www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

12/2009

 

Duchovní stav Země k 12.12.2009

 

Tím, jak dlouhodobě není nacházeno všeobecně smysluplné východisko pro život lidí na Zemi, tím se stále více rozšiřuje nihilismus – stav vnitřního vykořenění – který je výsledkem nenaplněnosti, která se z přirozené podstaty dostavuje u lidského ducha, jestliže tento nemá naději, výhled do dalších etap svého bytí.

Kde není smysluplnost dalšího vývoje k lepšímu stupni společenského života, tam chybí lidskému duchu východisko naděje, a spolu s tímto východiskem a nadějí i vůle k osobní i celospolečenské tvůrčí výstavbě.

Rok 2009 je ve svém již téměř uplynulém obsahu ukázkovým rokem nihilismu.

Kde chybí dlouhodobá vize ušlechtilé výstavby, tam musí být náhradou předkládány osvědčené „chléb a hry“.

Pokud pak selže tato osvědčená varianta, pak musí se sáhnout po vyšším stupni náhrady za smysluplnou výstavbu - „vytvoření neviditelného nepřítele“! Ve spojení s „chlebem a hrami“ je „vytváření umělého nepřítele“ již určitou dobu částečně účinnou náhražkou, kterou přijímají více než dvě třetiny lidstva.

Avšak současný stav vnitřního rozkladu se posouvá stále dál s tím, jak stále intenzivněji se užívá oněch zmíněných náhražek smysluplnosti života člověka na Zemi.

Byť snaží se média sebevíce masírovat obyvatelstvo zprávami, které se střídají ve vyzkoušeném rytmu: chléb a hry/neviditelný nepřítel poklidného života, tu výsledkem, jenž je však všemi, kdo vládnou, vždy nechtěným, je jen stále rostoucí neklid u některých lidí, vyvolaný tušenou obavou, že spolu s povrchním, konzumním životem protéká jim bez využití skrze ruce něco drahocenného, něco, co je ve skutečnosti pravým smyslem toho, proč jsme zde na Zemi.

Pro podporu pravého pochopení chybí zde však celospolečensky zřetelný, viditelný směr, vedoucí k cíli. Tisíce esoterických učitelů a náboženských zvěstovatelů ve své snaze o sebeuplatnění tříští tolik potřebný jasný obraz celistvosti opravdového vědění, jež přináší odpovědi na otázku:

Odkud a kam má směřovat pravá cesta člověka?

Mnozí se domnívají, že stovky nauk a směrů, které jsou s každým dalším dnem nově nabízeny, mají být tím, co přinese ve své pluralitě zlepšení a konečné nalezení pevného východiska.

Avšak navzdory těmto snahám zmiňovaný nihilismus a frustrace narůstají u stále většího počtu lidí.

Zdá se tedy, že na samém svém domnělém vrcholu znalostí o Zemi, vesmíru a hmotě ocitá se lidstvo kupodivu více a více v pasti bludného kruhu, z něhož mu není možné vystoupit stranou, aniž by to nepřineslo jen ještě větší bolesti a zranění.

Kudy vede cesta? Kam se máme nyní nasměrovat se svými silami? Kdy přijde konečně ona rozhodná a neměnná Pravda o všem, která bude zřetelná a jasná pro všechny?

Proč, pokud existuje Bůh, nezjeví jasně své plány k lepšímu, které má ve své Všemoudrosti předchystány?

Tak volají všichni, kteří už nedokážou unést tlak ve svém nitru, jenž volá v nich po změně!

Jen málokdo z těchto lidí si však uvědomuje, že spolu se svými otázkami klade si současně ihned podvědomě požadavky, jaká by měla být ona Pravda, jaké by také měly být účinné změny ke zlepšení společenského života, přivedené k životu Všemoudrým Stvořitelem. Jen málokdo si je vědom toho, že si klade ve svém chtění vědět vše lépe již dopředu tisíce velkých i malých podmínek, které musí být pro něho nejprve splněny, aby pak on s takovou Pravdou souhlasil a podporoval ji.

Chtění vědět vše nejlépe staví se nyní u devadesáti procent všech lidí jako překážka opravdovému hledání Pravdy.

Jaký je tedy stávající stav lidstva na Zemi 12.12.2009?

• Nihilismus rozkládá v postrádání smysluplných cílů všechny naše ještě zůstávající síly ke společné výstavbě.
• Konzumní - tržní systém, postavený na co nejtvrdší spotřebě všeho, snaží se otupět veškeré vnitřní - citové potřeby miliard lidí.
• Zmatek mezi světovými náboženstvími, církvemi a ostatními duchovními cestami ubírá všechny síly těm, kteří se snaží nalézt Pravdu, neboť každý ze směrů anoncuje, že právě on je reprezentantem skutečné Pravdy.
• Chtění vědět vše lépe se staví mezi porozumění lidí, když se mají dohodnout na čemkoliv vážném a zodpovědném. Nejviditelnějšími nositeli tohoto stigmatu jsou politické strany, filosofické směry a vědecké společnosti.
• Otupělost, která omezuje jemnější vnímání 9/10 lidstva, potlačuje vědomí zodpovědnosti také i za naše myšlení a cítění. Jediné, co je považováno za účinkující a ovlivňující náš svět, je vnější dokazatelné hrubohmotné jednání. Nikdo nehledá spojitosti mezi vnější stavbou světa a našimi myšlenkami a cítěním.
• Myšlenkový svět, jenž obklopuje svojí energií celou Zemi, je převážně ovlivňován těmi formami, které stojí proti Božím přikázáním i proti všem slovům mnohých proroků a zvěstovatelů, vyslaných na Zemi Stvořitelem.
• Vnější přetvářka je součástí každodennosti 6,5 miliard lidí. Výsledkem toho je vnitřní rozervanost, neklid, psychické problémy, tělesné nemoci.
• Svět přírodních sil stal se pro lidstvo něčím vedlejším, protože na rozdíl od dřívějších generací jej nevnímáme a ve své naivnosti se mu posmíváme.
• Rodiče nepředávají dětem moudrost o poznání pravého smyslu života, nýbrž předávají jen zkušenosti toho druhu, jak si počínat, aby dítě prožilo pokud možno ekonomicky úspěšný život. Ostatní hodnoty jsou považovány za více méně zbytečné.
• Tisíce lidí, kteří denně na celém světě umírají – odchází z této Země jako duchovní trosky neschopné dalšího života v úrovních nad hmotou. Duchovní pomocníci v těchto jemnějších světech zůstávají stát v nepochopení a zklamání nad stavem těchto lidí, kteří se zamotávají jen do nečistých a negativních vláken, vytvořených temnem v této části Stvoření.

Takový je duchovní stav na Zemi k 12.12.2009!

To vše je však stále ještě možné změnit.

Je jen na každém z nás, nakolik se tento stav změní k lepšímu. Ve svém životě má tuto změnu v neopakovatelnosti své živoucí duchovní osobnosti v rukou každý jednotlivý člověk.

Učiníme to? Dokážeme to?

Dokážeme spolu se začátkem roku 2010, který se blíží, vykročit s novou odvahou začít znovu a lépe?

Síla podílu každého člověka na zlepšení duchovního stavu Země spočívá v čistotě a upřímném svědomí, s nímž se chce stát duchovní bytostí, která posiluje a pomáhá slabším v jejich hledání pravého smyslu života.

Jedině tak se může také člověk stát plně zralou duchovní osobností, která po odchodu z této Země bude moci vystoupit do výšin Světla, do svého skutečného domova, věčného, trvalého Ráje.

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

11/2009

 

Duchovní stav Země k 11.11.2009

 

Velký, nesmírně velký předpoklad inspirativních a tvůrčích schopností ducha dřímá v nitru každého z lidí. Doposud ještě nebyla lidmi zcela poznána, a zejména využita ona veliká duchovní síla, která je přitom neoddělitelnou součástí každého z nás. Netušená je schopnost citu, jenž umožňuje spojování se s úrovněmi Světla ve Stvoření, s těmi úrovněmi, které jsou, kroužíce vysoko ve výškách díla Stvoření, nesmírně vzdálenými od zdejšího světa hrubohmotnosti. Těchto úrovní není nijak možné dosáhnout tělesně, ani prostřednictvím myšlenek, nýbrž k těmto úrovním smí vystoupat jen ono nejcennější v člověku – nejčistší cit vznešenosti. Kdo tedy usiluje ve svém životě o vznešenost, ten posiluje si v sobě, ať již vědomě či nevědomě, schopnost spojování se se světlými světy, setkávání se s tamějšími obyvateli a ve spojení s nimi čerpat inspirace, jež pak může přenášet ve svém denním vědomí i do zdejšího světa hrubé hmoty, v němž se nacházíme buď dobrovolně z vlastní vůle, či v opakovaném donucení pod účinky velikých zákonů pro zužitkování veliké, milostivé příležitosti každého jednotlivého pozemského života.

Každý člověk nese v sobě zmíněný veliký dar duchovního druhu. Tento duchovní druh je ve skutečnosti samotným základem našeho osobního vědění, našeho já. Duch - nitro - cit, to jsme ve skutečnosti my, to jest naše osobnost, zcela obdivuhodně, individuálně rozvinutá, ve své rozmanitosti neopakovatelná, nacházející se na široké škále stupňů, jež nabízí možnost vzestupu vzhůru, směrem k nádherné ušlechtilosti ducha, která otevírá pak člověku bránu pro vstup do míst, kde spojuje se zaslíbená věčná harmonie a dokonalost všech forem v jediný celek: skutečný domov našeho ducha, jsoucí, v nekonečnosti trvající ráj lidských duchů.

A z těchto vzdálených míst světlého bytí doléhá k Zemi, k lidem zde žijícím, volání, vypravující o světech nádhery a harmonického porozumění. Toto volání se snáší dolů a čas od času zapadá do jednotlivých národů, aby se dotklo niter těch lidí, kteří ještě zcela neotupěli ve svém cítění, těch lidí, kteří stále ještě jsou těmi, kdo hledají vysoké ideály smyslu svého života, a také se snaží ze všech sil udržet si při sobě touhu po lepším soužití s druhými zde na Zemi.

Čas od času stane se, že ono vznešené volání z výšin dotkne se takového dostatečného počtu lidských srdcí, že se pak tito lidé ve svých myšlenkách a činech spojí nenadále k tomu, aby se utvořil průlom z trvající bezvýchodnosti a otupělé mechaničnosti každodenního života lidí toho či onoho národa.

Vznešené ideje spojují se pak se stále úpěnlivějšími prosbami dalších lidí, kteří hledají nalezení východiska. Počáteční nespokojenost je přetavena v odhodlanost, která zůstane-li čistou, nalezne formu ušlechtilého neviditelného tlaku, jenž nakonec svojí silou ve spojených srdcích tisíců přivede k životu i změnu ve světě hrubohmotnosti.

Nenásilnou cestou, cestou, v níž duch nového převyšuje nízkosti starého, jež se již zcela vyčerpalo a znemožnilo, zformuje se tato změna k lepšímu, která nese v sobě velký základ: „Nechceme být jako oni! Nechceme být již takovými, jakými jsme doposud byli!“

Jedině toto odhodlání může přinést pak změnu, která, ano, skutečně i zde na Zemi čas od času v některých národech nadchází.

Čistá touha po změně sebe sama k lepšímu, pokud je zformována v nezkaleném, ničím nepodmiňovaném paprsku, může pak tento paprsek spojit s inspiracemi a pomocemi vysokého duchovního druhu, jež k Zemi proudí v zaslíbení z výšin Stvoření.

Před dvaceti roky v jedné zemi střední Evropy dokázalo se na určitý, žel, ne dlouhý čas, vytvořit ono ušlechtilé spojení mezi srdci lidí a vysokými pomocemi z duchovních výšin.

Od té doby uplynula však již dvě desetiletí, která přinesla rozčarování a mnohá zklamání, která přinesla opět dusící myšlenkovou formu, jež nese na sobě nápis: „Bezvýchodnost“.

Avšak dnes opět tu i tam probouzí se překvapivě v srdcích vícera lidí ona dávná čistá touha, která má v sobě schopnost a sílu vytvořit spojení mezi lidmi na Zemi a vysokými duchovnímu pomocemi.

Zrakem vidoucího je možné pozorovat jemné paprsky Světla, které se sklání k mnoha lidem, hledajíce zakotvení v jejich srdcích, k jejich posile k radostnému tvůrčímu odhodlání.

Usilovné hledání změny se dotýká stále většího zástupu lidí. Žel, tomuto zástupu prozatím chybí ona bezpodmínečná čistá touha. Příliš přání a osobních představ je obetkáno okolo jinak silných duchů, probouzejících se na Zemi. Jejich tvůrčí síla nemůže růst, neboť je svazována zúženými představami v myšlenkách. To před dvěma desetiletími u většiny mladých lidí, kteří zprostředkovali ve svých srdcích základ změny, nebylo. Nynější generace jsou obetkány pouty zúžených představ o dalším vývoji. Chybí volnost, stejně tak jako odvaha a odhodlání. Vůle k tomu, stát ve svých činech plně opravdově a čistě, je slabá. Je zde příliš mnoho osobního, co brání k proniknutí pomocí, jež by v sobě přinesly působení nenadálých a až nečekaně dětsky lehkých cest ke změně.

Čistá touha v srdcích bojuje tak s převahou osobních zájmů.

Proto také všechny dosavadní pokusy o probuzení nového impulsu obrody ve společnosti musely selhat a zaniknout vzápětí po svém zrodu.

Pokud budou zde stále v myslích lidí drženy formy „zadních vrátek“ nebo potřeby svého osobního vyniknutí, tu síla přesvědčení, která jediná může přivodit pozitivní změny, nepronikne k jejich srdcím.

Přitom stále více hrozí, že narůstající nespokojenost promění se nakonec již brzy v bezbřehou propast zoufalství a marnosti nad smyslem svého života u všech, kteří nyní ve svých srdcích cítí potřebu změny k lepšímu.

Nekonečné probírání forem způsobu uspořádání lidské společnosti musí nejprve ustoupit a vytvořit prostor pro to nejzákladnější, pro prvořadé nastoupení vlastní osobní cesty k lepšímu ve všestrannosti každodenního života u každého z nás. To jest cesta, v níž jedině se odráží naplnění příslibu změny. „Už nebýt jako oni!“ - s tím vše začíná a končí, neboť ať si to kdo připouští či nepřipouští ve svých jednáních, ve svém způsobu myšlení a uvažování, „jsme, žel, v mnohém právě tak úplně stejní jako oni“. Avšak podmínkou danou ku pomoci z duchovních výšin je nyní toto:

„Staré nelze přesadit do nového!“

Změna v nitru člověka k lepšímu v rozvinutí jeho duchovních darů a schopností je nyní podmínkou jakékoliv změny k lepšímu, jakkoliv by tato změna měla nadejít v tom či onom národě, na tom či onom kontinentu.

Posun kupředu, k lepšímu v lidské společnosti, nevede a také nikdy nepovede jiným směrem než skrze vnitřní pokrok jednotlivců k lepšímu, svědomitějšímu způsobu života. Síla, která bude pak ale vycházet z jejich srdcí, bude se moci stát ve své ryzí vzorovosti dostatečným zprostředkovatelem pro duchovní pomoci celé lidské společnosti.

Na světových hodinách přitom odbíjí nejvyšší čas k této změně.

Otázka tedy zní: podaří se to lidem, kteří usilují o změnu k lepšímu životu, lidem, kteří již stále zřetelněji vnímají své duchovní dary a schopnosti, dřímající v jejich nitrech?

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

10/2009

 

Mimořádně k duchovnímu stavu na Zemi!

k 26.10.2009

 

Pokračování uměleckého obrazu aktuálního dění na Zemi ze dne 9.9.2009

 

A hle – to zvíře, jež doposud bylo zalezlé v díře, to nyní vylézá ven ze své nory,

a sotvaže otevře svou děravou tlamu, tak všude jsou hned špína a mory,

jež touží zadusit bělostnou pannu – Naději.

 

Jsme velmi rádi, milí čtenáři, že správně chápete symboliku těchto podání a hledáte ve slovech potřebnou správnost možného výkladu, tak jako to je stejné i u známého Janova zjevení.

Již nyní také připravujeme pokračování v uveřejňování dalších veršů.

Následně také chystáme obšírnější pojednání o jednotlivých symbolech ve zmiňovaných verších.

Pro mnohého čtenáře se tím odkrývají zcela překvapivé duchovní souvislosti, projevující se v aktuálním dění na Zemi. Velmi mnoho je přitom stále ve svém živoucím vývoji ovlivnitelné úsilím každého z nás. Proto každý, kdo je toho ještě schopen, měl by do svého snažení – povznesení se na stupeň vnitřně duchovně probuzeného člověka – vložit veškeré své síly.

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

10/2009

 

Duchovní stav Země k 10.10.2009

 

Podle všech ukazatelů, které jsou prokazatelně k dispozici ze všech záznamů historie lidstva, je možné říci, že právě s uplatňováním svých představ ideálu života lidské společnosti za posledních sto let dosáhlo lidstvo duchovně toho úplně největšího kroku zpět!

Ano, v celém 20. století byl sice zaznamenán dosud nesrovnatelný pokrok lidstva na rovině technického – materiálního druhu. Spolu s tímto pokrokem však došlo k jednomu ze zásadních zlomů ve vnímání největší části lidí.

Zcela se vytratil smysl pro ideály a pohádkovost, nesoucí v sobě onu potřebnou čistotu spojení lidského ducha do vyšších úrovní Stvoření!

Racionálnost znalostí vnějšího světa, slavící úspěchy pokroku člověka ve hmotě v posledním století, zcela potlačila postupně vše vnitřní v člověku, to vnitřní, co je však ve skutečnosti samotným základem naší osobnosti – duchovní nitro.

Lidstvo se tak stalo svým životem zcela závislé jen na stavu světa hmoty. To se nyní také stane tím nejtěžším prožíváním pro celou naši moderní společnost.

Ideje, inspirace, naděje a výhledy, obsahující v sobě zaslíbení trvalého osvobození člověka i celého lidského pokolení, jsou nyní shozeny do prachu, jsou tisíckráte pošlapány zoufalými karikaturami, které představují jednotlivá náboženství, politické směry, jejichž odtrženost od pravého duchovního vědomí se prokazuje každým jejich dalším pokusem o ukázání cesty.

Zmatek, nejasnost, doslovné „mlácení prázdné slámy“, to jsou nynější skutečné náplně slov o Bohu, o Spasiteli a Jím přineseném poznání Pravdy lidstvu ze strany těch, kteří se staví do role, podle níž mají mít spojení vzhůru do výšin. Nic z jejich rad proto ale nepomáhá ustálit rozkolísanou stavbu babylonské věže, která se nyní stále více boří do nepevných základů, jejichž hlavním pojivem je sebestřednost a pýcha člověka, jemuž dle jeho mínění mělo ve vesmíru vše jen sloužit anebo uhnout z cesty.

Spolu s marasmem a zmatkem ukazuje se však dnes stále zřetelněji i to, že právě ona schopnost určité pohádkovosti ve vnímání světa okolo člověka je tou nejsprávnější, nejhodnotnější cestou kupředu, na níž by již dávno lidé mohli znovu nalézt kdysi tak lehkomyslně ztracené spojení s bytostnými silami působícími v přírodě, a zejména spojení s duchovními sférami ve Stvoření. To vše však poznává jen velmi málo lidí.

Tak málo, že je možné zde říci:

Doposud nikdy nestál člověk tak zoufale blízko svému zániku na této planetě, jako je tomu dnes!

Většina lidí nevidí a ani už nevnímá svým nitrem živoucí svět bytostí, projevujících v přírodě, v té přírodě, která nyní, donucena k tomu neurvalostí člověka, stojí stále více ve svém naslouchání prazákonů Stvoření proti jeho výtvorům!

Žel, zatím hovoření živlů a bytostí působících v přírodním světě ještě nezaznamenáváme s dostatečnou zřetelností!

Včely mizí? Je sucho? Stoupá průměrná roční teplota?

„Ano, snad ano, ... možná,“ řekne si mnohý, „ale co já s tím?“

Naše otupělost pokročila na takový stupeň, že nevnímáme volání bytostných sil, ba ani neslyšíme volání našich duchovních pomocníků, kteří snaží se k nám přiblížit alespoň v noci v našich snech.

Co není hmatatelné a srozumitelné našemu racionálnímu způsobu myšlení, jako kdyby neexistovalo!

Žel, ano, je to tak! Ona kouzelná pohádkovost našeho vlastního bytí, pohádkovost, obsahující v sobě kromě čisté vůle prožívat velký ušlechtilý příběh svého vlastního bytí v díle Stvoření také i spojení se všemi nejrozmanitějšími bytostmi, které v něm existují, stala se nám něčím zcela odcizeným.

Jsme natolik vzdělaní, pragmatičtí, racionální, informovaní, že na tyto své schopnosti zdá se již velmi brzy zemřeme!

Dílo Stvoření vůbec nepotřebuje člověka obklopeného technickými vymoženostmi, které pro svůj provoz zmnohonásobeně devastují svět přírodních bytostí. Nepotřebuje člověka, hovícího si ve své samolibosti v tom, co všechno vytvořil ve hmotném světě okolo sebe, nýbrž požaduje každého z nás na prvním místě živého v nitru, usilujícího o čisté souznění s ostatními spolutvory.

Tvůrce poskytl člověku zde na Zemi možnost jeho bytí pro rozvoj ducha, jenž jako jediná část nás lidí v sobě nese příslib věčnosti trvání.

Nikdy nebyla vydána Země člověku k drancování, nikdy nebyly poskytnuty obrovské myšlenkové světy k lehkomyslnému, odpornému znečištění, nikdy nebylo ze Světla plánováno vydat nádherné bytostné síly k posuzování materialistům, k ignorování a posmívání se ze strany strnulých lidí jejich pohádkovosti.

Viděno shora, je současný člověk, jenž je tolik pyšný na svůj vzestup ve hmotnostech, vnímán jako ten nejchudší, nejnešťastnější tvor, jenž hodnoty, které mu jako jediné otevírají cestu k trvalým blaženým světům ducha, zarputile odmítá a odsouvá je na úplný okraj všeho toho, co jej zde ve hmotnosti zajímá.

Nikdy nebylo na člověka v hrubohmotném těle zde na planetě Zemi pohlíženo Tvůrcem tak přísně, jako na vykolejenou, zbídačenou bytost, která se v nepochopení obdrženého vznešeného daru - své vlastní svobodné vůle - stala nebezpečnou všemu ostatnímu životu, jako je tomu právě nyní v posledních desetiletích. Zdá se, že dnes může vyjít z rukou člověka na Zemi úplně všechno, i to nejnemožnější. Moudré hranice držící miliony let jsou provaleny a vášnivý dav znesvěcuje i ty nejcennější pomoci, které byly člověku dány pro jeho cestu ke Světlu.

Všechen ostatní život, působící na Zemi i v jejím okolí, žaluje proto na člověka vzhůru ke světům Světla a prosí o jeho záchranu, která zpočátku půjde nutně proti jeho nynější zdegenerované vůli, jež se posunula na stupeň šílenství.

Těmto prosbám nyní přichází vstříc pomáhající síla ze světlých výšin Stvoření.

Nyní bude to proto ze strany přírodního světa vůči člověku neústupným postupem v napravení všeho pokřiveného. Přírodní bytosti přinesou nyní člověku období pelyňku, namísto dychtivě očekávaného sladkého medu.

Zdá se ale, že je to jediná cesta, moudře vedoucí člověka k probuzení v nitru. Zdá se, žel, že to bude jediná cesta k uzdravení.

Až se v lidech znovuzrodí schopnost smyslu pro ušlechtilé ideály a také schopnost smyslu pro pohádkovost, pak bude možné říci, že jsme se konečně vydali na směr správné cesty.

Doposud dnešní stav svojí vykolejeností z přirozeného a moudrého vnímání světa svědčí o všem jiném než o splňování původního smyslu bytí člověka na Zemi. Kdo má oči, na všem okolo sebe může to vidět. Kdo má uši, může to slyšet ve všem, co k němu nyní v hlasech přírodních bytostí a duchovních pomocníků zalétá.

Stávající stav lidstva na Zemi k 10.10.2009 řítí se prozatím stále jen více a více dolů! S každým dnem získává si přitom na rychlosti!

Nejen Evropu, ale celou planetu Zemi čeká tak nyní stále se zvyšující stav zmatku, jenž povede na základě všech ryze pragmatických a racionálních smluv, dohod a nařízení k probuzení velikého napětí v celé lidské společnosti.

Výhledy, které se již nyní otevírají, přináší obrazy, v nichž po určitý čas nebude mnoho prostoru pro radost.

Snad potom, až se lidstvo vyžije v pojídání svého vlastního trpkého ovoce, až snad procitne opět v duchu a bude se moci opět dívat na svět i svým ztraceným pohádkovým zrakem, snad potom bude možné ohlásit přiblížení se lepších časů.

To je ale zatím, jak se zdá, ještě velmi daleko.

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

9/2009

 

Duchovní stav Země k 9.9.2009

 

Ohromné úsilí je vkládáno člověkem do snahy podmanit si hmotu Země. Na první pohled jeví se toto úsilí jako hodné uznání a ocenění, neboť přináší pokrok pro stávající civilizaci, nebo spíše je lepší říci, že úsilí člověka v posledních staletích přináší dnes pokrok především pro západní kulturní civilizaci dnešního lidstva na Zemi.

Čím však je ve skutečnosti tento pokrok, který je možné nazvat z duchovního hlediska jen pokrokem bezvýznamným, nicotným a krátkodobým, který je také pokrokem, jenž je vykoupen mnoha bolestmi a především těžkým poškozováním přírodního světa?

Je zde na místě říci, že úsilí, které je vynakládáno dnešními lidmi pro získávání si svých životních standardů, je více než z devadesáti procent věnováno na soupeření a otevřený boj s bytostným světem, působícím v přírodě.

A to právě proto, že původní cesta získávání si životních standardů člověka měla vést zcela jinými drahami, než jakými se lidstvo vydalo.

Původní cesty měly vést zcela jinudy, než kudy se ubírá dnešní způsob života většinové lidské společnosti. Měly to být cesty souznějící s podporou bytostného světa. V bytostném světě odráží se všude v jeho původním, (člověkem ještě nedotčeném) zdravém prostoru plné spoluzachvívání s ostatními částmi Stvoření. Toto spoluzachvívání měl také i lidský duch správně sledovat a kráčet tak vzhůru po předchystaných stupních. To by ale lidský duch v pozemském těle člověka (jímž jsme každý z nás) musel také nejprve správně sledovat základní smysl svého života na Zemi.

Tímto smyslem je na prvním místě duchovní pokrok a vzestup, jako něco, co je přitom zcela přirozenou součástí života lidsky duchovního druhu v Pozdějším Stvoření.

Pravým duchovním pokrokem a vzestupem není myšleno něco mystického či něco ezoterického, co se vždy pro své uplatnění musí nejprve vytrhnout z přirozenosti běhu života.

S opravdovým duchovním vzestupem člověka je Boží Vůlí od prapočátku vzniku lidského ducha spojováno jediné: rozvinutí schopností prožívat a formovat svůj život v harmonii s celkem díla Stvoření. V tom má lidský duch plně projevit všechen svůj um a všechny své síly! K tomu byl také vybaven schopností prožívat vše s čistou radostností, s touhou budovat a tvořit v souladu se světem přírodních bytostí.

Jedině tak může člověk v plném využití svých vlastních duchovních schopností získat čistou moudrost a vznešenost, jaké mu právem na jeho vrcholu vzestupu jakožto koruna jeho učební cesty Pozdějším Stvořením náležejí.

Zde je ale onen kámen úrazu, protože zmiňovaný pravý pokrok člověka má spočívat v moudrosti, čistotě, v harmonii, s níž tvoří a spolupracuje s ostatními tvory ve Stvoření, tedy zde na Zemi i se světem přírody, se světem přírodních bytostí.

V porovnání s tímto výše zmíněným je pokrok dnešní civilizace pokrokem, jenž vede ve své zvrácenosti stále více všechno živé, ať již viditelné či neviditelné, jen do záhuby, do zničení!

Skutečný pokrok člověka může a má se odvíjet nejprve od pokroku jeho nitra. Teprve až pak má se člověk snažit ve spolupráci s bytostmi přírodního světa formovat svůj pozemský svět, aby jej přiblížil ke vznešenosti a kráse a také z toho se odvíjejícímu určitému životnímu standardu.

Takový standard života bude ve svém harmonickém spoluzachvívání vždy přinášet dostatek všeho, čeho je člověku třeba pro prožití důstojného a ušlechtilého života zde na Zemi.

Miliony věcí dnešní potřeby budou muset nyní odpadnout jako něco, co se posunulo na významnější místo v životě lidí, kam z pohledu zákonitostí Stvoření náleží úplně jiné, čistší a ušlechtilejší formy a způsoby života.

Lze říci, že největší část dnešního životního komfortu západní civilizace je vystavěna na falešných základech, které již téměř od svého začátku stály proti cestě, kterou člověku zde na Zemi předchystalo bytostné působení, pracující oddaně ve Vůli Boží.

Tak jsme dnes stojící v pýše, na zdánlivém vrcholu svého pokroku, současně zcela vysíleni vyčerpáním, vnitřně rozerváni, a jen mlčky můžeme nyní pozorovat, jak svět bytostného postupně boří sloupy oné babylonské věže civilizace s tím, že tato bude muset být zcela stržena dolů do rozvalin, aby teprve potom mohla začít nová výstavba, která bude ve svém souznění s celkem Stvoření skutečně chtěnou a radostně vítanou, na rozdíl od stávajícího obludného dómu zformovaného ješitností a domýšlivostí lidského rozumu.

Před celým lidstvem je nyní rozevírající se propast, do níž bude světem přírody a silami bytostných, působících ve hmotném vesmíru, nakonec strženo vše, co stojí v protikladu s původním chtěním výstavby, kterou zde měl skrze své vnímání citu lidský duch vystavět.

Namísto citu, jenž nabízí vždy souzvuk harmonie s celkem, byl doposud lidmi protěžován k veškeré práci ve hmotě převážně jen rozum, který pracuje ze své podstaty vždy omezeně, jednosměrně. (Zcela rozumové může být kupříkladu i studium a bádání v díle Ve Světle Pravdy, kdy mnozí čtenáři jen srovnávají čárky a tečky ve větách, sčítají počet slov a vět a vlastní podstata, která je psána na prvním místě pro cit, jejich rozumu uniká.) A tak, i když se dnešní civilizace ještě v samém závěru svého zděšeného poznání, jak velmi je planeta Země zničena dosavadním úsilím rozumu člověka, pokusí o nápravy, budou to opět jen nápravy, které ve své zúžené rozumovosti odstartují další zmatenosti, které urychlí celkovou sebedestrukci stávající civilizace.

Cesta vpřed vede jedině skrze cestu duchovního pokroku a vzestupu jednotlivce, a také následně postupně i celé lidské společnosti.

Je to cesta znovuzrození člověka v jeho citu, v jeho novém chápání harmonie celku Pozdějšího Stvoření, do něhož byl člověk – lidský duch na začátku cesty svého vývoje Boží Vůlí milostivě vypuzen.

Musíme se tedy nejprve naučit být lidmi ducha! Zde na Zemi, ve hrubohmotnostech následného, s odstupem zformovaného Stvoření, musíme se naučit být lidmi čistými a spravedlivými, toužícími po ušlechtilosti v každém okamžiku svého života. Cesta ke znovuzrození vede jen skrze opětné nalezení vlastní vnitřní čisté dětskosti, která jediná také otevírá cestu k plnému porozumění přírody i celého díla Stvoření. Rozum člověka nikdy nepochopí cokoliv z toho.

Proto je zde také možné napsat, že blížící se období, které je před námi, bude pro celé lidstvo těžké, nesmírně těžké, a lidstvo bude po určitou dobu balancovat těsně nad hranicí vlastního samozničení zde na Zemi.

To je možné napsat již dnes 9.9.2009, neboť v  duchovním stavu Země k dnešnímu dni platí, že lidí znovuzrozených v duchu je na Zemi o mnoho méně, než by správně mělo být, aby se mohlo nyní napsat, že Země sice projde těžkými otřesy ze strany úderů přírody a také vesmíru, ale zůstane zachována.

To dnes není možné s jistotou napsat.

Je ale přímo na každém z nás, nakolik se toto již v nastalých hodinách změní k lepšímu, anebo také naopak ještě k horšímu.

Vlastní duchovní probuzení – znovuzrození v duchu – musí totiž učinit každý z nás sám za sebe, zcela nezávisle na komkoliv druhém!

Kéž by se to podařilo alespoň několika lidem! Výhledy na další týdny a měsíce by mohly být ihned lepšími!

Dnešní duchovní stav k 9.9.2009 na Zemi není dobrým! Nemá žádný smysl to nijak zakrývat líbivými slovy, která by slibovala všem lidem lživé výhledy na bezstarostnou budoucnost.

Něco takového ao-institut činit nebude, jakkoliv by to mnozí k uklidnění sebe sama i druhých rádi slyšeli. Žel, není možné to nyní napsat, avšak je na každém z nás to změnit k lepšímu.

Je možné to změnit bezprostředně teď hned, ve svém probuzeném úsilí o pravou čistou lidskost, z níž vždy následně vyústí vše ostatní, co je ušlechtilé a harmonické.

Jediné, co nám tedy ještě zůstává, je vlastní ochota změnit sebe sama k vyšším hodnotám a současně také naděje, že se pochopení stávajícího stavu Země dotkne srdcí stále většího počtu lidí.

ao-institut

 

Poznámka redakce:

Nově připojujeme ještě umělecké podání určitého obrazu aktuálního dění zde na Zemi:

A hle - tam je to zvíře zalezlé v díře, které od určitého času škodí veškeré Světlé výstavbě, zvíře, které bojí se čestnosti a ukrývá se proto za cizí tváře, v domnění, že zůstane snad provždy nepoznáno...

pracovníci ao-institutu

 

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

8/2009

 

Duchovní stav Země k 8.8.2009

 

„O kom (o čem) se mluvívá, nedaleko bývá!“

Mnohý ze čtenářů si nyní řekne: To je pořekadlo, které znaly už naše babičky, to znám! Známe ale skutečné účinky, skryté v tomto pořekadle? Účinky, které působí okolo nás již po tisíciletí?

V tomto pořekadle odráží se moudrost poznání o působení velikých Zákonů vesmíru! Už dávné národy znaly sílu myšlenkových forem.

Jestliže se kdy dříve v nějakém období na Zemi začalo v širším měřítku hovořit o blízkosti války či naopak míru, bylo téměř jisté, že je jen otázkou času, aby se tato slova stala skutečností. Skutečnou sílu tohoto pořekadla zná také i dnes každá obchodní společnost, využívající reklamu, zná ji dokonce většina států na Zemi a využívají ji pro své účely politické strany a uskupení pod pracovními názvy jako mediální manipulace myšlení lidí či propaganda.

Co tedy toto pořekadlo vypovídá o dnešním stavu obyvatel Země?

Vezměme kupříkladu myšlenkovou formu dnes hrozící pandemie chřipky. Čím více lidí myslí nyní v obavách na blížící se pomyslnou pandemii, tím více se hromadí ve světě myšlenkových forem strach a obavy z této pandemie. Co z toho vznikne?

Nyní trochu uvažujme:

Jak je dobře známo, strach a obavy oslabují člověka psychicky i tělesně. Toto je dokázáno v mnoha lékařských i sociálních studiích. Přesto ve všech těchto zmíněných studiích chybí přesný popis účinkování myšlenkových forem, využívaných dovedně mediálními manipulátory k tomu či onomu zištnému cíli.

A nyní pojďme ještě dále:

Žijeme ve světě, ve kterém již několik desetiletí zcela zřetelně vše ovládají média.

Možno zde spíše říci, že svět ovládají, žel, právě všechna ta média, která jdou bez skrupulí, bez ohledů za svým jediným cílem – za účelem ovládnutí trhu, tedy s cílem maximálního ovládnutí co největšího zástupu konzumentů, svých trvale závislých odběratelů.

Pro tento cíl neváhají mnohá dnešní média používat psychologicky nejpodlejší manipulační techniky – mimo jiné útoky na emoční nepevnost většiny obyvatel země. Cožpak není nejideálnějším odběratelem produktu ten, kdo je na něm zároveň neuvědoměle - emočně závislým?

Myšlenková a současně emoční závislost (strach, obavy, panika), to vše jsou cesty, jak vystrašené, stresované a z jistoty vytržené odběratele mediálních produktů přimět, aby znovu a znovu chtěli sledovat nejnovější zprávy médií, které samozřejmě přinášejí další, ještě více šokující informace o dané věci.

Ano, jedná se zde o již tolikrát vyzkoušené a osvědčené hrubé manipulování s emocemi a myšlenkami lidí, jehož výsledkem nakonec je to, že „o čem se hovoří, to se nakonec nějakou cestou stane skutečností“.

Zákony Stvoření ve své neutrální síle tomu totiž nakonec napomohou, či lépe řečeno – budou muset tomu napomoci, neboť myšlenkové formy určitého druhu, živené emocemi lidí, postupně zesílí a získají si tak nakonec nárok na vstup do světa hrubé hmoty – vstup do světa na fyzikální rovině naší existence. Hovořené se stane s podporou myšlenkových forem od milionů lidí skutečností! S touto podporou a posilou od milionů tedy dojde k tomu, že ona ohlašovaná pandemie nakonec opravdu přijde. „Čeho budeš si člověče přát v síle svého chtění, to se ti splní,“ takové znělo kdysi zaslíbení Boží moudrosti, když se vesmír otevíral k přijetí prvních lidských duchů. Toto zaslíbení stále platí a je zakotveno ve svobodné vůli člověka, v jeho vůli rozhodovat se. Tato schopnost formuje myšlenkový svět a následně i pozemský svět s neomylnou jistotou.

Žijeme v dnešní době, kdy velmi mnoho přání vlivných jednotlivců díky posile zmanipulovaných obyvatel Země získává si záhy svoji formu, jakkoliv by se zdálo ještě před určitou dobou, že něco takového není vůbec možné.

Jen málokdo z lidí zůstává dnes ještě v dostatečné bdělosti před tím, aby se nestal mediálně zmanipulovaným, a tím zeslabeným v obraně proti tomu, jak to je chtěné neviditelnými proudy, které ve skutečnosti působí jako největší nepřátelé svobodné lidské společnosti.

Pohodlnost a povrchnost jsou předstupněmi všeho následujícího, co vede postupně až k úplně snadnému ovládání člověka i společnosti v jejich přemýšlení, uvažování a odciťování.

Strach oslabuje! Panika pak umožňuje další snazší manipulovatelnost! Kdo si toto neuvědomuje, je již dopředu lapenou kořistí dnešního světa.

Zprávami o pandemii (ale také zprávami o dalších nebezpečných nemocech, o terorismu, zprávami o konci světa a podobně) vystrašený člověk je ideálním zákazníkem všech výrobků slibujících ochranu. Takový vystrašený člověk usiluje mít pokud možno stoprocentní jistotu ochrany před zmiňovaným hrozícím soustrojím nebezpečí, neboť jinak jeho neklid přetrvává! A média nabízí ochranu svým plným informováním o vývoji událostí.

Kdy konečně bude prohlédnuta ona zištná hra s manipulováním lidí?

Ao-institut po určitou dobu sledoval mediální gradaci zpráv o démonizované chřipkové pandemii. Zde je můžete v posloupnosti vidět: zde, zde, zde

Snažili jsme se pro tuto aktuální zprávu o duchovním stavu Země k 8.8.2009 zachytit postup zdánlivě narůstající dramatičnosti zpráv v médiích.

Od dnešního dne však nebudeme již více uveřejňovat na stránkách o chřipkové pandemii žádnou krátkou zprávu, neboť se nechceme spolupodílet byť sebemenším dílem na oné veliké manipulační hře, která hrozí nyní vyrůst ve skutečný celosvětový stav nebezpečné paniky, v níž vždy hrozí zvrácením vztahů mezi lidmi v bezohledný boj člověka proti člověku. Něco takového je přitom zcela zbytečné, pokud by nebyla mediálními strukturami úmyslně rozehrána struna emocí strachu!

Duchovní stav, takový, jaký je, v současné době u většiny lidstva umožňuje vzedmutí těchto nebezpečných, neviditelných proudů a proniknutí jejich určitých forem mezi lidstvo ve velikém rozměru.

Jediná obrana, která je účinnou proti tomuto nebezpečí destrukčních proudů, je trvalé pozitivní naladění. Hledání trvalých hodnot ve svém životě. Hledání skutečného smyslu života člověka.

Společně s těmito účinnými obranami proti stále se zvyšující mediální manipulovatelnosti platí jako nejúčinnější lék prostá a čistá radost ze života. Ta radost, která je zformovanou modlitbou dětsky čistého pohledu na svět.

Dokážeme však vůbec ještě něco takového?

Nejsme již úplně zapletenými v oněch nejhloupějších myšlenkových představách o světě, představách, které nám jsou dlouhodobě předkládány k laciné - povrchní konzumaci právě zištně pracujícími médii, kulturou a těmito institucemi prezentovanými formami pomyslně úspěšného životního stylu?

Zvládneme vytáhnout do boje s těmito tak účinnými vakcínami, které nám jsou po desetiletí vstřikovány do našeho myšlení?

Nebo se zřítíme v blízkých měsících spolu s miliony psychicky zcela zničených lidí na samé dno lidské existence? Skutečný nepřítel lidské společnosti nesídlí v konspiračních plánech tajných skupin či vlád, nýbrž stojí o něco výše nad tím vším a ve svém temném, falešném principu účinkuje skrze pravidelné podlamování prosté a zdravé vůle lidského ducha k vyšším hodnotám.

Tento nepřítel parazituje na veškeré zbývající zdravé energii nitra člověka, energii, která se formuje z přirozené touhy žít zde na Zemi čistě a prostě v souladu s druhými lidmi.

Největší nebezpečí dnes tedy zcela jednoznačně tiká jako časovaná pandemie v celkové otravě myšlenkového světa, z něhož na prvním místě jsou vždy vytlačeny nejprostší zdravé názory a vědění moudrých lidí, jež doposud vždy byly schopny obstát před všemi útoky temna, nastrčenými zkouškami v uplynulých staletích a tisíciletích lidské historie na Zemi.

Ale vraťme se zpět na začátek:

O kom (o čem) se mluvívá, nedaleko bývá! To je moudré přísloví, které se zformovalo mezi lidmi na základě poznání účinkování Zákonů Stvoření v souvislosti s většinovým myšlením lidí. Využijme proto nyní v každém dalším dni ten samý účinek vyplývající z tohoto přísloví v pozitivním směru.

Hovořme s druhými lidmi více o světlých hodnotách lidského bytí!

Hovořme o duchovních – citových a niterných hodnotách, bez nichž veškerý život ztrácí smysl!

Nenechme si do sebe vtlačit úskočné, atakující myšlenky toho druhu, že vše, co usiluje o vznešenější hodnoty lidského cítění, je méněcenné, slabé, a proto dnes již přece dávno překonané.

Nenechme si pošlapat svůj vnitřní život, jehož přirozenou součástí je dávné poznání Světla a harmonie, z nichž náš duch pochází. Nesme v sobě poznání úrovní Světla, v nichž se náš duch ještě jako nevědomý zrodil na samém počátku své cesty za zralostí! Nenechme si toto dávné znění melodií vznešenosti a krásy ve svém nitru pošlapat a zničit docela.

Dnešní duchovní stav na Zemi dokládá, žel, zatím stále jen to, že strana, která dovedně manipuluje s myšlením každého z nás, snaží se úplně rozleptat, s posměchem pošpinit a odsunout stranou všechny přirozené duchovní hodnoty v člověku s tím, že jsou zde nyní o mnoho důležitější věci. Těmito věcmi je však jen zúžené vidění lidského života, jež je dnes nahlíženo pouze jako jediná existence, a to existence pouze zde, ve světě hmoty – té nejhrubší, nejhutnější látkové esence ze všech úrovní Stvoření.

Je potřeba přitom mít trvale na paměti, že ono duchovní – cit v člověku – je to, co jediné má příslib trvalého bytí ve Světle. Vše, co se rodí z citu člověka v jeho vytrvalém a vědomém úsilí být čistým a pomáhajícím ve spolupráci s druhými lidmi, přizpůsobí se pak již samo, aby spělo k úrovním Světla po odchodu z tohoto světa. Proti tomu staví se proudy toužící po podlomení vůle člověka, proudy, toužící strhnouti všechno duchovní v člověku dolů, do beznaděje a ztráty vědomí vlastní hodnoty.

Pamatujme stále na to, že strach je špatný rádce a panika je zcela nevhodnou půdou k růstu a rozvoji čistých a vznešených hodnot.

Dnešní duchovní stav na Zemi, takový, jaký je, však, žel přináší především jen výhledy dalšího šíření strachu a paniky mezi lidmi.

Je možné to ještě změnit?

ao-institut

 

Poznámka redakce:

Děkujeme všem čtenářům ao-institutu za stále se zvyšující sledovanost stránek a zejména za vysokou čtenost rubriky Duchovní stav Země.

V měsíci červenci překročila čtenost vydání Duchovního stavu Země k 7.7.2009 za krátkou dobu 2000 přečtení!

Těší nás, že můžeme alespoň touto cestou na dálku napomáhat Vašemu lepšímu orientování se na duchovní cestě ke Světlu.

pracovníci ao-institutu

 

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

7/2009

 

Duchovní stav Země  k 7.7.2009

 

Kdo hledá, najde! Zcela jistě tato slova platí právě pro ono nejosobnější zodpovězení otázek každého z nás, jestliže se vážně ptáme po smyslu našeho života.

Jakkoliv mnohé ostatní otázky mohou se stát ve svém zodpovězení nedosažitelnými, v případě otázek „Kdo jsme, proč jsme a jaký smysl a cíl má naše přítomnost zde na Zemi?“ vše spočívá jen na nás samotných, zda dosáhneme jejich zodpovězení!

Ano, nikdo jiný nemůže pro tyto otázky nalézt úplnější a celistvější odpověď než člověk sám u sebe. Napnutí všech sil v tomto směru vede k duchovní zralosti každého z nás.

Ptáte se nyní, proč miliony lidí neznají smysl svého života, ptáte se, proč se potácí ze strany na stranu a v neznalosti hlubších souvislostí zraňují se a trpí nečekanými ranami a škodami, jež považují často za nespravedlivé? Ptáte se nyní, proč se to všechno děje, proč se mnohé dosavadní jistoty hroutí, proč se dění v přírodních živlech mění, aniž by kdokoliv z řad vzdělaných lidí mohl říci s jistotou, že je to pro to a pro to?

Odpověď je prostá, stejně tak, jako se v ní zachvívá současně drsná neústupnost neviditelných Zákonů Stvoření.

Tito všichni lidé buď nehledají vůbec odpovědi na otázky smyslu lidského života, a nebo odpovědi na tyto otázky sice hledají, ale hledají je nesprávně!

Ano, skutečnost je taková, že jestliže tedy dnešní lidstvo všeobecně nezná pravý smysl lidského života, pak to však v žádném případě neznamená, že tato odpověď neexistuje!

Naopak, vše to dokazuje jen povrchnost, vlažnost, anebo dokonce i úplné odmítání poctivého přístupu ke hledání odpovědí na tyto, ve skutečnosti nejdůležitější, ba přímo prvořadé otázky v životě každého člověka.

A když pak do lidského života nečekaně udeří zcela výjimečné události, kupříkladu od přírodních živlů v podobě záplav či povodní, vichřicí, bouří nebo sucha a neúrody, tu pak v prožívání skutečné bolesti ptá se člověk: „Proč?! Proč zrovna já nebo moji blízcí, které tolik miluji?! Proč se to vše stalo?“

Odpověď je přitom zcela prostá, neboť tkví ve velikém působení Zákonů Stvoření, které ve své jednoduchosti dávají odpovědi na veškeré dění okolo člověka.

Proč se tito lidé neptali a stále ještě i dnes neptají po působení těchto velikých a moudrých, Pravěčných Zákonů, které jako výchozí základ byly na úplném počátku vloženy Stvořitelem do díla Stvoření?

Proč se lidé neptají takto: „Jaký smysl to vše má a jak já v tom mám stát, abych nalezl štěstí a harmonii?“

Největší část nás lidí jde životem zahleděna jen do světa své krátké existence zde na Zemi. Okouzleni možnostmi této hmoty, uchváceni pocity z jejího rozmanitého používání, dospěli jsme k tomu, že Země je středobodem všeho nejdůležitějšího v našem bytí.

Podřídili jsme životu na Zemi vše! Obětovali jsme svoji čest, svoji hodnotu, svoji vznešenost, obětovali jsme pravdu pro krátkodobý zisk ze lži, obětovali jsme čistotu citu pro zdánlivě výnosný kalkul rozumu, obětovali jsme své duchovní srdce za hmotu!

A nyní se divíme, když se celé dílo Stvoření proti nám vzpírá!

Nehledali jsme nikdy opravdově, vážně a poctivě Pravdu o svém životě, a nyní se divíme, že neznáme tolik odpovědí! Omluvy neobstojí!

Protože stále a vždy bude platit pro nalezení odpovědí na skutečný a vznešený smysl lidského života, že k tomu všemu je potřebné přidat ještě toto:

Vše to, co prožíváme v nynějších nečekaných změnách v lidské společnosti i v převratných změnách životů jednotlivců, je jen začátek!

Jsou to jen první viditelně zesílené impulsy díla Stvoření, které tak chce pozemského člověka přivést k poznání, kde všude a v čem stojí nyní ještě nesprávně!

Žel, je toho velmi mnoho, v čem stojíme nesprávně, pohlédneme-li na současný aktuální duchovní stav lidstva na Zemi.

Mnohé prudké a zcela nečekané údery, které jsou předchystány v přírodních živlech i v záření hvězd, s největší pravděpodobností již brzy dorazí do hmotnosti, sem na Zemi!

Mnohé by přitom šlo ještě změnit k lepšímu průběhu.

Museli bychom se však v mnoha směrech nejprve změnit k lepšímu my sami!

ao-institut

 

Poznámka redakce:

Redakce ao-institutu si nepřeje, aby tento text byl zveřejněn na současných internetových stránkách zdruzenie-ludskost.sk, protože z mnoha důvodů nepovažujeme tyto stránky a její momentální spravovatele za spřátelené. Nepovažujeme za čestné jednání, kdy odkaz na ao-institut je na stránkách zdruzenie-ludskost.sk pro veřejnost lacině používán jen za účelem vytváření klamavého dojmu spolupráce. Ve skutečnosti je však vícero způsoby redakcí těchto stránek pracováno proti úsilí ao-institutu i jeho skutečným slovenským spolupracovníkům. To se také, jak se domníváme, žel, brzy proukáže v další činnosti zmíněných stránek zdruzenie-ludskost.sk .

 

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

6/2009

 

Duchovní stav Země 

Mimořádné vydání k 11.6.2009

 

Vše je ve velikém pohybu! Pokud kdo myslí, že dosavadní světové události měly být tím, co se zdá již překonáno, pak je zde na místě říci, že to vše bylo jen vzdáleným hřměním bouře, která se teprve ještě blíží.

Ekonomická krize, nebývalé výše cen ropy, chaos okolo hrozících epidemií, rozčarování z nedůvěry obyvatelstva v jednání stávajících politiků světa, to vše je jen přípravou na prožívání, které se má ve způsobu dosavadního jednání a smýšlení společnosti lidí přiblížit.

Pod zvýšeným tlakem, jenž se projevuje ve všem, tedy i ve způsobech myšlení a cítění lidí, probouzí se nyní u jedněch nečekaně jejich svědomí, stejně tak se naopak u druhých projevuje nejvyšší míra lhostejnosti a otupělosti vůči všemu, co se vymyká zajetým kolejím každodenního života. Pravda – úsilí o její poznání bude nakonec tím úhelným kamenem, jenž roztřídí lidstvo od prvního do posledního člověka!

Hovoříme-li zde o Pravdě, není tím však myšleno poznání skutečnosti – pravdy v té či které konkrétní věci.

Je zde myšlena Pravda v největším svém rozměru. Pravda – jako poznání a pochopení pravého smyslu života člověka zde na Zemi! Na tom se nyní bude stále silněji soudit každý z nás lidí! Hovoříme zde proto ke všem, kdo se nechtějí spokojit s povrchností, se kterou se snaží mnozí bagatelizovat vše to, co se děje, a místo toho uměle vytvářejí sobě i druhým jen jiné umělé starosti.

Velké věci jsou v dnešní době nápadně umenšovány a zlehčovány, stejně tak jako jsou současně ve skutečnosti malé věci úmyslně zveličovány.

Tím však je jen zvyšována ona konečná nedůvěra všech ve všechno.

Z toho také nakonec vzejde stále větší a větší zmatek a neporozumění.

Mnohé, co je před námi, můžeme zvládnout a překonat jedině nastoupením cesty pravého lidství, tedy cestou dobrosrdečnosti, vůlí pomáhat druhým, zároveň však probuzením bdělosti a schopnosti vše důsledně zkoumat a zdravě odvažovat v citu.

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

6/2009

 

Duchovní stav Země  k 6.6.2009

 

Nitro člověka, jeho vnitřní svět, to je to, co je nyní mnohonásobně ostřeji než kdykoliv dříve před tím měřeno, váženo, a to za jediným účelem – aby toto nitro bylo pravěčnými Zákony Stvoření souzeno!

Souzení – soud v rámci zmíněných pravěčných Zákonů Stvoření znamená však pro člověka jediné – stále se zrychlující navracení toho, co v trvání svého bytí on sám uvedl do života.

Nitro člověka je tím, co je stále intenzivněji velikými Zákony posuzováno na prvním místě jako to nejdůležitější, rozhodující při navracení se všeho, co jím kdy bylo vytvořeno, zformováno, myšleno, cítěno, pro to, jaký bude jeho další směr životní cesty.

Nyní vrací se ke každému z lidí vše, co kdy vzniklo, dobré stejně jako zlé, velké, malé, ba i to nejmenší. Právě nyní vstupujeme do období označovaného proroky jako období, kdy nastane „vzkříšení všeho mrtvého“.

Vzkříšení, přivedení k životu! K oživení musí nyní přijít všechno, co lidský duch ve vláknech svého bytí zde ve hmotnostech vytvořil a zformoval, jakkoliv je toto již dávno, snad i staletí, tisíciletí nazpět a nikdo z dnešních lidí o tom již vůbec ničeho ve svém denním vědomí neví.

Zúčtování za všechny prožité životy lidského ducha ve hrubohmotnostech se nyní přiblížilo! Spravedlnost Boží Vůle, působící v Zákonech Stvoření, přináší nyní zesilující údery do všech vláken, která jsou touto Spravedlností označena jako živá, tedy i vlákna nově vzkříšená, jež doposud zůstávala jakoby skryta daleko od člověka. V domnění jejich zaniknutí v čase zůstávala tato vlákna daleko vzadu za každodenním prožíváním přítomnosti každého z nás. Nyní se však dočká svého oživení vše, co jsme vytvořili, učinili.

Dobrá setba přinese přitom ve zpětném účinku člověka požehnání a posilu. Zlá setba pak přinese údery a zvyšující se tlak u člověka. Tlak, nabádající svou silou k probuzení a k proměně – k jeho znovuzrození.

Spolu se Spravedlností Boha působí však ve velikých Zákonech současně také milost Boží Lásky, která svým druhem umožňuje v proměně člověka k dobrému mnohá z vláken zla ještě na poslední chvíli prozářit čistým světlem jeho znovuzrození. Tím bude pak obsažena ve vláknech znovu i vroucí vůle člověka k vědomému odčinění všeho, co se u něho projevovalo jako nepěkné, nedobré vůči druhým lidem, vůči přírodě, vůči všeobsáhlé moudrosti Svatého Boha. Tato vůle, vytrvá-li člověku, bude moci nakonec přinést osvobození od všeho nedobrého, co se k němu hrozilo ještě pod narostlým tlakem Zákonů Stvoření vrátit. Takový člověk bude moci být osvobozen, uzdraven, vyveden z nebezpečí, a to až na samé hranici zázraku.

Tak začíná se k nám právě nyní blížit veliké období, ohlášené mnohými proroky. Na jedné straně bude v Zemi narůstat ohromný tlak zmatku, nepochopení, nepřátelství, davového šílenství, nebezpečí všude tam, kde se objevují vlákna nedobrého druhu, zároveň bude zde ale sílit i mnohé zázračné probuzení vstřícnosti, soucitu, pomoci, uzdravení, duchovního procitnutí, spolupráce u všech lidí, u kterých může být přílivem energie v Zákonech Stvoření posíleno dobro, duchovní světlo a čistota.

Lidstvo stojí nyní na hraně bodu zlomu! Mnohé, co si ani neuvědomujeme, tone u nás samých v nedobrých vláknech. Proto ta podrážděnost, vnitřní neklid, nespokojenost mnohých, hraničící s dojmem toho, že jsou štváni zvláštní neúnosnou, neviditelnou silou.

To je však jen oním prvotním „nabádáním“ Zákonů Stvoření člověka k jeho zastavení se, nabádání ke změně mnohého ve svém životě.

Mnohé může být ještě odloženo, mnohý tlak z minulosti může být proměněn v dobro, a to v mnohých skutcích člověka, který bude usilovat ve velkém i v tom nejmenším o naplňování slov „Miluj bližního svého, jako sebe sama.“ Ctít druhé, pomýšlet na ně v čistých a ušlechtilých myšlenkách, to je důležitý základ znovuzrození člověka! Kdo to dokáže trvale a s lehkostí jako něco, co se pro něho stalo samozřejmostí, ten již téměř zvítězil! Tomu bude Boží Láskou mnohé přidáno ku pomoci! Udrží-li si v sobě pokoru, skromnost a dětsky čistou radost, pak zcela jistě překoná vše, co ještě nyní hrozí se mu snad postavit do cesty.

A je toho nesmírně mnoho, co se nyní valí na lidstvo jako na celek i na každého člověka jako na jednotlivce.

Není zde také už žádné ochranné ruky duchovních pomocníků, kteří by nadále ve své dobromyslnosti mohli zasahovat do vláken člověka ve snaze je ještě pozdržet, až na ně bude pozemský člověk více zralý, tak jak to tito pomocníci činili po tisíciletí.

Není zde jiné síly, než mocného proudění Spravedlnosti Boží!

To je ono nové, co se také nyní začne od tohoto měsíce znovu ještě více v zesílení projevovat ve veškerém životě lidí na Zemi.

Nezadržitelně to nyní směřuje k člověku s otázkou: „Jaký jsi?“ Jsi člověkem, jenž nechal v sobě za celou dobu svého bytí ve hmotnostech procitnout a rozhořet světlo lidskosti, světlo svého ducha? Anebo jsi ten, který dar života promarnil v naplňování svých nízkých sklonů a tužeb, které druhým lidem přinášely jen nečistotu, utrpení a bolest?

Největší část lidstva balancuje dnes mezi oběma proudy! Tak mnohý člověk přiklání se k jednomu proudu, aby se vzápětí otočil a spěchal ke druhému. Ve své pohodlnosti zvykli jsme si na to, že je to tak správné – normální! Zvykli jsme si, že to, co je Tvůrcem označeno jako vlažnost, je vlastně pro nás tím ideálním!

Avšak nyní ve velikých změnách ve vesmíru přichází tlak pravěčné Spravedlnosti, který nesnese žádné vlažnosti, nýbrž tento tlak rozdělí lidstvo, rozdělí jednotlivé lidi, jedno, kde působí a žijí, aby je konečně označil jako duchovně horké nebo studené, aby je označil za světlé či temné, za duchovně živé nebo duchovně mrtvé!

Vše, co se nyní začíná odvíjet mezi lidmi, ponese nápadně viditelně známky toho, co je zde popisováno!

Jen to správně jednou pozorujte! Nezapomeňte však přitom, že nepřijde k Bohu Otci nikdo, kdo se v pravdě sám v sobě neznovuzrodí!

To je něco, co nemůže učinit nikdo za někoho jiného!

Duchovní stav, jaký panuje nyní v lidstvu této Země, přinese již v nastupujících měsících velmi mnoho nečekaného prožívání. Přinese prožívání, jaké zde na Zemi ještě nikdy tak úzce vedle sebe nebylo!

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

5/2009

 

Duchovní stav Země  k 5.5.2009

 

Ten, kdo jen trochu pozorněji sleduje vývoj událostí na Zemi a zároveň zná Zákony, působící v celém Stvoření, ten se stále větší jistotou poznává, že lidská společnost ve způsobu jednání a smýšlení, který si největší část lidí osvojila za vlastní, spěje s neodkladnou jistotou k zásadnímu bodu zlomu.

Tento bod zlomu přijde s jistotou, s jakou právě působí Zákony Stvoření, Zákony, jež určují přirozený vývoj všemu, co se nachází v rámci díla Stvoření.

A člověk je částí tohoto díla Stvoření! Spolu se Zemí, s vesmírem, jenž nás obklopuje, nacházíme se v oddíle hmotností, které jsou jednou z nejhutnějších, nejtěžkopádnějších částí divuplně velikého, stupňovitě rozložitého díla Stvoření.

V jemnějších stupních oddílů Stvoření nad hrubou hmotou, ve které se nyní nacházíme, jsou úrovně, v nichž myšlenka člověka – lidského ducha – je již současně činem. V těchto úrovních myšlenek je zároveň jednáním, z jehož projevu vznikají následně tomu, kdo myšlenku vytvořil, zpětné vazby dobrého nebo nedobrého druhu, podle toho, jakého druhu byla ona sama myšlenka. Vazba je v těchto úrovních stejně silná, jako zde v této hmotnosti je samotné hmotné jednání – čin člověka.

Zde na Zemi přitom však platí pro člověka ještě jedno nové, zcela zásadní poznání. Svým myšlením, třebaže on sám je v pozemském těle, již v tuto chvíli působí účinně ve světě, v němž myšlenky jsou živým působením, jehož energie se neztrácí, nýbrž působí dále.

A zde je ono zcela zásadní úskalí pro mnohého člověka zde na Zemi!

Nechce vůbec něco takového připustit! Považuje obraz shora popisovaný za báchorky, za fantasie!

Žel, ke svému vlastnímu neprospěchu takovýto postoj zaujímá devadesát devět lidí ze sta a považuje takovýto postoj za zcela správný, stavíce přitom na jediném argumentu – myšlenky zde přece nejsou vidět!

Ano, myšlenky vidět pozemským zrakem nelze, avšak je pozemský zrak jediným pravým nástrojem k posuzování světa okolo nás? Vždyť přece samotná hmota skládá se z dílků a částic, které pozemským zrakem také nelze vidět. Zvětší-li se optickými přístroji hmota okolo nás, pak objeví se pod zorným úhlem miliardy živých i neživých částeček, které naše oko svými danými schopnostmi nikdy neuvidí! Chceme popřít, že nejsou, když je nevidí naše oko?

Ano, jsou zde nyní kvalitní přístroje na to, abychom tyto částice hmoty a živé mikroorganismy mohly přece nakonec spatřit. Ale posuďme sami, jak mohli něco takového vidět lidé před staletími a tisíciletími, kdy takovéto přístroje nebyly na světě?

Není toto známkou, že i my se nacházíme jen na vývojovém stupni, kdy nemáme v rukou přístroje, které by věrohodně a průkazně zachytily frekvence, na nichž se nachází svět myšlenek, jež vytváříme svým chtěním?

Úroveň myšlenkových forem je skutečností! Je součástí díla Stvoření stejně, jako je jeho přirozenou součástí i zdejší úroveň hrubé hmotnosti, kterou považujeme my v pozemském chápání světa za svět skutečný. Chce to jen pokusit se dívat na věci shora, nikoliv odspodu. Pak také člověk pochopí, že celistvost jeho bytí je v rámci Zákonů Stvoření posuzována jako samozřejmá i v rámci jeho myšlenek, které vytváří ve světě pozemském.

Copak o tom již nehovořili všichni duchovní učitelé? Copak nenabádal sám Ježíš Kristus k tomu, aby myšlení člověka bylo čisté, prosté všeho balastu a intrikování?

Jaké překvapení tedy nyní v blížícím se bodu zlomu ve vývoji lidské společnosti na Zemi přineslo poznání skutečnosti, že ke každému z nás váže se zodpovědnost nejen za vnější viditelné činy a jednání, ale že tato zodpovědnost platí i pro čistotu a ušlechtilost našich myšlenek!

Viděno shora z pohledu díla Stvoření a také i v rámci práce Zákonů Stvoření, je právě svět myšlenek posuzován jako nedílná součást světa pozemské lidské společnosti. Jako nedílná součást bytí nás, každého jednotlivce, za níž neseme přirozenou zodpovědnost a za kterou také budeme – ba již přímo jsme stále důrazněji souzeni spravedlivými účinky Zákonů Stvoření.

Z pohledu ostatních úrovní Stvoření jevíme se všemu ostatnímu životu jako svéhlaví, do sebe zahledění tvorové, jež jsou hluchými a slepými vůči veškeré nádheře a průzračné srozumitelnosti života ve Stvoření.

Není to žádné náboženství, žádná slepá víra, nýbrž jest to to nejpřirozenější, osvobozující poznání, jestliže se člověk jednou dopracuje ve svém nitru k odvaze pohlédnutí na svůj život shora z pohledu nad hmotou.

Současně s tím zjistí, že všechny věci, které doposud s posměchem odstrkoval stranou jako věci vedlejší, byly těmi věcmi nejdůležitějšími. Zjistí také, jak zcela zbytečně si cestu svého vlastního života ztížil, ba často dokonce téměř znemožnil touto svéhlavostí, s níž odmítal vše, co stojí za hranicí jeho pozemského života.

Kolik však je dnes takových lidí, kteří dospějí ke stupni poznání vlastní zodpovědnosti za celkový svůj život – tedy i za svůj vlastní myšlenkový život?

Vždyť jak ukazují nové průzkumy, je dnes i mnoho procent těch lidí, kteří se hlásí k náboženství, k víře v Boha, a přesto nevěří v pokračování svého bytí po odchodu z této Země! Něco takového je opravdu nepochopitelné!

A s takovýmto duchovním stavem lidské společnosti blížíme se, dokonce již se přímo noříme do stupňujících se událostí velikého zlomového dění na Zemi. Dění, jež nebude vůbec pod taktovkou pozemského člověka, nýbrž toto dění bude zásadním soudem a vyrovnáním všeho doposud vzniklého skrze zesílené účinky velkých Zákonů Stvoření. K tomuto souzení a vyrovnání budou tak vzaty jako něco přirozeného, co patří k člověku a jeho jednání, i jeho myšlenkové výtvory, které trvale formuje skrze energie svého chtění. Bude to dění, které zde doposud na Zemi ještě nikdy v rozsahu, v jakém se přibližuje, nebylo!

Je také jedno, zda toto dění budeme nahlížet jako vyúčtování všeho vzniklého, zda toto dění budeme nahlížet jako Soud Boží, nebo zda jej nazveme zesíleným a zrychleným působením přírodních Zákonů – Zákonů Stvoření.

Výsledek bude ten samý – vše, co doposud vzniklo, bude se vracet k místům svého východiska, kde došlo ke vzniku v průběhu času, a zpětně to přinese člověku, státu, světadílu a nakonec celé Zemi přesně to, co bylo zformováno. Dobrému místu vzniku vrátí se dobré, nedobrému vrátí se zpětně to samé. U většiny z nás bude to nejspíše směs obojího druhu. Důležité však je, co nakonec převáží!

Tak jak dnes ukazuje duchovní stav Země pro celou lidskou společnost, žel, z větší části lze očekávat návrat nedobrého.

Dění, do kterého se tedy s každým měsícem noříme hlouběji a hlouběji, přinese nám všem skutečně velmi intenzivní prožívání!

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

5/2009

 

Duchovní stav Země  k 1.5.2009

Mimořádné vydání o zmatku a panice

 

Lidská společnost na Zemi je nyní podobna pacientu, jenž nejenže není již schopen vlastního sebeuzdravení bez zůstatku trvalých následků, ale nachází se ve stavu, kdy dochází ke stále masivnějším kolapsům jeho důležitých životních orgánů.

Je jen otázkou času, kdy se zastaví jeho životní cyklus úplně! Těžký pacient blíží se celkovému kolapsu! Je zde jen jedna otázka, a to ta, která z blížících se možných komplikací, jež připadají v úvahu, to bude, co přinese poslední zlomový impuls ke zhroucení, k celkovému selhání organismu nemocného pacienta – dnešní lidské společnosti.

A jako by se téměř jednalo o závody, vynořují se stále častěji komplikace nejrozličnějšího druhu přírodního, ekonomického, zdravotního, aby otřásaly rozbolavělou psychikou lidské společnosti. Zpráva stíhá zprávu a každá nová zdá se být ještě drtivější než všechny předchozí!

Lidská psychika všech vnímavých lidí je silně zkoušena. V tlaku událostí narůstají ve stále širším počtu lidí otázky – Kam to vše povede? Je toto skutečně to, co chceme žít?

Z jedné strany zahrnovány vymoženostmi pozemského technického pokroku, o jakém se předchozím generacím nikdy předtím nesnilo, a zároveň z druhé strany jsou duše lidí atakovány stresem, jaký zde také nikdy v tak vybičované míře nebyl. Přirozená odolnost prostého náhledu na život v rámci předávaných zkušeností generací, odolnost uvažující v rámci vždy platících zákonitostí, je přitom v současném světě v každém člověku téměř úplně rozleptána intenzivním působením myšlenkového světa, jenž je mimořádně přeplněn formami strachu, stresu a deprese toho nejútočnějšího druhu. Vše je rozvraceno a rozmetáno, postaveno na hlavu. Veškeré tradiční hodnoty, stojící na základech lidského prostého uvažování, obsahujícího v sobě moudrost přesahující generace, byly v rámci pokroku lidské společnosti v posledních deseti letech již úplně odhozeny či posmívány, zlehčeny a zařazeny do kategorie zpátečnictví, blouznění a idealismu.

Spolu s úpadkovým druhem tisíců filmů, literatury spolu s bulvárními médii - novinami a časopisy 20. století byly namísto prosté moudrosti světy pozemským zrakem neviditelných myšlenkových forem okolo Země nahuštěny oním „pokrokem“ a „osvícením“, z něhož právě sklízíme my všichni nyní atmosféru napětí stresu, deprese, zděšení, podráždění nebo také konspirace u každé mimořádnější zprávy, která se dotýká lidí a jejich života na Zemi.

Z toho všeho pak panuje nyní jen hluboký rozpor v nitrech a myšlenkách lidí – na jedné straně narůstá zde vědomí všech možných úskalí a nebezpečí ve výhledech života lidí na Zemi, na druhé straně je zde současně stále zcela nepochopitelná neochota pro přijetí vlastní, osobní spoluúčasti a zodpovědnosti na pozitivní změně těchto výhledů. Zodpovědnost za svůj osobní přístup k životu v duchu čistého, spravedlivého a vstřícného jednání a myšlení vůči ostatním spolulidem i vůči světu přírody. Zodpovědnost tohoto druhu? To se přece pro dnešního pokrokového člověka, oproštěného od všech duchovních hodnot, nehodí!

Je to opravdu zvláštní – svět by se měl změnit k lepšímu. Ano, na tom se shodne většina z nás! Avšak přidat k této změně svůj osobní díl, to je velkou překážkou pro mnohého! V tomto směru se člověk, jakkoliv je jinak vzdělaný, chová často jako nejtupější zvíře – své vlastní chtění a svou vlastní vůli předá k dispozici myšlenkovému světu, jenž mu pak podává již hotové názory a pohledy na život.

Pro příklad vezměme zde otázku zmiňovaného myšlenkového světa, o kterém poměrně často ao- institut hovoří. Tím, že není tento myšlenkový svět potvrzen některou z věhlasných institucí vědeckého zaměření, nemá tento svět pro takového člověka žádné váhy, a je také často důvodem k posměchu. Jakou jistotu má ale takový člověk v tom, že za krátkou dobu nebude moci být díky novým technickým pokrokům právě vědy samotné pojednou tento myšlenkový svět objeven a popsán, a následně i touto vědou uznán? Jen trochu přemýšlejme: cožpak někdo v době středověku tušil něco o tom, že je možné lidský hlas přenášet vzduchem bez hmotného zvukovodu na jakékoliv místo na Zemi? Jakpak by si asi připadal dnešní člověk v tehdejší době mezi učenci a vědátory s tehdejšími znalostmi o světě, kdyby z vlastního přesvědčení hovořil o přenosu zvuku na tisíce kilometrů daleko, a to vše s takovou snadností, že to zvládne každé malé dítě?

Musel by se s útrpností usmívat nad mělkým žvatláním tehdejších učených mužů, kteří si zcela jistě nárokovali své vlastní přesvědčení, že oni již vědí o světě velmi mnoho, a proto jsou si jisti, že přenos lidského hlasu třeba jen na vzdálenost z Prahy do Říma je něčím nemožným, něčím fantaskním a že takovéto úvahy zcela jistě hraničí buď s pomateností nebo s čarodějnictvím.

A se stejným prožitím a poznáním, jaké by měl člověk, který by ve středověku hovořil o možnosti bezdrátového telefonování, se stejným stupněm marnosti pochopení pro většinu dnešních chytrých, vzdělaných a vědecky vysoko stojících lidí, s tímto stejným prožitím hovoří ao-institut o tom, že duchovní stav na Zemi je zcela zákonitě ovlivňován stavem myšlenkového světa lidí, toho světa, který se nachází na jemnější substanci hmoty, a svojí existencí, svojí silou a svým živoucím děním, které se v něm odehrává, ovlivňuje tento myšlenkový svět zpětně stav našeho vědomí, aniž bychom si to my ve svém naučeném způsobu myšlení uvědomovali.

Hovoří-li tedy mnozí konspirativní badatelé o tom, že jsme my lidé manipulováni, že jsme ovládáni, aniž bychom si to uvědomovali, pak v souvislosti se světem myšlenkových forem mají pravdu!

Jsme stále a často velmi silně ovlivňováni ze světa myšlenkových forem a nevíme o tom! Naše myšlenky se odehrávají vždy v přesné stejnorodosti s nejrozličnějšími formami myšlenkové úrovně, na níž jsme naladěni. Jakkoliv bychom se chtěli dnes tomuto spojení vyhnout, vymanit se z něho, tyto zákonitosti nás nepustí! Neboť je to zákonitý děj pro člověka v každém případě držet si spojení skrze záření svého mozku se světem myšlenkových forem.

Tento myšlenkový svět nás dnes ovládá, ačkoliv vše mělo být původně opačně – člověk sám měl být v myšlenkovém světě silným a zodpovědným hospodářem, udržujícím v tomto světě čistotu a pořádek.

Namísto toho nachází se zde v tomto světě myšlenek převážně haraburdí, špína a neřád toho nejodpornějšího druhu! A tento neřád zesílil právě díky množství lidí na Zemi v posledním století, kteří jsou nezodpovědnými ve svém myšlení tak, že se tento neřád nyní sám stal téměř neomezeným vládcem pro miliardy povrchně smýšlejících lidí. Ano, jsme ovládáni! Avšak jsme ovládáni jen zpětně svými vlastními formami a výtvory myšlenek, které jsme vypustili do světa.

Není už ani síly v lidech na rozumové rovině postavit se tomuto světu myšlenek, jenž se dnes již zcela vymkl člověku z kontroly a ve svém znečištění zcela podléhá vlivům temnot, namísto aby sloužil lidstvu jako pomáhající, povznášející oáza Světla.

Už tedy víte, proč je zde tolik deprese, stresu, strachu? A také proč vznikají nové a nové myšlenkové formy nejrozličnějších krizí a nebezpečí globálního druhu? Proč jsou tyto formy krizí šířeny? To proto, že svět myšlenkových forem získává na své vlastní moci a síle tím více, čím je živoucí duševní síla lidí poskytována tomuto světu tak, jak to je nejlépe vhodné k destruktivním záměrům temna, jež myšlenkový svět z velké části ovládlo.

Jsme ovládáni temnem, které jsme ve svých duševních energiích skrze myšlení uvedli v život! Je to však současně zcela prostý, zákonitý děj. Je to dění, odehrávající se přesně podle Pravěčných Zákonů Stvoření. A zákon stejnorodosti to také je, který přesně určuje, kterého člověka bude v blízké době stále více obklopovat světlo nebo temno myšlenkového světa.

Kdo šíří v myšlenkách nedobré, zlé věci, ten je spojen s oblastmi temného druhu, a tyto oblasti nakonec velkou část jeho duševní síly spotřebují tak, že se stane nesamostatným tvorem, odvislým od nejsilnějších forem v myšlenkovém světě. Kdo ale drží si při sobě v myšlenkách světlo, naději a čistotu, ten bude stejnou zákonitostí chráněn dobrodějnými formami takovým způsobem, aby i tím nejhorším možným děním procházel s pomocí a ochranou právě ze strany myšlenkového světa. Skrze tento svět také může být spojen i s úrovněmi nacházejícími se ještě výše ve světlých oblastech díla Stvoření. Tím dostává se mu pak ještě mocnější posily a ochrany.

Duchovní stav lidstva na Zemi nachází se díky většině lidstva, která je závislou na vlivu myšlenkového světa, jenž z devíti desetin nyní podléhá temným výtvorům, zformovaným z myšlenek lidí, tento současný duchovní stav nachází se na stupni velikého propadu k hranici nezvratných změn v životě na Zemi.

Jaká je proti tomu obrana pro člověka jako jedince? Dle zákona stejnorodosti je tato obrana ve skutečnosti velmi prostou a jednoduchou. Změnit se k lepšímu v opravdovosti své nejniternější touhy – být čistým, spravedlivým a laskavým člověkem! Síla ducha – niterného chtění, touhy po dobru, je cestou k překonání všech vlivů myšlenkových forem okolo člověka, byť by se tyto jevily sebesilnější.

Tato cesta je jedinou a stejně tak také je nejjistější cestou k zlepšení sebe sama, svého nejbližšího okolí a následně také i celého světa.

Kdo se vydá cestou touhy po všeobsáhlém dobru ve svém myšlení a jednání, okolo toho se následně rozvine ochrana ze Světla. Takový člověk oprostí se od všeho depresivního a stresového tlaku, jenž jinak bude nyní svírat stále větší zástupy lidí až ke zhroucení.

Jakkoliv je nastavení dnešní společnosti směřující ke stavu, který téměř přesně již odpovídá kolabujícímu, těžce nemocnému pacientovi, téměř zoufalé, je přece možné stát vůči všemu dění s naladěním svého niterného chtění v čistém zachvívání tak, aby na člověku nemusela ještě spolu s ostatními těžkostmi, které ve zpětném dění na Zemi přijdou, doléhat neúměrná tíha depresí a stresů. Ano, je možné se tomuto všemu uchránit! Avšak je to možné jen s čistou a radostnou myslí, která na druhé lidi pohlíží vždy na prvním místě věcně a spravedlivě, bez podezřívavostí a předpojatostí. Kdokoliv si udrží ve svých záměrech a ve svých myšlenkách čistotu, věcnost a spravedlnost, ten získá si ochranu před těžkými psychickými stavy, které jinak v zákoně stejnorodosti postupně dolehnou na všechny, kdo se nechtějí zabývat vlastní zodpovědností za své myšlenky a spojují se ve své náladovosti se vším neřádstvem myšlenkového světa.

Žel, stávající duchovní stav na Zemi naznačuje, že je jen žalostně málo vůle mezi lidmi k tomu, aby se tito změnili k lepšímu ve svém opravdovém chtění. Znamená to tedy, že následkem toho nastoupí na Zemi již velmi brzy prožívání, které povede vzápětí k ještě mnohonásobně silnější panice, stresu, chaosu.

Přitom je něco takového úplně zbytečné, neboť je na tom možné ještě i na poslední chvíli mnohé změnit.

Vše, co se nyní děje, odvíjí se od míry opravdového niterného chtění k lepšímu, zodpovědnějšímu přístupu k životu u každého z nás! Nestojí za to změnit se tak, aby život na Zemi nastoupil konečně trvalý pozitivní směr?

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

4/2009

 

Duchovní stav Země k 4.4.2009

 

Člověk, který očekává nejprve sled událostí ve vnějším světě, aby došel k závěru, že přichází období ohlašované dávnými proroky jako čas „velikých proměn na Zemi“, takový člověk se podobá slepci, jenž podmiňuje svoji vlastní vnitřní změnu tím, že nejprve musí jemu samému být Stvořitelem násilím otevřen zrak, aby uvěřil tomu, že nadešel čas vážného zaobírání se v životě něčím jiným než dosavadními zažitými starostmi a radostmi.

Nakonec bude to tak, že pro největší část lidstva prolínající dění bude vždy málo průkazným pro to, aby oni sami se sebou něco učinili, aby oni sami se v sobě znovuzrodili, změnili se k lepšímu, čistšímu způsobu jednání a smýšlení.

Ano, je to tak! Pro největší část lidí budou vždy všechny události odehrávající se na Zemi „málo přesvědčivé“ k tomu, aby se začali zabývat něčím vážnějším ve svém životě.

Tak dnes a denně necháváme okolo sebe míjet ty nejneuvěřitelnější zprávy ze světa, ty nejpodivnější úkazy v přírodě i v jednání lidí a stále znovu se v sobě s podivujícím tónem ptáme: „Že by to byl začátek nějakého dění?“ A vzápětí, když vidíme, že druzí jdou životem, jako by se nic nedělo, odpovídáme si: „Kdepak, raději ještě počkáme, nebudeme na sobě dávat znát, že jsme zneklidnění, ještě bychom pro naše přátele a blízké platili za vystrašené báby. Ještě by si řekli, že jsme vystrašení blázni. Že jsme jako nějací naivní věřící blázni, co se třesou strachy, kdykoliv v dáli zahřmí hrom. A my jsme přece jenom moderní, sebevědomí lidé, vzdělaní, obeznámení s těmi nejnovějšími poznatky vědy, že blesk a hrom jsou jen výsledkem elektrostatických výbojů v atmosféře, že zemětřesení je vyvoláno tektonickým pohybem zemských desek, že sucho a požáry ze sucha a horka nebo naopak přívalové srážky jsou výsledkem pozorovatelných a měřitelných meteorologických jevů, že rostliny a zvířata lze stále více geneticky upravovat a žádný Stvořitel za to nikoho bezprostředně netrestá, že člověk je přece jen zřejmě výsledkem darwinovské evoluce přírodního výběru druhů.“

S ujištěním všech těchto myšlenek nakonec zůstaneme s uklidněním ve starých kolejích svého života, protože shledáváme jako nejjistější a také nejsnadnější cestu čekání na „něco viditelnějšího“, co by se postavilo jako zásadní protiváha uvedeným vědeckým poznatkům o světě.

A opravdu, toto je také cesta! Je to ale ta cesta, která však musí nejprve v člověku udusit všechny pohnutky po vyšších ideálech, musí v člověku udusit touhu po zodpovězení otázky možného nekonečného trvání našeho bytí, touhu po nalezení odpovědi na to, proč jsme právě zde, v takových životních podmínkách, jaké nám přinášejí naše každodenní prožívání, proč jsme se zrodili se schopnostmi a vlastnostmi, které v sobě vnímáme a poznáváme jako nezaměnitelnou, nejniternější součást naší osobnosti. Odpovědi na otázky, proč mnozí slyší často ve svém nitru zřetelný hlas svědomí, který nás upozorňuje na to, co přijde, a který nám také často napovídá, jak bylo správné se zachovat v té které situaci.

Je to cesta úplného zasypání všech naléhavých odpovědí na otázky smyslu našeho života zde na Zemi, odpovědi na otázky, proč cítíme radost a bolest, proč prožíváme štěstí a utrpení tak silně a intenzivně, když přitom nejsou změřitelnou energií, proč hledáme harmonii a štěstí, lásku a míruplnost, proč hledáme ve svém nitru domov, naplněný světlem a bezpečím, domov, naplněný prožitkem dětského štěstí, když bychom správně, jako přírodní stvoření - nejvýše vyvinutá zvířata - organismy země, směli nést v sobě zakódovaný jako nejkrásnější prožitek svého vzniku a období druhohorního světa bublajících kyselin a dalších agresivních chemických sloučenin, kdy se zformovaly první buňky předchůdců našeho bytí. Proč vůbec v sobě nosíme tak složité vnitřní myšlenkové a citové pochody, když podle účelnosti vývoje přírodních druhů tím nejúspěšnějším druhem života by měly být ty nejjednodušší organismy, viry a jednoduché bakterie?

Proč všichni vzdělaní a v nitru skutečně ušlechtilí lidé došli ve svém životním poznání k tomu, že člověk je duchovního původu a jeho život na Zemi je součástí cesty ke skutečnému domovu, jenž se nachází kdesi vysoko nad hmotou a tíží tohoto světa?

Ano, všechny tyto a ještě mnohé další otázky můžeme v sobě zcela umlčet, zasypat a zahladit a můžeme jít dále životem úplně stejně jako naši příbuzní, sousedé, přátelé ze zaměstnání. Můžeme se tvářit tak, že nás tyto otázky úmyslně míjí, a to tak dlouho, až se nakonec staneme součástí oné masy, která si skutečně už žádnou ze zmíněných otázek nepokládá a na všechny události, které se denně znovu a znovu objevují, reagují slovy: „To zde ale už určitě také někdy bylo, to není nic mimořádného.“

Ano, můžeme se stát lidmi, kteří tvrdí, že v něco nad námi věří, že věří v nějakou sílu, která to vše řídí, ale běda, pokud by se nás to dotýkalo více, než je to společensky únosné a přijímané.

„Na to pozor, abychom se nestali nevyrovnanými snílky a blázny, co podléhají vlivům fantastů.“ Tak zní hlas veřejného mínění!

Toho mínění, které doposud zformovalo lidskou společnost do stavu prapodivné masy konzumující život jako jakýsi spotřební kalendář, jdoucí od jara přes léto k podzimu a zimě stále dokola bez vážnějšího poznání smyslu, proč se to vše děje a opakuje. Velikonoce, prázdniny, začátek školního roku, Vánoce, Silvestr, Nový rok, Velikonoce, prázdniny, začátek školního roku, Vánoce, Silvestr, Nový rok, Velikonoce…

Největší část lidstva se bezmyšlenkovitě řídí kalendářem života, jenž přitom ubíhá mezi prsty bez většího poznání, než je uplatnění se ve společnosti, bydlet, cestovat, mít koníčky a záliby.

Největší část lidstva jde životem jako onen shora zmiňovaný slepec, jenž čeká, až mu násilím někdo otevře zrak, aby uviděl a uvěřil, že existuje něco za jeho dosavadní hranicí vnímání.

Největší část lidstva jde životem jako blouznivý snílek, jenž čeká, že Bůh se bude pro jeho přesvědčení zjevovat v mimořádném vnějším dění opakovaně tak učebnicově zřetelně, aby člověk nemohl o jeho jsoucnosti pochybovat. Největší část lidí se domnívá, že kdyby byl nějaký Bůh, že jeho povinností vůči člověku je právě toto činit. Vždyť co jiného by měl mít tento Bůh na starosti než blaho člověka? Ano, takto může hovořit jen úplný slepec, který nevidí a nevnímá dokonalou souhru zákonitostí, krásu, obsaženou v celém přírodním světě, v celém vesmíru. Proč člověk očekává živé vědění o životě a o Bohu, když si on sám nezodpověděl uspokojivě ještě ani jedinou otázku o smysluplnosti svého vlastního bytí na Zemi?

Stávající duchovní stav Země hovoří až příliš zřetelně o tom, že největší část lidí žije svůj život jen vnějškově, zdánlivě, bez jakéhokoliv hlubšího pochopení.

Žel, na tomto duchovním stavu je nejhorší to, že to tuto většinu lidstva nijak neznepokojuje. Že se tato většina svým vlastním počtem uklidňuje navzájem v tom, že je to tak správné.

Stávající duchovní stav vypovídá o tom, že se k Zemi nakonec skutečně přiblíží přírodní a společenské události doposud nevídaných rozměrů. Avšak až tyto přijdou do blízkosti lidstva, pak bude s největší pravděpodobností velmi pozdě na probuzení nitra člověka, a především na změnu sebe sama, tak jak to napovídá již dnes mnohému jeho hlas citu a svědomí.

Mnohé bude tak zřejmě velmi ztížené změnit, tak, aby proměna lidské společnosti k vyššímu, osvícenějšímu životu byla plynulou a plně chápanou většinou lidí.

Spíše lze v tomto směru očekávat náraz a převratné změny a události.

Stávající duchovní stav lidstva napovídá tomu, že se zrychleně blížíme průběhu událostí tohoto druhu.

V tomto směru si lze tedy přát jediné: kéž bychom se dokázali probudit k vyššímu poznání skutečného smyslu života ještě napřed sami za sebe.

Mnohé změny by potom mohly nastat přirozeněji a také více vědoměji, zúčastněněji ze strany nás lidí.

Výsledkem takového probuzení by pak byl jen celkový povzbuzující vzestup a posun lidské společnosti k vyšším hodnotám, tak jak tomu správně již mělo být.

Bylo by to vědomé nastoupení cesty společenského vzestupu, přinášejícího míruplnost a požehnání.

Kéž bychom toto dokázali!

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

3/2009

 

Duchovní stav Země k 3.3.2009

 

Jestliže pochopíme, že myšlenkové postoje člověka vyjadřují právě velmi zřetelně duchovní stav jeho nitra, neboť základ myšlenek vzniká ze chtění, z formování tužeb nitra, pak je možné říci, že dnešní duchovní stav největší části lidí jeví se jako stav zmatenosti, stav bezradnosti a úpadku.

Stačí se jen na chvíli rozhlédnout na postoje jednotlivců i celých národů v zemích, jaké úsilí je vynakládáno na hledání příčin současné globální finanční krize, a zejména jaké způsoby jsou navrhovány jako řešení k jejímu překonání.

Vše, úplně vše, co je znovu a znovu nejrozličnějšími institucemi a vládami předkládáno jako zjištěné možné příčiny a následně i jako výhled optimálních řešení, staví jen na materiálním základu, na hmotě.

Hmota je tím prvním i posledním, čím se dnešní lidstvo zaobírá i v okamžiku, kdy se ocitá tváří v tvář krizi, kterou lze v každém případě nazvat ne krizí hmotnou, ale krizí ducha, krizí morálnosti, krizí etiky a zodpovědnosti člověka. Hledány jsou jen hmotné mechanismy, řešící systémově zmírnění anebo alespoň oddálení dopadů této krize, která se přitom ve skutečnosti zformovala ze zřícení naší společenské sebereflexe a z nedostatku sebekritiky, vyrostla na myšlenkovém zmatku lidské společnosti, která se vrhla v průběhu minulého století jediným směrem – směrem k principu „užívání si“ ve všech možnostech, které se nabízejí v rámci blahobytu dočasně fungujícího principu žití v přítomnosti na úkor budoucích generací.

„Po nás potopa“ – to je skutečně velmi výstižný styl života lidské společnosti, která ztratila všechny ohledy a zábrany v oblasti přirozené zodpovědnosti, která za normálních okolností vyvstává v každém člověku, jenž je schopen alespoň trochu naslouchat svému svědomí.

Svědomí je citovým hlasem duchovního nitra člověka, je tedy ozvěnou duchovního života člověka. Kde ztratilo se toto svědomí, kde tedy zanikla tato sebereflexe a zodpovědnost ve vztahu k bližním, k dětem, k budoucímu pokolení, tam je možné hovořit o společnosti, která je niterně – duchovně neživou. Jakou hodnotu vykazuje tedy dnešní aktuální duchovní stav na Zemi?

Jestliže vidíme, jakým způsobem je přistupováno k řešení krize nástroji, jež mají jen vnějškově přinést pouhé oddálení nejtvrdších dopadů krize na lidskou společnost, pak je možné říci, že svědomí a pokora nejsou prvními, jimiž se chce alespoň někdo z lidí důkladněji zabývat. Není hledán smysl lidského života na této Zemi! Není hledána cesta, která by ve všeobsáhlosti napomohla nastavit další směr, aby jednou provždy mohlo být nalezeno soužití s Vůlí Toho, který je Tvůrcem Stvoření, tedy také i Země. Tato Vůle není hledána nikde! Jen se rozhlédněte dobře, co je hledáno!

Je vše činěno proto, aby bylo dosaženo klidu, aby nedošlo k vykolejení ze stávajících drah chodu společnosti, chodu, který směřuje jen jedním směrem – ke hmotě, ke hmotnému naplňování svých potřeb. Co však z toho úsilí vzejde? Je možné říci: jen nová, ještě silnější krize, která se s největší pravděpodobností projeví téměř ihned, bezprostředně po zdánlivém zažehnání současné krize.

To proto, že stále násilnější potlačování svědomí a zodpovědnosti současné lidské společnosti napíná nyní jen znovu a znovu, stále silněji zpětná vlákna celosvětové karmy této Země. Je to stále křečovitější zmítání se ze strany na stranu, kdy lidé veškeré své energie vrhají na obnovování toho, co je ve skutečnosti jen novým a novým rozšiřováním všech příčin současného stavu, na obnovování onoho principu „po nás potopa“.

Duchovní povrchnost a pohodlnost stala se již každodenní součástí života člověka na Zemi. Obecně už téměř není známo nic o tom, co má být projevem duchovní bdělosti, vnitřní čilosti a čistoty člověka.

Přitom je to tak snadné!

Je to v první řadě právě ona schopnost vnímat své svědomí! Ruku v ruce s tímto vnímáním svědomí jde vždy zodpovědnost, soucit, pokora, umenšení se, radost a naděje, vyrůstající z prožívání maličkostí a těch nejmenších přirozeností v životě člověka.

Dík za den naplněný úsměvem, za den započatý vycházejícím sluncem, dětskou, čistou radostí, to vše se stalo již něčím téměř bezcenným, pohádkově ztraceným, jakkoliv mají lidé plná ústa toho, že jsou to potřebné hodnoty.

Jakmile je možné volit mezi těmito jednoduchými maličkostmi a mezi úspěchem, penězi, ziskem, největší část lidí neváhá ani chvíli. Hnáni všeobecným bičem doby, vrháme se po všem, co se třpytí leskem úspěchu ve hmotě, aniž bychom si uvědomovali, že se stáváme těmi, kteří volí směr, jenž je ve skutečnosti možné nazvat směrem mrtvým. To proto, že hmota sama o sobě je mrtvou.

Pouze duch žije a nese si v sobě vyhlídky a příslib věčného trvání. Kde je však někdo, kdo je ochoten dnes právě o tom hovořit?

Kde je někdo, kdo nahlas řekne druhým lidem, že krize, kterou prožíváme, je krizí ducha, a nikoliv jen krizí finanční - ekonomickou? Protože zde není ani desetina lidí, kteří by byli ochotni takto hovořit s druhými lidmi, je možné říci: Duchovní stav na Zemi nachází se na stupnici zoufalého bodu kolísání mezi vlažností a úplným vychladnutím lidské citovosti. Nacházíme se tedy na hranici stupně, jenž nakonec může přinést pro celé lidské pokolení zde na Zemi pád až k sebezničení.

Dokážeme udělat něco pro to, aby nastala změna k lepšímu? Tím pochopitelně není myšleno vědomé rozhlížení se po druhých s netrpělivým očekáváním, kdy se tito konečně změní, nýbrž nejprve nalezení začátku změny u sebe samého.

To je také jediná cesta pro každého z nás, cesta, vedoucí s jistotou ke zlepšení celkového dnešního stavu na Zemi.

Nabízí se k tomu jediná otázka:

Dokážeme to?

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

2/2009

 

Duchovní stav Země k 2.2.2009

 

Jsme velmi rádi, že stále více čtenářů stránek ao-institutu pravidelně sleduje uveřejňování Duchovního stavu Země. Mnozí z těchto čtenářů s nadějí v srdci očekávají od nás konečně takovou zprávu o duchovním stavu Země, v níž si budou moci přečíst o tom, že celkový duchovní stav lidí na Zemi se zlepšuje a výhledy na budoucí dobu lidské společnosti jsou tak stále lepší a lepší.

Nesmírně rádi bychom takovou zprávu uveřejnili nejen pro radost a povzbuzení čtenářů, ale i pro radost nás samých. Nesmírně rádi bychom také viděli, že všechny přednášky mnohých obětavých lidí, kteří vidí stávající neblahý směr lidské společnosti a nebojí se o něm hlasitě hovořit (tím pochopitelně nemyslíme jen spolupracovníky ao-institutu, ale úplně všechny takto působící lidi), že všechny tyto snahy začínají přinášet ovoce v podobě zlepšování vztahů mezi lidmi, že se zlepšuje vědomí osobní zodpovědnosti člověka za vše, co zde na Zemi činí.

Víme, že na světě je takových lidí, kteří touží po povznesení lidské společnosti, stále více a více, avšak přesto toto všechno stále nedostačuje k celkové změně k lepšímu.

Hlasy volajících, jedno ať zní anglicky, rusky, německy, česky nebo slovensky, nejsou prozatím natolik silné, aby vyvážily lomoz a hřmot povrchnosti, která se na lidstvo valí ze všech proudů velkých médií.

Nikdo na široké veřejnosti dostatečně nehovoří o tom, že mnohé je potřeba právě nyní změnit!

Nehovoří o tom média, nehovoří o tom politici, nehovoří o tomto ani umění a školy!

Je potom něco zvláštního na tom, když musí psát ao-institut ve sdělení duchovního stavu Země, že tento nesměřuje ke zlepšení, nýbrž naopak směřuje stále více dolů do celkového úpadku?

Ano, takový stav také stále trvá a vše sestupuje jen stále dolů!

Duchovní stav Země není lepší, jakkoliv by bylo velmi potřebným a jakkoliv by si to zvyšující se počet lidí přál, aby se tento konečně povznesl výše, neboť události, které se postupně vynořují před lidstvem, budou si vyžadovat velké změny k lepšímu u každého z lidí, abychom mohli tyto změny, přírodní i vesmírné, překonat jako duchovní bytosti, jednající jen ušlechtile a čestně.

Klesnout ke způsobům zvířete je přitom velmi snadné. Také rezignovat a zhroutit se není nijak těžkým. Od člověka – duchovní bytosti je však očekáváno více. Má se dokázat povznést nad všechny strasti a těžkosti tím, že se pokusí zapomenout na sebe sama a naopak dokáže pomáhat všem těm, kteří jsou ještě slabší a ještě potřebnější pomoci, byť by to bylo v tom nejprostším – v úctyplném jednání mezi sebou. K tomuto povznesení je potřeba získat si základnu již v dnešní době, kdy vše je stále ještě zvládnutelným a snesitelným.

Povznesení etiky, duchovní laskavosti a soucitu je možné, ale také nanejvýš potřebné začít rozvíjet již dnes! To se však, žel, neděje!

To může pozorovat každý, kdo se jen umí rozhlédnout okolo sebe!

Stále proudí mezi jednotlivými státy, národy a lidmi napětí, nesvár a nesnášenlivost. Stále jsou mezi lidmi překračovány hranice Přikázání Božích, hranice slušnosti a čisté lidskosti. Z toho následně plyne ve zpětném působení Zákonů Stvoření k lidstvu nepokoj, neklid, stoupající až k podrážděnosti. To vše pak vede opět jen znovu k dalšímu zkratkovitému, nespravedlivému jednání a myšlení, a tím se kruh dění posouvá stále dolů. Je to jako horečka, jejíž viditelným obrazem je často stupňování v nedodržování již smluveného a dále napadání, urážky a zbrojení, agrese.

Jak tedy pomoci sobě i druhým v této dnešní zvláštní době, kdy hlasy volajících zanikají v lomoze doby? Změnou sebe sama k lepšímu a spoluprací se všemi těmi, kteří také usilují o poznání vyšších hodnot.

Touto cestou je ještě možné leccos změnit k lepšímu! Je třeba se jen nebát zdánlivě již dlouhotrvající přesily na Zemi, která mnohdy snad jen z nevědomosti šíří lhostejnost a povrchnost.

ao-institut

www.ao-institut.cz

Duchovní stav Země

1/2009

 

Duchovní stav Země k 1.1.2009

 

Jakkoliv by bylo radostnější, a také i pro povzbuzení a posílení mnohých na místě, psát o světlých výhledech lidstva, skutečný stav obyvatel Země je zcela jiný.

Do roku 2009 vstupujeme, ač mnozí s nadějemi, s duchovním stavem, jenž nemá v sobě nic jiného než jen nový příslib všech již naplno se projevujících znaků celkového úpadku lidské společnosti.

Za posledních devět let života na Zemi byly lidskou společností prolomeny hranice, které přitom doposud byly schopny držet určitý stupeň duchovního zachvívání Země celá tisíciletí. Mnohé v zákonech neviditelných pozemským očím posunulo se dolů. Mnohé se řítí dolů nebývalou rychlostí.

V myšlenkovém světě nachází se v tuto chvíli na globální úrovni tolik závistivých a také nenávistných forem, že je jen otázkou času, kdy se tyto projeví v nějaké formě sociálního či národnostního střetu skupin obyvatel. Vzdělanost a intelekt nehrají přitom žádnou významnou roli. Zde se jedná o skutečné nitro lidí! Jedná se tedy také i o to, jaká čistota a vstřícnost sídlí v srdcích těch lidí, kteří se navenek před miliony obyvatel představují jako mírumilovní, přátelští a vstřícní budovatelé vztahů pro dobro a prospěch všech obyvatel Země. Skutečnost v tomto směru je žalostná, přehlédneme-li nitra těchto lidí.

Blízká budoucnost, která nakonec nechá všemu vystoupit na povrch, ukáže, jaká jsou ve skutečnosti nitra těch, kteří se ještě dnes navenek honosí jako moudří vůdci a správci států. Ukáže se, že největší část z nich nehledá skutečnou pomoc bližním, pomoc, která spočívá v respektování moudrých Zákonů, působících ve Stvoření.

Kde nesídlí v srdci člověka ryzí dobro a čistota, tam nyní zrychleně nastoupí viditelné odhalení jeho skutečných hodnot. Současně bude toto dění ale přinášet i krize a traumata až ke zmalomyslnění miliard, až budou lidé poznávat, že svoji vlastní cestu ke Světlu, cestu k harmonii, musí vybudovat každý sám za sebe, bez bláhového odvolávání se na to, že tak musí učinit nejprve autority, politici, náboženští vůdci a všichni ti, kteří jsou ještě dnes mnohdy nepochopitelně považováni za zodpovědné za stav vlastního života člověka.

Poselství městu, světu a člověku zní takto: Vy to musíte být, lidé, každý sám za sebe, kdo má dosáhnout čistoty, lásky a spravedlnosti ve svém životě. Osobní ideály a cíle každého jednotlivého člověka ovlivňují celek. Vše velké je vždy dotčeno i tím nejmenším! Každý z nás lidí tvoří svým dnešním myšlením, cítěním a jednáním blízkou budoucnost pro celou lidskou společnost na Zemi!

Dříme-li v myšlenkách jednoho nenávist, závist, krádež a zlo, tu pak spoluzodpovědnost takového podílí se na zřícení každého dalšího, jenž skrze ovlivnění v myšlenkách zaváhal, zakolísal a sám nakonec učinil zlo! Přičemž v Zákonech Stvoření dotčeni vinou jsou oba!

Princip stejnorodosti vždy určuje cesty velkých Zákonů Stvoření! Kdo pěstuje v sobě čistotu, lásku a spravedlnost, činí dobře, zasévá dobré osivo a blízká sklizeň přinese mu požehnání!

Zodpovědnost každého z nás má tedy svůj podíl na určování toho, kam směřuje celek!

Podpora, povzbuzení, čistá radost a soucit jsou jedinými cestami, které pro lidstvo v nejbližší době mohou přivádět vlákna pomoci a osvícení ze Světla.

Žel, v průměru viděno, niterné naladění většiny lidstva směřuje k vláknům narůstající beznaděje, k vláknům, která se přitom formují z  lenivé povrchnosti a z křečovité zoufalé snahy i nadále nechtít vědět nic hlubšího o smyslu života na Zemi! Nehledání Pravdy, nehledání principu života v přirozených zákonitostech, nehledání objasňujících souvislostí! To je dnešní většinový stav lidstva na Zemi!

Co přinese rok 2009, jenž se právě začíná odvíjet v prvních minutách a hodinách, může proto na základě výše uvedeného již dnes tušit každý, kdo o věcech přemýšlí trochu více do hloubky! S největší pravděpodobností bude to jen další úpadek, neporozumění, nesvoboda a útisk, následované nesvárem, nepokojem, násilím, agresí a bojem.

Východisko pro sebe i pro bližní z mnohých vláken, které se nyní tlačí k vyrovnání a odčinění, musí se naučit hledat člověk nejprve ve změně svého smýšlení a cítění – to je cesta kupředu!

Kdo však je této cesty dnes schopen?

Přitom nádhera Světla září stále silněji na nebi pro všechny, kdo vykročí na cestu hledání Pravdy! Stále platí pro každého slova milostiplného příslibu:

„Duchovní chléb osvěžuje bezprostředně, Pravda občerstvuje a Světlo oživuje!“

ao-institut