www.ao-institut.cz

Český Institut - Aktuálně

2/2010

 

 

Síla modlitby a duchovní probuzení

aktuální reportáž z veřejné přednášky

 

Místo konání: Košice, dne 12. února 2010

Přednášející: T. Lajmon a R. Mišovie

 

 

Vážení čtenáři, v nádherném prostoru budovy Správy majetku města Košice se za přítomnosti hojného počtu a podpory dobře naladěných posluchačů uskutečnila další z našich přednášek. Jejím cílem bylo přiblížit podstatu a význam pravé modlitby v životě člověka. V následujících řádcích Vám přinášíme alespoň některé části obsahu.

Úvod patřil základnímu objasnění pravé podstaty a původu člověka. Posluchači se dozvěděli, že tento původ není hmotný, jak si mnozí myslí, když svými smysly vnímají jen své tělo, ale je duchovní. Tedy tělo je jenom záhalem ducha člověka na Zemi, aby se skrze něj mohl svobodně pozemsky projevovat, aby mohl zušlechťovat své okolí, a tím duchovně dozrávat. Završením duchovního dozrávání ducha člověka v pozemském těle je jeho návrat z hmotností do duchovního domova, do Ráje. Tento návrat znamená smět prožívat věčnou blaženost a nevyslovitelné štěstí.

Avšak dnešní člověk je na Zemi sváděn mnohými lákadly a vážně mu hrozí, že se nerozpomene během pozemského života na svůj duchovní původ a že se ztotožní s hmotou tohoto světa natolik, že jí zcela podlehne. To by znamenalo, že se úplně „odstřihne“ od pomocí, které by mu mohly být z duchovního domova denně poskytovány. Tak se může rychle a lehce zaplést do sítě svých početných nesprávných rozhodnutí a nakonec zcela ztratit své bytí.

A právě proto, aby k tomuto nikdy nemuselo dojít, ale aby si člověk vždy udržoval trvalé spojení se svým duchovním domovem (i během pozemské poutě), je nevyhnutelná modlitba. Ona je v tomto smyslu styčným bodem mezi duchovním a hmotným bytím člověka během jeho pozemského života, a proto právě ona poskytuje duchu člověka potřebnou posilu a přináší inspirace. Vždyť například člověk, který ví, že po smrti jej čeká přechod do krásných úrovní Stvoření, bude-li žít čestně, má potom sílu bojovat s jakoukoliv nepřízní osudu, s těžkopádností hmoty, za každých okolností, protože tušení nádhery pravého domova jej naplňuje obrovskou silou. A právě toto všechno modlitba poskytuje.

Ale jedině modlitba naplněná vroucím citem je schopná spojovat nás s naším duchovním domovem a dokáže prorazit cestu až ke Stvořiteli – jedinému Bohu, který je dárcem všech pomocí i milostí. To však jen za předpokladu, že je náš cit prodchnut nesobeckou láskou, čistotou a nefalšovanou pokorou. Takové spojení nám vždy přináší pocit bezpečí a jistotu, že všechno kolem nás se děje pro náš prospěch a pro prospěch celku, a to i kdybychom jsme právě prožívali jakékoliv příkoří.

Formální odříkávání modliteb, v němž chybí citová náplň, bylo na přednášce popsáno jako nedostatečné, protože ke Stvořiteli nepronikají naše slova, ale jedině čisté city. Slova slouží jen k tomu, aby se naše city nerozplynuly v mnohočetnosti, ale abychom je udržely v určité formě, odpovídající našim citům, nabádajícím nás k uskutečnění modlitby.

Často je jediná krátká a hluboce procítěná modlitba (či jediný záblesk otevřeného citu v radosti či bolesti) hodnotnější a hlavně účinnější než zdlouhavé odříkávání modliteb bez spoluzachvívání citu!

Na přednášce bylo hovořeno také o jiných hodnotách, které jsou s modlitbou úzce spojeny. Bylo připomenuto, že pokora je branou k procitnutí ducha a branou ke Světlu. Utrpení má být přetvořeno na hybnou sílu k duchovnímu vzestupu.

Trvalé zachvívání se ve vroucích citech díku za všechno dobré, co smíme přijímat, vede ke skutečné modlitbě, která je Bohu milá. Je to modlitba činu! A právě tato modlitba má být námi uskutečňována při všem, co činíme, a má být neoddělitelnou součástí všech našich pozemských dnů.

www.pre-ludskost.sk

redakce ao-institutu