www.ao-institut.cz

Český Institut - Aktuálně

8/2009

 

 

 

Reportáž ze IV. ročníku Letního popradského setkání

 

Společná výprava na Sitno

 

 

Vážení čtenáři,

ve dnech 14. a 15. srpna 2009 se uskutečnil IV. ročník Letního popradského setkání. V následujících řádcích Vám přinášíme reportáž z jeho první části, jíž byla společná výprava na horu Sitno u Banské Štiavnice.

Společně jsme se setkali u Počúvadlianského jezera, jak bylo naplánováno, a potom jsme se vydali na výstup na vrchol. Hned v úvodu této výpravy bylo vysloveno několik důležitých slov o tom, že naše cesta není výletem do přírody v tom smyslu, jak je dnes běžný a navyklý, ale má být vědomým spojováním se všech zúčastněných se světem bytostných pomocníků působících v přírodě od nepaměti. Zpočátku bylo sychravé počasí a mírně mrholilo, takže se zdálo, že slunce v průběhu dne nespatříme.

Přibližně v polovině cesty jsme měli další společné zastavení. Po strmém stoupání jsme došli k malé studánce, která pod vrcholem Sitna vyvěrá. I zde přišla řeč na působení bytostných v přírodě. Pan Mojžíš vyprávěl o víle, která o zmíněnou studánku pečuje. Popsal nám její vzhled, ale také řekl, že je smutná z lidí, protože do přírody stále přicházejí nevědomí, a hlavně stále berou, namísto aby dávali lásku svojí přirozenou lidskou srdečností. Rovněž jsme se v této souvislosti dověděli, že člověk neruší v přírodě bytostné nejvíce tím, že je hlučný, ale především svým negativním duševním naladěním, kterým vytváří negativní atmosféru, ničící a odpuzující všechno krásné a dobré.

Poté se ujal slova pan Marschner, který nás obeznámil s tím, jak významně ovlivňuje myšlení člověka působení bytostných a jak myšlením můžeme buďto ničit, anebo tvořit trvale krásná díla. Bytostní, kteří se nacházeli okolí, byli za všechna tato slova vděční, což bylo možné zřetelně cítit. I když se zmíněná studánková víla držela opodál a nepřišla přímo k nám, s radostí potom provázela všechny návštěvníky, kteří se naladili na řečená slova, světu bytostných pomocníků skutečně začali důvěřovat a vytvořili si s ním vroucí citové spojení.

Když jsme opustili studánku a vyšli z hustého bukového porostu směrem k vrcholu hory, otevřel se před námi krásný výhled na okolní, mraky už jen mírně ověnčenou krajinu. Cestou převážně bukovým lesem se nesly rozhovory o duchovních hodnotách i o vztahu člověka k přírodě.

Po chvilce odpočinku na vrcholu jsme završili cestu tím nejkrásnějším způsobem, jak to jen bylo možné. Prostor zalévaly proudy čistých sil, přivedených na toto místo. Na tvářích všech zúčastněných byla v tu chvíli zřetelná radost z prožití, jehož směli být tady účastni.

Ale to nebylo vše! Téměř každá výprava tohoto druhu bývá spojena s tím, že bytostný správce té hory má pro lidi určitý odkaz, důležitý pro další vývoj přírodního dění.

Bytostný správce Sitna byl razantního vzhledu a vyzařoval neústupnou přísnost. Vzdor radosti, kterou jsme v sobě nesli z předchozích prožitých chvil, museli jsme si mnozí uvědomit, že když „dojde na lámání chleba“ a svět bytostných nám bude muset vrátit, co jsme si vysloužili za celá staletí lidské duchovní necitlivosti a lenosti, budeme to mít velmi těžké. Trpkost mnohých bytostných vůči lidem je nesmírná a bude potřeba vynaložit všechnu námahu alespoň k částečnému odvrácení této hrozivé situace. Možné je však stále ještě zachránit mnohé! Proto jsme byli vyzváni bytostným správcem Sitna, abychom na to nezapomněli a vnesli toto poselství do světa lidí.

Rovněž bylo možné cítit, že tento bytostný nemohl plně s radostí přijmout přítomnost všech účastníků výpravy, tak jako to má, ba musí být. Vnímal totiž, že ne každého přivedla na horu snaha po vroucím spojení se světem bytostných, ale spíše nevědomá zvědavost.

Také svým přísným pohledem ostře a bystře přeměřil každého muže, který se výpravy účastnil. Očekával od mužů, že budou mít v sobě ducha rytířskosti, spojeného s pevnou vůlí k činu. I v tomto případě mezi námi nenašel právem očekávané naplnění, což nedokázal pochopit, vzhledem k těm darům, jimiž byl lidský duch ve Stvoření obdarován.

Je důležité toto vědět, aby každá naše další výprava byla stále hodnotnější a nikdo se nespokojil s pocitem zadostiučinění již tím, že se na cestu za bytostnými vydal.

 

 

Přednáškový den

 

Hned druhý den po výpravě na horu Sitno proběhlo velké společné setkání v Popradu. Hlavním smyslem tohoto IV. ročníku Letního popradského setkání bylo poskytnutí možnosti společného zamyšlení všech účastníků k přehodnocení životních postojů ke smyslu života a ujasnění si, jak lze změnit život na Zemi k lepšímu. Každý z přednášejících přispěl k tomuto významnému cíli svým poznáním a zkušenostmi, o něž se podělil, protože každé téma bylo jedinečné a objasňovalo určitý díl skutečnosti.

Velkým zpestřením i milým překvapením byla kromě jiného i krátká prezentace literární tvorby v podání pana Ing. M. I. Chovana, který napsal několik knih o působení bytostných v přírodě. Většina knih je psaná formou poutavého příběhu či pohádky, takže jsou všechny lehce pochopitelné i pro děti. Zájem o tyto knihy byl veliký, jak ukázaly reakce posluchačů po skončení přednášky. To je pro nás zřetelným znamením, že duše slovenského národa, jíž bylo bytostné dění v přírodě vždy blízké, je stále živá, přestože je tvrdě zkoušená a často musí za těžkých okolností obhajovat právo na své bytí mezi jinými národy.

Dalším velmi hodnotným dílem přispěl k naplnění smyslu přednáškového setkání pan MUDr. Ivan Rusnák, který přednášel na téma „Žena, muž, rodina, zdraví“. Kromě obsahu, který nejednoho překvapil svojí obsáhlostí, byl velkým přínosem pro posluchače jeho celkový projev, který působil přirozeně, rozvážně a klidně, avšak velmi motivačně. Každý člověk si musí v životě vyřešit otázku svého vztahu k partnerství, chce-li být šťastný a zdravý, a proto zmíněná přednáška nesmírně zaujala snad každého účastníka setkání. Muži byli podpořeni ve svém mužském aktivním působení a ženy v zachování čistoty duše a jejího půvabu. Zajímavé bylo poukázání na děje, které v těle člověka probíhají, když se na to zapomíná a člověk jde životem tvrdohlavě, na úkor svého citu. Na závěr bylo panem Rusnákem také zmíněno, že moudré poznatky z obsahu přednášky, kterou nám zprostředkoval, jsou čerpány z díla „Ve Světle Pravdy“. Snad i tato vzácná rada přivede mnohé lidi k dalšímu hledání hlubších souvislostí o životě a nakonec ke štěstí.

Po této přednášce, která se pro velký zájem posluchačů prodloužila, bylo možné s panem Rusnákem i osobně hovořit a zakoupit si knihu či CD s přednáškami. Pan Rusnák přednášel na setkání jako host, samostatně působící na své životní cestě.

Následně jsme si vyslechli přednášku o duchovním vzestupu člověka od pana J. Marschnera, který se zmínil také o své vlastní cestě k poznání duchovních hodnot, a protože se jednalo o vyprávění z vlastního prožití, mnohé to velmi zaujalo. Pan Marschner vyzval účastníky setkání, aby nesmyslně neproplýtvávali vzácný čas svého života, ale využili každou vteřinu k vlastnímu zušlechťování a k pravé pomoci ostatním lidem. Jak se však posluchači mohli dozvědět, pravá pomoc a láska obsahuje v sobě i prvky spravedlivé přísnosti a je vzdálena změkčilému přístupu. To bylo jistě pro mnohé důvodem k zamyšlení, protože pojem láska je obzvláště mezi Slováky nesprávně chápán, i v důsledku nepochopení pravé křesťanské lásky.

Program setkání se podařilo stihnout bez výrazných časových prodlev, takže po jeho ukončení nám zůstal čas na tradiční procházku po popradském náměstí.

Za zmínku stojí, že přednáškový sál hotelu Tatra byl do posledního místa obsazen, a na některé účastníky z kapacitních důvodů již ani nevyšlo místo u stolu. Počet všech účastníků totiž dosáhl čísla 120 lidí.

Všem účastníkům chceme touto cestou upřímně poděkovat za účast i velkou podporu, kterou jsme delší dobu mohli pociťovat. Děkujeme také za upřímná slova, která nám byla a stále ještě jsou po skončení setkání zasílána. Utvrzují nás v tom, že úsilí pomáhat lidem i tímto způsobem má hluboký smysl a je ve svém druhu těžko nahraditelné.

redakce www.pre-ludskost.sk

 

 

 

Reportáž ze IV. ročníku Letního popradského setkání

Milí čtenáři,

ráda bych se s Vámi podělila o své prožívání z nedávno uskutečněné výpravy za bytostnými na horu Sitno ve Štiavnických horách na Slovensku a o dojmy z následného IV. Letního popradského setkání (14.-15.srpen 2009).

V pátek 14.8.2009 jsme se kolem 10. hodiny dopolední sešli na parkovišti u Počúvadlianského jezera nedaleko Banské Štiavnice. V počtu asi osmdesáti lidí různých věkových kategorií jsme se společně vypravili na nedalekou horu Sitno. Asi v polovině cesty jsme si udělali občerstvující přestávku u lesního pramene, naslouchali hře pana Kříže na fujaru a vyslechli zajímavá slova pana Lajmona, pana Mojžíše a pana Marschnera o životě přírodních bytostí. Dozvěděli jsme se, jak vypadají dévové stromů, lesní skřítkové a květinoví elfové, a také studánková víla, která si nás zpovzdálí prohlížela… Shodli jsme se na tom, že je třeba ozdravit vztah člověka k přírodě a bytostnému světu, jenž v současné době postrádá úctu a lásku. Abychom se tomuto světu mohli přiblížit a dokázali jej vnímat, je třeba, abychom své nitro udržovali neustále čistým – to je také, jak jsme se dozvěděli, ten největší dar, který bytostným můžeme přinést. S tímto odhodláním jsme světle naladěni tiše stoupali dále, až na samotný vrchol. Kousek od cíle se nám ze skalních výběžků otevřel nádherný a nezapomenutelný výhled do překrásné okolní krajiny.

Nahoře jsme se po krátké pauze rozdělili na dvě skupiny: muži se ujali vyhledání vhodného místa na odevzdání daru bytostnému vládci hory Sitno a ženy se usadily opodál do kruhu, kde se věnovaly četbě povznášejících textů a povídání o důležitosti světlého naladění v každodenním životě, o důležitosti čistoty našich myšlenek a našeho chtění, a v neposlední řadě také o vděčnosti našemu Stvořiteli za všechny dary, kterými nás v každou vteřinu našeho života zahrnuje, a především za dar největší – seslání svého Syna lidstvu ku pomoci, aby nám přinesl Slovo, ukazující správnou cestu ke světlým výšinám. Všichni společně jsme pak bytostnému vládci Sitna odevzdali světlý dar – s přáním, aby mohli bytostní v této oblasti a v celé zemi využívat světlou sílu ke své práci a k ozdravění života. Tímto sice hlavní a nejdůležitější část celé výpravy skončila, ale většina z nás ještě tiše či v obohacujících rozhovorech setrvala na místě, kochala se nádhernou krajinou a naslouchala libým tónům fujary. Nikomu se ještě nechtělo opustit toto vzácné místo… Po celý den nám přálo krásné počasí – sluníčko svítilo a po blankytném nebi pluly načechrané bílé obláčky.

 

 

Na popradském setkání se druhého dne sešlo přibližně 120 lidí nejen z různých koutů Slovenska, ale i z Moravy a Čech, někteří dokonce až z Plzně.

Po úvodním projevu pana Lajmona a pana Valentoviče zahájil setkání pan Ing. Lubomír Drgáč s přednáškou „Tajemství a krása vody v krajině“. Dozvěděli jsme se, že voda není onou z chemie známou definicí „čirá kapalina bez chuti a bez zápachu“, nýbrž živou bytostí, zázrakem plným tajemství a krásy. Pan Drgáč hovořil dokonce o vodní rodině – o rodící se vodě, vodě mladé (juvenilní), zralé a umírající. V dnešní době, zaměřené zvláště na mladou generaci, převažuje voda juvenilní, nezralá, způsobující povodně. Pan Drgáč také zmínil nepříznivé zásahy člověka, jenž si myslí, že ví všechno lépe, do krajiny – stavbu přehrad, ve kterých se voda nepohybuje a tudíž umírá, stavbu vodních elektráren a větrných mlýnů, kácení lesů, které jsou kolébkou vody, a další vážné zásahy do rázu krajiny. V dnešní době je více než kdy jindy třeba ozdravit vztah člověka k vodě – prodchnout jej láskou a vděčností.

Dále jsme si poslechli projev spisovatele pana Ing. Milana Igora Chovana s názvem „Svět bytostných v literární tvorbě“. Pan Chovan nám pověděl o svém niterném vztahu ke světu přírodních bytostí a o svých knížkách, určených jak pro děti, tak pro dospělé. Některé z nich ilustrovala paní Aneta Mišovie. Během přestávky bylo možné si s panem Chovanem promluvit nebo si v předsálí zakoupit některé z jeho knížek.

Po vynikajícím obědě nám na harfu cituplně zahrál povznášející melodie pan Rizman, za jehož doprovodu jsme si poslechli i rozšířený výklad přikázání „Pomáhej bližnímu!“.

Následovala přednáška „Touha a naděje“ pana Kříže, který velice procítěně hovořil z vlastního prožití o tom, jak je třeba řešit životní situace. Nevíme-li si rady, měli bychom se zklidnit a pohroužit do sebe. Vyšleme-li s důvěrou vzhůru čistou touhu, přichází k nám světlé pomoci – naděje, která je spojena s Tvůrcem. V naději věří všichni lidé, ať věřící či ateisté. Záleží jen na nás, zda se do Zákonů Stvoření vřadíme nebo na ně raději budeme narážet, poukazujíce na svou svobodnou vůli.

Poté jsme téměř bez dechu naslouchali poutavé přednášce pana Tomáše Lajmona a pana Romana Mišovie nazvané „Jak přeměnit životní těžkosti na poklad“. Pánové přednášející hovořili o tom, že příčinou našeho neštěstí jsou často naše nenaplněné ideály a přání. Pokud se nám nějaká přání nesplní, neznamená to, že nám je Bůh nechtěl dopřát, ale že má pro nás nachystáno něco většího a krásnějšího. Měli bychom tedy ponechat všemu volný průběh, vydržet a nezmalomyslnět, myslet pozitivně a vše nakonec dobře dopadne. Neměli bychom přehlížet cestu, která vede k našim cílům – je neméně důležitá. Také je důležité se uvolnit – nejen sami vůči sobě, ale dát uvolnění, svobodu, i svým blízkým, které „svíráme v hrsti“. Abychom nalezli uvolnění vlastní, musíme nejdříve uvolnit druhé. S uvolněním přichází pokoj a naplnění. Vlastní kázní máme ukáznit druhé, nechtít je ovládat, nýbrž vést. Ten, kdo ovládá, je sám ovládán, a ten, kdo pouze vede, dává svobodu tomu, kdo za ním dobrovolně kráčí. To, co budeme chtít svírat, bude od nás odpuzováno. Hodnotu našich životů prokáže až trvalost a čas. Měli bychom si uvědomit, že jsme tam, kde jsme, abychom přijali situaci a poučili se z ní.

Neméně důležité je vymanit se z davu, z vlivu reklam a sdělovacích prostředků a jít cestou vlastního niterného prožívání. I těmi nejtěžšími situacemi můžeme lehce projít, jsou-li nám oporou Zákony a dobré chtění. Šířit pokoj znamená být nositelem pokoje, najít ho nejprve ve svém srdci a nést ho v tichu, beze slov. Spravedlivý je ten, kdo nechá Spravedlnost skrze sebe působit – ona se jako řeka vlije do všech neprosvětlených zákoutí duše bližního. Na komunikaci je nejzajímavější to, co nelze vyjádřit slovy. To podstatné probíhá, když mlčíme. Někdy stačí jen pohled z očí do očí (vzpomeňme na děti či souznějící partnery). Slovo je zhmotněním tichého spojení dvou lidí – v dnešní době to však, žel, probíhá většinou naopak. Přednáška byla zakončena slovy: „Kdykoli bude Vaše duše stísněná, pohleďte na to, co máte – toho je mnohem více.“

Po krátké přestávce na občerstvení jsme měli opět možnost poslechnout si líbezné melodie zahrané panem Rizmanem na harfu a za jejich doprovodu i slova, která nám kladla na srdce, abychom pěstovali krásu, pracovali na sobě, zušlechťovali sebe i své okolí.

Po krásném hudebním vystoupení následovala přednáška pana MUDr. Ivana Rusnáka nazvaná „Žena, muž, rodina, zdraví“. Pan Rusnák nám láskyplným způsobem vysvětlil, že nemoc není naším nepřítelem, nýbrž přísným i laskavým pomocníkem, který nám prozrazuje, kde děláme chybu. Jednou z našich nejzákladnějších vlastností je neustálé chtění. Na jeho základě se rozhodujeme a potom prožíváme následky našich rozhodnutí, sami na sobě zakoušíme, co jsme způsobili jiným. Za důležité rozhodnutí v životě považuje pan Rusnák vstup do manželství, který s sebou nese řadu dalších důsledků. Nejvíce starostí a trápení totiž plyne ze špatného výběru partnera. Přiblížili jsme si, jaké duchovní atributy s sebou nese pravé mužství a pravé ženství. Vždy bychom měli žít v lásce, tak, abychom prospívali svému okolí. Máme jen dávat a vše se nám následně několikanásobně vrátí.

V pravé lásce je však obsažena i přísnost, máme činit druhým to, co jim prospívá. Nastínili jsme si ožehavý problém současnosti, kdy je mládež strhávána hmotností (ať již prostřednictvím televize či časopisů a reklam) k tělesnosti, což překryje i rozum a cit. Temno usiluje o potlačení přirozeného studu, což vede k předčasnému zahájení pohlavního života. Důležité je (ať již se jedná o cokoli nesprávného) vyhýbat se příležitostem. Pohlavní pud není překvapivě probouzen dotykem, nýbrž myšlenkami. Je třeba proto dbát na čistotu myšlenek, ale také odívání, především u žen, neboť v jejich chování se odráží smýšlení mužů. Pan Rusnák se s námi rozloučil slovy z díla „Ve Světle Pravdy“: „Udržuj krb svých myšlenek čistým, tak založíš mír a budeš šťasten.“

IV. Letní popradské setkání zakončil pan Jan Marschner přednáškou „Duchovní cesta dnešního člověka“. Hned v úvodu nám pan Marschner vyprávěl, jak on sám byl přiveden k vyššímu vědění, které objevil v díle „Ve Světle Pravdy“. Slova pana Marschnera jsou důkazem, že opravdu nic, co se v našich životech odehrává, není náhodné a že lidé potřebují Pravdu ukázat ve vzoru. Je třeba zmíněnou knihu – poklad nejen číst, ale prožít a „znovuzrodit se v duchu“. Duchovní cesta je cestou lidského ducha, který má dva zásadní úkoly: 1) hledat a nalézt Království nebeské, Ráj ve svém tušení, v citu; 2) snést odtamtud sem dolů na Zem nádherné záření a pomáhat je nalézt i druhým lidem. Důležité je nalézt spojení se Světlem a nechat v sobě vyrůst živou víru, jsoucí přesvědčením. Při závěrečném Soudu nebude znít otázka „Co víš?“, nýbrž „Jaký jsi, člověče? Jak jsi využil získané Vědění? Jak jsi je vstřebal do sebe a předal dále?“.

Lidský duch má svou svobodnou vůli, která by se měla plně zachvívat ve Vůli Boží a propojit se s ní. Tento stav je však dnešnímu lidstvu cizí. Lidé většinou očekávají nějakou radikální změnu zvenčí, ale co když máme tu změnu k lepšímu životu na Zemi prosadit my? Díky Vědění, které jsme obdrželi, jsme schopni stát se léčiteli lidstva. V nitru máme nést odlesk Ráje, chtít jej zbudovat na Zemi a nečekat, že někdo něco vytvoří za nás. Pro duchovní vzestup je třeba se nejprve zbavit závislosti na čemkoli hmotném. Jedinou možnou cestou je vytvářet odlesk Ráje všude tam, kde se pohybujeme, nedat se a nestydět za své přesvědčení, které pochází z vysokého zdroje, nezapírat je. Nyní nadchází čas, kdy každý člověk sám rozhodne o svém osudu a my můžeme svým bližním pomáhat, aby se ještě stačili změnit – s pomáhající, ale zároveň přísnou láskou, moudrým vedením, které hledá cesty jak dál. Naše doba stůně na nedostatek úcty – je třeba ji mít jak před lidmi, tak si ji zachovat před sebou samým v soukromí. Budeme-li všichni silní, vytvoříme nepřekonatelnou hradbu. Začněme společně budovat a přestaňme omlouvat sami sebe – kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

V závěru letošního popradského setkání k nám ještě promluvil jeden z hlavních organizátorů setkání – pan Tomáš Lajmon – a vyzval nás, abychom nedbali na to, odkud kdo pochází, ale soustředili se na společný cíl, na to, kam směřujeme. Modleme se těmito pokornými slovy: „Pane, přijmi mě takového, jaký jsem, a prosím, pomoz mi stát se takovým, jakého mě chceš mít.“ Zvláště silně se nesla sálem závěrečná slova: „Sláva Bohu na výsosti a na Zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Jsem velmi vděčná, že jsem se mohla tohoto mimořádného setkání i předchozí výpravy za bytostmi přírody zúčastnit a společně s tolika souznějícími dušemi prožít nádherné, posilující a nesmírně obohacující chvíle. Mnohokrát děkuji jak vzhůru, tak i všem pořadatelům, přednášejícím a spolu-přítomným posluchačům. Bylo mi s Vámi krásně a velice se již těším na další společná prožívání a také na společné budování odlesku Ráje na Zemi.

S láskou a přáním krásných, Světlem prozářených dnů

Martina B.