečný smysl lidského bytí na Zemi má na prvním místě především duchovní význam, ve vzájemné podpoře snáze překonávat.
Duchovní smysl lidského života zde na Zemi je to první, co musí lidé v roce 2010 usilovně hledat!
Sobeckost, vypočítavost, chytráctví, lhaní, podvádění, faleš, manipulování s informacemi, to vše bude jen přítěží celému lidstvu, pokud s těmito naučenými způsoby vkročí nyní i nadále bezostyšně do prvních dnů roku 2010.
To vše má být odloženo a nahrazeno ušlechtilými vlastnostmi, které jediné jsou správnými stupni ke vzestupu jedince i celé společnosti. Pokora, milosrdenství, zodpovědnost, hledání Pravdy a předávání Pravdy druhým lidem, to vše jsou ideály, které mají být v roce 2010 naplňovány, jako něco, co se stalo trvalým vlastnictvím nitra člověka.
Nad celou Zemí se to vlní a dunivě hřmí.
Veliká milost světlých pomocí sklání se k Zemi. Spolu s těmito nádhernými pomocemi valí se však současně události, obsahující v sobě soud – požadující vyrovnání všeho toho, co každý z nás vyvolal v život. Hmotné činy, myšlenky, touhy – to vše ve svých následcích letí ke každému, aby to žádalo vyrovnání, odčinění, osvobození, odpuštění.
Zvládnout to vše dokáže jedině ten, kdo se v dobrovolné změně sebe sama ke všem těmto zpětným vláknům postaví tváří v tvář, s jasným a bdělým zrakem, s otevřeným srdcem. Kdo toto dokáže, tomu budou moci milostivé pomoci mnohé usnadnit, neboť v Zákonech Stvoření je dobrovolnost ke změně zaznamenána jako jedna z nejcennějších schopností lidského ducha, jenž je od svého počátku vědomého procitnutí obdarován možností svobodného rozhodnutí.
Dobrovolnost musí však vzniknout z upřímné touhy srdce po Světle a ušlechtilém jednání. Vypočítavost vždy nakonec selže a ztratí na posile všech pomocí, ba dokonce přinese takovému člověku ještě přítěž ve všem prožívání.
Dobrovolnost, odvážná a radostná změna k lepšímu, je tedy tím nejcennějším, s čím může lidstvo vkročit do nových dnů roku 2010.
Jedině tak bude možné vše překročit a zvládnout tak, aby mohlo být na konci roku hovořeno o vzestupu a nikoliv o úpadku všeho. Dokážeme to?
Zdá se, že jedna desetina lidstva by mohla svojí změnu k lepšímu v tomto roce přivést k životu jako něco, co se stane jejich opravdovým a již trvalým vlastnictvím.
700 milionů lidí dokáže ve své zodpovědnosti povznést k lepšímu mnoho věcí na Zemi!
V duchovním rozměru lze pak zprostředkovat ještě o mnoho více posil a pomocí celému lidstvu.
Dokážeme to tedy?
Obyvatelé té země, která již po dlouhý čas drží na prezidentské standartě heslo „Pravda vítězí“, neměli by zůstat stranou tomuto nádhernému pozitivnímu úsilí.
Pak se bude moci navrátit na prapor vládce České a Moravské země i ono původní znění hesla, které je: „Pravda Páně vítězí“.
Všem, kdo spolu s odvahou a otevřeností vykročí v tomto roce na cestu změny k lepšímu, přejeme mnoho posil z výšin Světla.
redakce ao-institutu přeje v roce 2010
všem čtenářům stránek to nejlepší
