∨   ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“
Historie českého národa v obrazech - o slavné minulosti i utrpení českého národa

Historie českého národa v obrazech

Praotec Čech z hory Řípu ukazuje svému lidu novou, krásnou a bohatou vlast, již mu byl slíbil

Praotec Čech - hora Říp

Praotec Čech - Příchod Čechů na horu Říp

Příchod Čechů na horu Říp

A bylo hovorů, různých řečí i starých zpěvů

Praotec Čech u krbu

Praotec Čech na hoře Říp

Praotec Čech na hoře Říp

Pohřeb praotce Čecha

Smrt praotce Čecha

To je to místo vyvolené!

Krok hledá budoucí sídlo - Vyšehrad

Kníže Krok měl tři ušlechtilé dcery: Kazi uměla léčit, Teta byla kněžkou a nejmladší Libuše stala se po otci vládkyní

Kníže Krok a jeho dcery: Kazi, Teta, Libuše

Tu nesu to zlé škodné zvíře, divého kance z kavčí hory

Bivoj

Franský král Dagobert byl od statečného Sama r.630 zle poražen

Bitva u Vogastisburku

Běda mužům, kterým žena vládne!

Libuše - soud

Libušin kůň vykročil a vladycké poselstvo vydalo se za ním na cestu

Libušin kůň vede poselstvo

Udiven, ale s vážným klidem díval se Přemysl na příchod pánů. Jaromír a s ním ostatní velcí země sklonili svá kolena před ním

Přemysl Oráč za knížete povolán

Poselství Libušino u Přemysla Oráče

Poselství Libušino u Přemysla Oráče

I vyřídili mu poslové vůli národa i kněžny...

Poselství Libušino u Přemysla

Libuše vítá Přemysla na trůn

Libuše vítá Přemysla na trůn

Přemysl vítán Libuší, aby jí byl ochráncem a pevnou rukou vedl národ ke štěstí a slávě

Přemysl vítán Libuší

Kněžna Libuše věští slávu Prahy: »Město vidím, jehož sláva hvězd se dotýká!«

Kněžna Libuše věští slávu Prahy

Aj, město vidím veliké, jeho sláva hvězd se dotýká!

Libuše věští slávu Prahy

Všechen velký poklad mu ukázala, neb byl teď také jeho

Libuše ukazuje Přemyslovi poklad

Pod dubem ležela dívka provazem ke kmeni tuho přivázána

Šárka a Ctirad

Šárka, jedna z družek Vlastiných, zradila hrdinného Ctirada, jehož družky její zavraždily

Šárka a Ctirad

Válka žen proti mužům trvala pět let, až konečně byly přemoženy a hrad Děvín ztroskotán

Dívčí válka

Solunští bratří Konstantin a Metoděj roku 863 přišli na Velehrad, aby tu hlásali sladké učení Kristovo

Konstantin a Metoděj na Velehradě

Příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu r.863

Příchod Cyrila a Metoděje na Moravu

Arcibiskup Metoděj křtí českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu na Velehradě r.877

Arcibiskup Metoděj křtí knížete Bořivoje

Křest českého knížete Bořivoje na dvoře Svatoplukově, obřad vykonává Metoděj, Svatopluk jest kmotrem

Křest na dvoře Svatoplukově

»Ni o krok dále!« zvolal ve svatém hněvu arcibiskup Metoděj, »ať Bůh tě na místě neztrestá!«

Svatopluk a Metoděj

Tři pruty - Svatopluk a jeho synové

Svatopluk a jeho synové

Svatopluk, král velkomoravský, napomíná syny: »Dokud budete svorní, nepřátelé vás nikdy nepřemohou!«

Legenda o Svatoplukovi

Svatopluk varuje své syny před nesvorností

Svatopluk - tři pruty

Po smrti knížete Vratislava roku 920 ujala se vlády kněžna Drahomíra. Mladistvého knížete Václava vychovávala jeho zbožná bába Ludmila

Ludmila, Drahomíra a Václav

Zavraždění Ludmily, manželky knížete Bořivoje, r.921

Zavraždění Ludmily

Setkání knížete Václava s knížetem zlickým Radslavem (r.924-929) před bitvou u Žitoměře, při němž prokázal kníže Václav svou mírumilovnost

Kníže Václav a kníže zlický Radslav

Radslav, chtěje udeřit mečem, vzhlédl na jeho hlavu a na čele mu viděl zářit kříž. Tu poznal, že je kníže Václav svatý muž...

Kníže Václav a kníže Radslav v boji

Kníže se neohlíží, neztrácí času, ještě dva skoky - a jeho ruka se chápe kovového kruhu - tu ostrá bolest v zádech pronikla jeho tělem...

Smrt knížete Václava

Václav, český kníže, umírá přede dveřmi chrámu - zabit svými pronásledovateli

Zavraždění knížete Václava

Blaník se otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a Václav je povede na pomoc Čechům...

Blaničtí rytíři v čele s Václavem

...jeden z mužů, jménem Sikko, vrhl se na modlícího se biskupa Vojtěcha a kopím ho probodal k smrti

Zavraždění biskupa Vojtěcha

Záhuba Vršovců, kteří roku 996 s Boleslavem III. povraždili Slavníkovce. Roku 1108 byli pak na hradě Vraclavi a v slavníkovské Libici rovněž vyvražděni.

Vyvraždění Vršovců

Kníže Oldřich, setkav se s poustevníkem Prokopem, založil v lesích sázavských slovanský klášter roku 1032

Český kníže Oldřich a poustevník Prokop

Kníže Oldřich setkává se s Prokopem v lesích sázavských

Kníže Oldřich a poustevník Prokop

Kníže Oldřich, spatřiv krásnou Boženu, pojal ji za choť, ač byla rodu selského

Kníže Oldřich a Božena

Oslepený kníže Jaromír, zapomínaje na všechny křivdy, ustoupil synovci Břetislavovi, řka: »Hle, toť kníže váš!« (r.1034)

Kníže Jaromír a Břetislav

Jaromír po smrti Oldřichově odmítl nástupnictví a dobrovolně postoupil knížecí křeslo synovci Břetislavovi

Kníže Jaromír a budoucí kníže Břetislav

Kníže Břetislav hájí české pomezí proti Němcům

Břetislav hájí české pomezí

Břetislav truchlí na zříceninách slovanského chrámu na Velehradě

Břetislav na zříceninách chrámu, Velehrad

Přenesení ostatků biskupa Vojtěcha, ubitého pohanskými Prusy 23.dubna 997, z polského hlavního města Hnězdna do Prahy 28.srpna 1039. Schránku nesou vévoda Břetislav I., princezna Mlada a pražský biskup Šebíř.

Přenesení ostatků biskupa Vojtěcha

Břetislav unáší mladou Jitku, nejkrásnější kněžku věku svého, sestru Oty svinibrodského, z kláštera

Břetislav a Jitka - únos

Břetislav unáší Jitku ze svinibrodského kláštera

Břetislav unáší Jitku z kláštera

Dvě léta leželi Němci, jimž Čechové pomáhali, před věčným městem, až jeden z českých bojovníků slezl hradby a za ním i ostatní...

Čechové dobyli Říma r.1083

Dlouho obléhala vojska Jindřich IV. Řím. Omrzevše se hrdinové čeští z dlouhého obléhání, dobyli útokem hradeb římských a uvedli vojska německá do města...

Dobytí Říma

Korunovační průvod Vratislava, prvního krále českého a jeho choti Svatavy dne 15.června 1086

Korunovační průvod Vratislava I.

Božetěch, opat kláštera sázavského, vstavil králi Vratislavovi korunu, což bylo výsadou biskupovou. Za pokání musil vyřezati kříž a donésti jej pěšky až do Říma.

Vratislav, první český král

Opat Božetěch putuje pěšky do Říma...

Opat Božetěch putuje pěšky do Říma

Biskup Kosmas uložil mu neobyčejnou pokutu, aby vyřezal kříž veliký jako on sám, zanesl jej na vlastních ramenou do Říma i složil tam v kostele sv.Petra...

Opat Božetěch putuje do Říma

Císař Lotar vtáhl do Čech, byl však obklíčen. Soběslav ho propustil bez závady a císař mu pak do smrti zůstal věrným přítelem.

Vítězství Soběslava I. u Chlumce v r.1126

...za oltářem ve zdi uhodili na skrytý výklenek a v tom výklenku na starou rouchu, na hedvábný pruh neširoký, od polovice rozdělený ve dva užší pruhy, s vyšitým znamením hvězdy. I zaplesali všichni a poklekli za knězem Vítem, jenž padnuv před oltářem na kolena, hlasem velebil Boha, že jim popřál toho znamení a naděje vítězství do těžkého boje.

Slavníkův praporec

Trh v Týnském dvoře

Trh v Týnském dvoře

Při malém potoku Trutině blíže Miletína srazila se konečně vojska. I bylo krutě bojováno. Čechové byli úplně poraženi. I vrátil se pak Soběslav do Čech, a Vladislav I. dal mu úděl v Žatecku.

Bitva u Trutiny

Tak daleko přivedla nesvornost v rodě knížecím národ český, že knížata jeho jako zločincové byli voláni před soud mocnáře cizího. Císař ustanovil, aby knížetem byl Vladislav; Bořivoje dal zatknouti a tak hrubě s ním naložiti, jakoby nebyl ani synem knížecím.

Bořivoj II. odváděn do Němec

Čechové překračují řeku Addu r.1158. Císař Bedřich Barbarossa vyzval všechny přátele, aby mu pomohli pokořiti vzpupný Milán. Vladislav mu přivedl 10.000 bojovníků.

Čechové překračují řeku Addu

Král Vladislav věznil svého bratrance Soběslava II. na hradě Přimdě

Soběslav II. vězněn na hradě Přimdě

Když Češi překročili řeku Addu, vyřítili se na ně Milánští a v boji padlo mnoho Čechů i Milánských. Zatím však opraven most, po němž přešli Němci a Milán se musil vzdát.

Čechové před Milánem roku 1158

Češi před Milánem, Jan Goth

Češi před Milánem

Boj před Milánem, Věnceslav Černý

Boj před Milánem

Vladislav III. zvolen byl knížetem roku 1197 po nešlechetném Jindřichu Břetislavovi, kterýž ho byl uvrhl do vězení. Starší bratr Přemysl nemínil však ustoupiti.

Vladislav III. zvolen byl knížetem

Vladislav se bez nucení podřizoval silné vůli bratrově a jednal vždy ve shodě s jeho zájmy a se zájmy koruny

Smíření Přemysla Otakara I. s Vladislavem

Mladší bratr, ač měl vojsko silnější, z lásky k bratru a vlasti postoupil mu trůn a spokojil se Moravou. Obě země potom rychle vzkvétaly.

Smír Přemysla Otakara I. s bratrem

Šlechetný Vladislav III. ustoupil roku 1197 staršímu bratru Přemyslovi Otakarovi I., kterýž potom mocnou rukou ujal se vlády a dosáhl, že byl uznán králem nejen panovníky německými, ale i papežem, a to nikoli jen pro svou osobu, ale i pro všechny nástupce

Na prahu nového rozkvětu Čech a Moravy

Výstup mezi králem Václavem I. a císařem Fridrichem II.

Král Václav I. a císař Fridrich II.

Rytířské zvyky zavedeny byly v Čechách za krále Václava I. Král sám vjíždí v plném brnění k turnaji. (r.1230)

Rytířské zvyky za krále Václava I.

Útěk Tatarů před vojsky krále Václava I. Teprv, když sám král Václav táhl proti Tatarům na Moravu, opustili zemi a proudy jejich převalily se do Uher.

Útěk Tatarů před vojsky krále Václava I.

Vpád tatarský způsobil nesmírné škody ve všech krajinách, jichž byl jevištěm. Množství osad bylo vypáleno, pole zdupána, sady zničeny, obyvatelstvo, pokud nebylo divochy pobito, namnoze se rozprchlo do všech úhlů světa. Takovýto kormutlivý obraz poskytovaly jmenovitě Morava a Slovensko.

Řádění Tatarů na Moravě

Když přišli tam poslové žádat ho, aby vládu svěřil synu svému Přemyslovi jakožto „mladšímu králi“, rozhněval se Václav a kázal posly zajmouti...

Poselství před králem Václavem

Roku 1251 zvolili rakouští velmožové za svého vladaře Přemysla Otakara II. Přemysl usadil se ve Vídni, aby odtud vládl nad zeměmi Rakouskými i Moravou od otce sobě svěřenou.

Vítání Přemysla Otakara na pomezí Rakous

Obyvatelstvo české bylo vyháněno, a domy i polnosti dávány novým přistěhovalcům

Čechové vypuzeni z podhradí Pražského

Král Přemysl Otakar II. r.1254 po žádosti papežově podnikl výpravu do pohanských Prus. Prusové přijali křest...

Král Přemysl Otakar II.

Na pomezí mezi Moravou a Uhrami při vtoku řeky Moravy do Dunaje sešla se vojska česká a uherská...

Potyčka v Mravenčím údolí

S dychtivostí nemalou přihlíželi Maďaři na levém břehu Moravy divadlu jim dosud neznámému, turnajům, kterými si pánové čeští před zraky nepřátel krátili dlouhou chvíli.

Uhrové přihlížejí k rytířským hrám Čechů

Nastolení Přemysla za vévodu Korutanského

Přemysl vévodou Korutanským

Přemysl Otakar II. pluje ke schůzce s uherským králem Štěpánem

Přemysl Otakar s králem Štěpánem

Den před bitvou doneslo se českému králi, že ve vojsku jeho jsou zrádcové. Svolal tedy v předvečer bitvy náčelníky vojsk svých a bezbranný vešel mezi ně...

Přemysl Otakar II.-Moravské pole

Jsem varován, že i mezi vámi jest zrádce. Nemohu tomu uvěřiti; je-li však kdo mezi vámi, jenž neupřímně o mně smýšlí, nechť předstoupí a pomstí se na mně na tomto místě. Lépe bude, zahynu-li já dnes, než aby zítra tisícové se mnou stali se obětí zrady.

Přemysl Otakar II. v předvečer bitvy

Je zasažen a padá, bezbranný je opět zasažen, omdlévající král bez meče a štítu, zraněný král, jenž padl do zajetí, je proklán oštěpem. Zraněný král je proklán oštěpem a mečem, mečem druhým a třetím, oštěpem druhým a třetím. Je proklán sedmnácti ranami. Je ubodán, jeho zbroj je zloupena.

Smrt Přemysla Otakara na Moravském poli

Rudolf sám pospíšil na místo, kde Přemysl Otakar padl, bylo však již pozdě. Spatřil tu toliko neoděné, ode všech opuštěné, všeho na světě zbavené, prachem a vlastní krví potřísněné mrtvé tělo panovníka, jemuž nebylo rovného ve příčině moci, nádhery, moudrosti, chrabrosti a ctností rytířských.

Rudolf Habsburský nad mrtvým Otakarem

Přemysl Otakar II. padl u Suchých Krut v den sv. Rufa 1278. Nepřátel bylo 100.000, Čechů jen 30.000...

Přemysl Otakar II. padl u Suchých Krut

Vítek nechtěl ani za život bratrův hradu vydati. Byla tedy slíbená poprava dne 24. srpna r. 1290 na louce pod hradem před očima Závišových bratří vykonána.

Poprava Závišova pod Hlubokou

Když se Václav II. roku 1282 vrátil z Branibor, bylo mu 12 let. Praha jásala a všichni zpívali starodávnou píseň Hospodine, pomiluj ny. Všichni měli naději, že bude opět lépe.

Král Václav II.

...z věrnosti, kterou jsem vázán k vaší milosti, prosím z celé duše otcovského styku, polepšete své mravy, vyhýbejte se špatným společnostem, mějte před očima Boha!

Opat Konrád napomíná krále Václava III.

Poslední Přemyslovec Václav III. u hrobu otcova ve Zbraslavi. Opat Konrád ho napomíná, aby zanechal lehkomyslného života a vládl jako zemřelý otec. (r.1305)

Poslední Přemyslovec Václav III.

Rudolf I. náhle a nebezpečně onemocněl a po několika dnech 4. července r. 1307 zemřel v jaře svého života, teprve 26-ti letý. Panoval v Čechách toliko 9 měsíců a nebyl ani za krále korunován.

Skon krále Rudolfa I. u Horažďovic

Tak jednou roku 1309 byli přední úředníci královští a čeští páni shromáždění v Sedleckém klášteře u Kutné Hory. Němečtí měšťané z Prahy a Kutné Hory je přepadli a zajali.

Zajetí pánů českých v klášteře Sedleckém

Jan z Vartenberka spěšně dne 28. května r. 1310 vyvedl Elišku Přemyslovnu, přestrojenou za chudou ženu, z Prahy...

Eliška prchá v přestrojení z Prahy

Vítej nám, královské dítě, z Čech! Dosud jsi byla sirotkem, nyní jsi mou dcerou a já tvým otcem. Tu, hle, jest jediný můj syn, Jan, budoucí tvůj manžel. Zapomeň již na všecka příkoří, jež jsi trpěla doma, a vesel se s námi!

Král Jindřich VII. vítá kněžnu Elišku

Měšťané pražští otevřeli městské brány a vpustili mladistvého krále Jana Lucemburského do Prahy roku 1310

Král Jan Lucemburský

16.května r.1316 byla královská rodina obdařena synem, který byl dne 30.května pokřtěn v kostele sv. Víta na jméno Václav. Byl to týž Václav, jenž později při biřmování přijal jméno Karel a jako Karel IV. proslavil se po všechny věky.

Křest Karla I. (IV.)

V nepřítomnosti králově vzbouřil se proti Elišce Jindřich z Lipé a královna s dětmi byla nucena prchnouti na hrad Loketský. Král Jan přišel s vojskem sebraným v cizině,...

Král Jan v čele zbrojného lidu před Loktem

Jan Lucemburský, podezíraje královnu Elišku, že ho chce zbaviti trůnu ve prospěch synáčka Václava (pozdějšího císaře Karla IV.), dal dítě uvězniti a matku odvézti na Mělník (r.1319)

Jan Lucemburský, podezíraje královnu...

I strhla se bitva velekrutá, ve které mladý kralevic osvědčil nejen schopnosti velitelské, tak že na konec vítězství připoutal k praporům svým, nýbrž i znamenitou statečnost osobní; byl raněn na rameni a kůň pod ním zabit.

Kralevic Karel v bitvě u San Felice

Dne 30. října r. 1333 přišel do kláštera Zbraslavského jinoch, vyhledávaje hrob nešťastné královny Elišky. Byl to sedmnáctiletý králevic Václav neboli Karel. Přišel tam pomodlit se u hrobu matky své po desítiletém pobytu za hranicemi.

Karel u hrobu své matky

Cestou dohonila koráb jeho loď benátská, jejíž kapitán tuše, že by na něm mohl nalézti kořist bohatou, jal se jej pronásledovati, až ho dostihl. Karlovi, nechtěl-li se vydati zajetí, nezbývalo než spasiti se smělou lstí.

Útěk kralevice Karla před zajetím

Sněm milerád žádosti králově vyhověl, ba šel ještě i o krok dále žádaje, aby Karel s manželkou svou Blankou hned byli také na království korunováni,...

Král Jan doporučuje sněmu svého nástupce

...Hned však Karel, který se tu nalézal, také jako by procházka náhodou jej sem vedla, vyhoupl se na koně a tryskem na něm uháněl do lesa ke svým.

Útěk Karlův z Kališe

U Kresčaku, v jedné z prvních bitev stoleté války mezi Francií a Anglií, slepý hrdina padl. Český král takřka symbolicky padl ve službě cizí věci. Bylo mu padesát. A zdá se, že zemřít bylo toho dne jeho jediným přáním...

Smrt krále Jana Lucemburského u Kresčaku

Král spokojeně zavírá oči. Krev uniká z rozťaté hrudi a vpíjí se do rozdupané země, do francouzské tolik milované země. Jan se nepřestává usmívat. Konečně nalezl mír...

Bitva u Kresčaku

Král Jan v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346. Bitva byla ztracena. Francouzové prchali, slepý král Jan však rozkázal, aby ho vedli do boje, řka: »Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!«

Král Jan v bitvě u Kresčaku

Jelikož král Jan korunu královskou někde zastavil, dal Karel zhotovit korunu novou i žezlo a prsten ze zlata a vše to drahými kameny ozdobit. Aby snad v budoucnosti někdy nemohly býti korunovační klenoty ty zase zašantročeny, věnoval je sv. Václavu.

Korunovační klenoty české

7. dubna vydal Karel IV. svou památnou zakládací listinu. Praví v ní, že vysoké školy v Praze zakládá především na prospěch království Českého tak, aby obyvatelé jeho, kteří po ovoci dobrých umění lační, nemusili o cizí almužnu žebrati, ale aby v království svém měli stůl připravený.

Založení vysokého učení pražského

Karel IV. zakládá pražskou universitu roku 1348. Arcibiskup Arnošt z Pardubic předčítá zakládací listinu v přítomnosti zástupců všech čtyř fakult. Pražská universita byla první universitou ve střední Evropě.

Karel IV. zakládá pražskou universitu

Slavný vjezd Karla IV. s mladistvou a krásnou chotí Annou Svídnickou ke korunovaci do Říma roku 1355

Slavný vjezd Karla IV. do Říma

Nebylo pamětníka slavnějšího a nadšenějšího uvítání, než jakého dostalo se tu králi českému a zároveň císaři římskému

Slavný vjezd krále Karla IV. do Říma

Karel byl ve vatikánském velechrámu sv. Petra korunován od plnomocníka papežova, kardinála Petra z Ostie

Karel IV. korunován na Římského císaře

V noci na den 21. května r.1355 zažehnuta byla pisánská radnice, v níž císař s císařovnou byli ubytováni. Sotva životy své zachránili...

Útěk Karla IV. z hořící radnice v Pise

»Lépe se ti líbilo zlodějství než rytířství a proto budeš souzen jako zloděj!«

Karel soudí loupežného rytíře Pancéře

Karel IV. roku 1357 položil základní kámen k novému mostu (kamennému) na místě poškozeného mostu Juditina

Karel pokládá základní kámen k mostu

Ukázalo se, že pro vinařství hodí se výborně zvláště Čechy severní a pak okolí Prahy. Býval to asi rozkošný pohled na okolí Pražské! Kde nyní rozkládají se Královské Vinohrady, Vysočany, Trója, Smíchov všude kolem a kolem bujelo zelené révoví po stráních a úbočích až ku Mělníku na sever a ku Karlštejnu.

Karel IV. zakládá vinice

Nesčetné množství chudých lidí došlo tak práce a obživy a tak zachráněno od hladu. Dosud lid jmenuje zeď tu na Petříně zdí hladovou

Karel IV. kázal stavěti hladovou zeď

Nebylo stavu, jehož neřestí by nebyl pokáral, nebylo osoby postavení ať nízkého, ať vznešeného, jíž by nebyl postavil na pranýř, zasluhovala-li toho...

Jan Milič káže lidu

Karel IV. v lesích loketských objevil horké prameny, při nichž roku 1370 založil slavné lázně Karlovy Vary

Karel IV. v lesích objevil horké prameny

Náhodou kdysi na lovu objevil léčivé teplé zřídlo, jež dalo vznik nejslavnějšímu nyní v Evropě místu léčebnému, Varům Karlovým

Karel IV. objevil zřídlo karlovarské

Karel IV. v lesích loketských objevil horké prameny, při nichž roku 1370 založil slavné lázně Karlovy Vary

Karel IV. objevil horké prameny

Dne 29. listopadu r.1378 vypustil Karel IV. svou vysoce ušlechtilou duši, opustil milovanou vlast i dobrý český lid. Umřel největší Čechů král, největší dobroděj národa našeho, umřel pravý otec vlasti.

Smrt Karla IV. r.1378

...přestrojen chodíval mezi pekařky chleba kupovat. Byl-li chléb dobré váhy, zaplatil a odešel. Shledal-li však, že váží méně, dal se poznati, načež pekařce pobrán všecek chléb a rozdán chudým; ten, kdo ho pekl, byl potrestán.

Král Václav chodí v přestrojení mezi lid

Král Václav IV. chtěl v Kladrubech u Stříbra zříditi nové biskupství. Arcibiskupský vikář Jan z Pomuku to překazil. Byl za to mučen a umírající svržen 20.3.1393 do Vltavy.

Smrt Jana Nepomuckého

Byl mučením tak ztrýzněn, že již pozbyl smyslů a nemohl ani odpovídati. Tak nemohl býti ani propuštěn, ani při životu zachován. Rozhněvaný král poručil, aby ho svázaného shodili s mostu do Vltavy.

Smrt generálního vikáře Jana z Pomuka

Tu pánové obklíčili králův příbytek a dne 8. května r.1394 Václava zajali a odvezli na hrad Pražský, kdež podrželi ho ve své moci, a vlády v zemi ujali se sami.

Král Václav IV. v Králově Dvoře zajat pány

»Převez mne na druhou stranu, odměním se ti hojně, nebudeš litovati. Ale honem, nežli ti tu v komoře vyjdou z mýtele«

Lazebnice převáží krále Václava

Příčina výstupů krvavých byl kněz křesťan, kterýžto jednou po poledni v pašijovém týdni nesa svátost oltářní do židovského města ke křesťanu onemocnělému, tam s kamenováním přijat a donucen byl vrátiti se nazpět. Úřad města pražského zakročiv hned, dal sice zatknout viníky: ale když v neděli velikonoční kazatelé v kostelích pražských sami jali se popouzeti lid k pomstě, tento nedal se udržeti déle na uzdě...

Pražské bouře proti Židům

Tak v milostivém létě roku 1393 obětoval poslední čtyři groše, aby dosáhl odpustků. Raději pak snášel nouzi

Hus jako student obětuje na zbožný účel

Štítný podobně jako předtím Waldhauser apeloval na mravní cítění mocných, vybízel pány, aby se polepšili, aby neutiskovali poddané, kterým naopak adresoval výzvy k věrnosti a pokorné službě feudálúm.

Tomáš ze Štítného vyučuje své dítky

Kázání jeho líbila se nejen lidu obecnému, ale i pánům a dvořanům královým. Ano i král Václav si Husa zamiloval. Také královna Žofie ho chválívala, a jak se zdá, zvolila si ho za zpovědníka.

Mistr Jan Hus káže v kapli Betlemské

Nejen lid obecný, ale i panstvo, jakož i mnozí duchovní byli dychtivi slyšeti Slovo Boží z úst jeho.

Hus káže v kapli Betlemské

A tak v květnu 1409 se hrozba splnila. Němečtí pedagogové i studenti začali houfně odcházet z Čech, aby pak v Lipsku, Heidelberku i na jiných univerzitách dštili síru na Václava, na kacíře v Praze a na Čechy vůbec.

Němečtí studenti opouštějí Prahu

Když knihy hořely, bylo hlučně zpíváno »Tě Boha chválíme« a zvoněno na věžích jako za mrtvé. Arcibiskup se domníval, že tím skončeny budou všechny rozepře, ztráví-li oheň spisy Wiklefovy. Ale naopak učiněn byl tím počátek k novým bouřím, neboť lid poznav již upřímné snahy Husa a jeho přátel, velice se rozhněval na arcibiskupa a jeho kněze, posměšně o nich mluvil, hanlivě zpíval.

Spalování knih Wiklefových

Ti, kteří odpustky nabízeli, netržili tak, jak očekávali, ale naopak šířili jen mezi lidem odpor proti papeži. Konečně docházelo i ke veřejným pohoršením. Tak někteří jinoši, majíce v čele šlechtice Voksu z Valdštejna, pořádali po Praze veřejné průvody posmívajíce se těm, kdož odpustky prodávali, i tomu, kdo je prodávati nařídil.

Studenti posmívající se papežské bulle

Těla popravených jinochů byla za velikého účastenství lidu prostého i vznešeného odnesena do kaple Betlémské, kdež byla pochována. Poprava ta nejen podnítila odpor proti papeži ještě více, ale popudila lid i proti národnosti německé, jelikož staroměstští konšelé, kteří dali jinochy popraviti, byli Němci.

Pohřeb popravených mládenců

Mistr Jan Hus byl by považoval za hřích, kdyby byl zůstal nečinným. Domníval se, že nikdo nemá práva překážeti mu ve hlásání slova Božího. Proto počal horlivě kázati po venkově, kde se zdržoval.

Hus káže lidu na Kozím Hrádku

Uchýlil se do jižních Čech ke svému příteli a ctiteli panu Janu staršímu z Ústí. Ten poskytl mu útočiště na tvrzi, Kozí zvané, jež byla nedaleko městečka Ústí nad Lužnicí. Vyjížděl z hrádku Kozího do okolí, kde ve smyslu písma svatého kázával tu v širém poli, tam zase v lese nebo na cestách, dovolávaje se příkladu Ježíše Krista. Zvláště pak vyhledával míst a příležitostí, kdy lidé houfněji se shromažďovali, jako o posvíceních, poutích, svatbách a pod. Tu pak kázával zástupům, které s nadšením ho poslouchaly.

Mistr Jan Hus káže lidu

Jan Hus na sněmu Kostnickém

Jan Hus z Husince

Teprve po jeho odchodu dověděl se Hus od jedné z přítomných stráží, že to byl M. Didacus, generál řádu minoritského a nejproslulejší bohoslovecký učenec tehdejší Itálie. »Ó, kdybych to byl věděl,« zvolal Hus, »toho bych byl tak lacino nepropustil.«

Generál minoritů v přestrojení - s Husem

Když se Čechové dověděli, že Hus jest v Kostnici uvězněn, nastalo v Praze i po venkově nemalé rozhořčení. Druhové Husovi na universitě Pražské poslali kostnickým konšelům jménem celé university dopis, v němž je žádali, aby ve městě svém nedopouštěli žádné křivdy činiti mistru Janu Husovi, v mravech a učení chvalitebně zachovalému. Nad to pak i někteří mistři odhodlali se jeti do Kostnice, aby tam byli Husovi nápomocni.

Druhové Husovi v Kostnici

Hus se obhajuje 5. červena 1415. Směl však odpovídati jen ano nebo ne. Umlkl proto, a tu zase křičeli: »Hle, mlčí, přiznává se!«

Hus se obhajuje 5.červena 1415

V nezdravém vězení tom tak povážlivě se roznemohl, že věznitelé jeho byli nuceni dáti ho do jiné místnosti klášterní, nechtěli-li, aby zemřel. Čeští pánové, kteří Husa provázeli, marně dovolávali se bezpečného listu krále Zikmunda. Již ho nebylo dbáno.

Čeští páni u Husa ve vězení

Jinak žil uvězněný Hus v úplné téměř odloučenosti od světa zevnějšího, s nikým nemaje styků. Jediné jen, pokud známo, dostalo se vězni milé návštěvy osobní, a to od jeho dávného přítele, mistra Křišťana z Prachatic. Někdy v prvních dnech měsíce března r.1415 objevil se nenadále v žaláři Husově, který až k slzám byl dojat přátelskou oddaností jeho.

Křišťan z Prachatic návštěvou u mistra Jana

Hus ve vlhkém a tmavém vězení píše Čechům poslední svůj vzkaz: »Prosím vás, abyste se vespolek milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.«

Hus ve vězení píše Čechům poslední vzkaz

Poslední vyzvání mistru Husovi ku podepsání odvolací formule v den před upálením 5.července 1415. Dne 5. července vešli do vězení Husova čtyři biskupové spolu s českými pány. Chtěli naposledy přiměti Husa, aby odvolal a raději volil býti živ.

Poslední vyzvání: »Podepiš!«

Hus před koncilem 6. července 1415 měl odpřisáhnouti, čemu nikdy neučil. A když to odmítl, prohlášen za zatvrzelého kacíře a vydán císaři Zikmundovi k upálení.

Hus před koncilem 6.července 1415

Pevným krokem šel mistr Jan Hus na místo popravní žalmy zpívaje a modle se. Nebylo strachu ani lítosti ve tváři jeho. Byl veden za město mezi zahrady a luka, kde připravena byla již hranice, z níž hrubý, neotesaný kůl trčel. Hus spatřiv hranici i kůl modlil se: »Pane, smiluj se nade mnou! V Tebe, Pane, doufám, ve Tvé ruce poroučím duši svou!«

Mistr Jan Hus před hranicí

Konaje tyto modlitby křesťanské, došel Hus až ku hranici, k níž hleděl bez hrůzy a radostně vystoupil nahoru, když mu byli dva holomci katovi strhali s těla oděv a oblékli ho v žíněnou košili dehtem natřenou. V tu chvíli kurfiřt Ludvík falcký dojeda k Husovi napomínal jej důrazně, aby odvolal, aby nemusil být upečen a upálen. On však odpověděl: »Dnes pečete husu hubenou, ale po stu letech uslyšíte labuť zpívati, tu však neupečete aniž do sítě neb smyčky chytíte.«

Upálení Mistra Jana Husa r.1415

Průvod zastavil se u hranice. Mistr Jan Hus pohlížeje k nebi žalmy zpíval, v kouři a dýmu smrt očekával.

Upálení Jana Husa

Hus kázal: »Pravda je Ježíš Kristus, toho se člověče přidržuj. Tuto Pravdu hledej, poznávej Ji a jestliže Ji nalezneš, pak podle této Pravdy žij a bude-li to třeba, tuto Pravdu braň veškerou silou svého života.«

Upálení mistra Jana Husa

Hus svým činem neústupnosti a nevzdání se Pravdy prokázal povolanost svého ducha, jenž tak tímto postojem v tehdejší době na celá staletí povznesl český národ v přípravě na jeho duchovní povolanost, která jej posunula ze spoluúčinkování ještě i dalších později narozených povolaných až do doby, kdy dnes právě má být tato povolanost prokázána a naplněna.

Jan Hus a Kristus

Pak holomci katovi chopili se navlhčených provazů a uvázavše odsouzence za nohy a ruce ke sloupu, vycpali mezi ním a sloupem koudel olejem napuštěnou. Na to bylo zapáleno klestí na šesti i více místech, že však bylo hustě naloženo, dlouho nechtělo hořeti, také vál silný vítr, že svázaný odsouzenec skoro půl hodiny musil čekati, než zahalil ho kouř.

Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici

Hus kázal: »Pravda je Ježíš Kristus, toho se člověče přidržuj. Tuto Pravdu hledej, poznávej Ji a jestliže Ji nalezneš, pak podle této Pravdy žij a bude-li to třeba, tuto Pravdu braň veškerou silou svého života.«

Upálení Mistra Jana

Všichni, kdo stáli v danou chvíli proti Husovi, stáli proti Pravdě, proti Pravdě Páně, jíž Hus kázal a hlásal. Svým postojem všichni tito tehdy inkarnovaní prokázali svůj odpor, svoji nenávist vůči osvobození a spáse, k níž v nejčistším chtění svého prozářeného ducha Jan Hus nabádal.

Mistr Jan Hus a Ježíš

Tak když vystoupil na hranici, jeho duch již byl na cestě ke světům nádherného, oblažujícího Světla, kde byl očekáván všemi vznešenými a spravedlivými duchy.

Ještě dnes budeš v Ráji

Blahoslavení ti, kteří trpí pro spravedlnost, neboť jejich jest království nebeské. Trpěti pro spravedlnost znamená trpěti pro pravdu. Spravedlivě a pravdivě žít až do toho nejmenšího.

Jan Hus - mučedník Kostnický

Všude se ozýval pláč, ale i hněv proti císaři Zikmundovi. Smrt milovaného mistra považována za potupu celého národa.

Zvěst o smrti Husově v Praze

Všichni prý se podivovali Jeronýmovi, jak výmluvně zamítal křivá svědectví a osvědčoval víru svou, jak mluvil o mudrcích pohanských, židovských i křesťanských, z nichž přemnozí také pro pravdu obětovali život. Konečně mluvil i o mistru Janu Husovi, kterého chválil jako muže čistých mravů i jako výborného hlasatele evangelia. Řeč ta pobouřila celé shromáždění a rozhodla také i o jeho osudu.

Jeroným na sněmu kostnickém

Tu schytali nenáviděné osoby, jako purkmistra, konšely a některé sousedy, kteří nepřáli pod obojím a shodili je s oken. Celkem 10 osob bylo tím způsobem usmrceno.

Svržení konšelů s Novoměstské radnice

Král Václav zesinal, oči mu zahořely. Zlost jim zalomcovala, a třásl se na celém těle. Nemohl promluviti, hlas uvázl, ale pojednou vyrazil mu z hrdla křik jako lví řvaní a v tom již klesl mrtvicí poražen. A za nedlouho skonal.

Smrt krále Václava IV. na Novém Hradě

Král Václav, jenž té doby zdržoval se na hrádku svém na Novém Hradě u Kunratic, rozčílil se z toho všeho tou měrou, že dne 15. srpna raněn byl mrtvicí. Když pak druhý den rána se opakovala, tu v těžkých bolestech po tříhodinovém zápasu se smrtí, 16. srpna roku 1419, po poledni zemřel.

Smrt krále Václava IV.

Nejznámější shromáždění bylo dne 30. září r.1419 při benešovské silnici nedaleko Ladví, na místě řečeném »u Křížků«. Do tisíců lidí se tu sešlo z blízka i z dáli. Proslulý kazatel Václav Koranda kázal tu zástupům.

Shromáždění lidu »Na Křížkách«

Zejména v Praze a v okolí vrhl se obecný lid na kostely, kláštery a fary, v nichž nebylo přáno straně podobojí. Tak zejména vypleněn byl slovanský klášter v Emauzích, kostely na Smíchově a jinde, mnohé násilí stalo se také mnichům, například premonstrátům na Strahově.

Plenění klášterů tábory a lůzou

Zatím blížil se již den 10. listopadu 1419. Se všech stran hrnuly se k Praze zástupy lidu. Zbraně, jimiž byli příchozí opatřeni, nevěštily nic dobrého. Obecný lid, shromážděný v Praze, vinil pány podobojí, že dopustili se zrady a vystoupil vojensky proti posádkám královským. Vedením Jana Žižky z Trocnova a Mikuláše z Husi podnikl útok na Malou Stranu, kterou bránili žoldnéři královští.

Útok Pražanů na Malou Stranu

Obecný lid pod vedením Jana Žižky z Trocnova a Mikuláše z Husi podnikl útok na Malou Stranu, kterou bránili žoldnéři královští. Při boji tom téměř celá Malá Strana lehla popelem.

Útok Pražanů na Malou Stranu r.1419

Útok husitských Pražanů, vedený Janem Žižkou, na Malou Stranu, která se přidržela císaře Zikmunda, dne 10. listopadu 1419

Útok husitských Pražanů

Jan Žižka z Trocnova (1370-1424) bojoval za svobodu víry a jazyk český. Netrpěl nekázně

Jan Žižka z Trocnova

Když Jan, řečený Žižka, dospěl do mužského věku, podědil Trocnovský dvůr po svém otci. Dlouho tu však v poklidu nežil. Dostal se do sporů s Jindřichem z Rosenberka, přemocným vladařem a pánem v těch jižních končinách země, jenž i samému králi brannou mocí se opřel.

Žižkovo rodiště - Trocnov

Střelec vzal kuši, namířil, spustil - housle naráz umlkly a hudec zmizel od okna. A v tom už kázal Žižka, aby stříleli ze všech kusů do hradu; jen první koule dopadly a již se prášilo ze zdí, již se sypalo kamení a za nedlouho zel ve zdi veliký průlom. Nežli zapadlo slunce, hlaholil jásot vítězných »bratří« v dobytém Vlčinci.

Dobytí hradu Vlčinec

Žižka se stal v podstatě zakladatelem novodobého vojenství a hlavně jeho důmyslu bylo děkovati za to, že vojska husitská pospíchala od vítězství k vítězství. Důmyslný způsob zařídit a opatřit takto vojska povedl se Žižkovi dokonale. Za vozovou hradbou skryta byla pěchota, která jako krupobití vrhala se na nepřátele, rozdávajíc pádné rány cepy a palcáty na všechny strany.

Jan Žižka z Trocnova

Porážka železných pánů u Sudoměře dne 25.března r.1420

Porážka železných pánů u Sudoměře

Nastal mezi železnými pány zmatek veliký. Než se vymotali z roušek a sukní, již padali pod pádnými ranami cepů husitských. Žižka s lidem svým bojoval znamenitě. Než se slunce schýlilo k západu, zahnáno bylo vojsko panské, jehož bylo téměř desateronásobně více než lidu Žižkova.

Bitva u Sudoměře

Zle vyplatila se pánům věrolomnost, nepomohla jim ani odění těžká, ani neroznesli na kopytech koňských bojovníků husitských. Bylo to první větší vítězství, jež jméno Žižkovo proslavilo.

Bitva u Sudoměře

Bratrstvo Táborské nemělo však býti toliko spolkem náboženským, nýbrž také vojenským, jenž byl by připraven i mocí hájit svého přesvědčení náboženského a českého jazyka proti nepřátelům. Za tou příčinou zřídil Žižka Tábor po vojensku, ustanoviv v čelo jeho čtyři hejtmany.

Hejtman Jan Žižka

Jan Žižka s knězem Václavem Korandou roku 1420 hledí s Vítkova na Prahu. S jádrem svého vojska obsadil horu, jejíž důležitost poznal a dal tu zříditi dva pevné sruby.

Jan Žižka s knězem Václavem Korandou

Bitva na vrchu Vítkově dne 14. července r.1420. Císař Zikmund velel 150.000 křižáků, Žižka měl jen několik set sedláků. Přes to zvítězil. Od té doby sluje vrch Žižkovem.

Bitva na vrchu Vítkově

Bez odporu vystoupili křižáci na témě hory, bez nesnází velikých překročili příkop, jenž bráněn byl toliko několika muži, dvěma ženami a jednou dívkou. Panna ta nad ostatní bránila se zoufale přesile nepřátel do posledního dechu. »Neslušno křesťanu ustupovati před antikristem,« volala klesajíc pod ranami a vypouštějíc ducha.

Bitva na hoře Vítkově

Po stráních Vítkova úprkem utíkají křižáci. Husitské cepy křepčí jim na zádech, padají, klesají, jako dřeva v lese. Darmo posílá jim Zikmund na pomoc vojsko uherské.

Bitva na hoře Vítkově

Tu se mužové chopili svých okovaných cepů a zatím co ženy metaly zbylé kameny do útočících řad, husité začali tvrdou práci, které byli tak zvyklí doma na mlatech. Jenomže tentokráte neměli pod obušky cepů plné klasy zlatého obilí, nýbrž železné lebky a pancéřová záda křižáků.

Bitva na Vítkově hoře

Bojový vůz představoval transportní prostředek a zároveň skladebný kámen do stavebnice obranné pevnosti - vozové hradby. Osádka bojového vozu, zpravidla o 18-21 mužích, byla nejmenší taktickou jednotkou. Tomuto »družstvu« velel hejtman. Deseti vozům - jednotce vyššího řádu - velel desátník. Další organizační jednotku představoval vozový řád. Celé koloně velel hejtman nad vozy. Vozové šiky s pěchotou byly páteří husitské armády.

Boj o vozovou hradbu

Pan Jindřich z Plumlova, hejtman moravský, jenž 2000 bojovníků přivedl Zikmundovi na pomoc a sám jel do Čech sobě pro nevěstu, varoval Zikmunda před bitvou maje zlé tušení. Rady jeho nebylo však uposlechnuto a on sám smrtelně jsa zraněn, byl zajat a pak na hřbitově u sv. Pankráce, zpovídav se a požádav svátosti pod obojí, duši vypustil. Zahynulo s ním i mnoho českých a moravských pánů

Po bitvě pod Vyšehradem

Prachatičtí krutě husity pronásledovali, ba je i upalovali. Žižka dobyl 12. listopadu 1420 města a dal 85 schytaných měšťanů spálit v kostelní sakristii.

Táboři dobývají Prachatic

Když přívrženci Houskovi nechtěli se zříci všeho popírání zásad křesťanských, byli zkrátka vypovězeni z Tábora. Potulovali se po krajině okolo Přiběnic a oddali se konečně nesmyslným bludům svým úplně. Naposled chodili nazí, aby prý živi byli jako v ráji. Žižka dal je schytati a přivésti do vesnice Klokot u Tábora. Tu sám je napomínal a před bludy varoval. Když pak neposlechli přece, bylo z nich 24 ostatním pro výstrahu upáleno.

Upálení Adamitů

Kutnohorští horníci vmetali mnoho set lidí nevinných do bání svých

Kutnohorští horníci metají Husity do šachet

Čeněk z Vartenberka smiřuje se s Pražany. Velmi poníženě přísahal a prosil, až mu bylo odpuštěno.

Čeněk z Vartenberka s Pražany

Čáslavský sněm v červnu 1421 (na němž poprvé vedle pánů a rytířů zasedli zástupcové měst) stanovil o věcech náboženských čtyři artikule pražské

Čáslavský sněm

Žižka raněn do oka před Rábím. Byla to těžká a bolestná rána. Žižka ihned odejel do Prahy, kde jej lékaři pečlivě ošetřili. Ale přes všecku námahu nepodařilo se jim zachrániti Žižkovi zrak, a tak neohrožený vůdce husitských vojsk oslepl i na druhé oko.

Žižka raněn do oka

Slavný vjezd Jana Žižky z Trocnova do Prahy r. 1421

Slavný vjezd Jana Žižky do Prahy r.1421

Vjezd Jana Žižky do Prahy 1. prosince 1421 podobal se vítání mileného panovníka. Všechno obyvatelstvo vyšlo mu vstříc a provolávalo slávu a hlahol zvonů rozléhal se do okolí.

Vjezd Jana Žižky do Prahy

Královské město naše nevídalo při vjezdech českých králů nadšení většího, než jakým byl Žižka tentokráte vítán. Před zástupem bratří a sester táborských s vozy a jízdou nesli kněží velebné svátosti; také Pražané vyšli ve velikých zástupech se svátostí a kněžími táborskému hrdinovi v ústrety. Se všech věží zvony hlaholily, všude se ctí a slávou vítán byl Žižka, jediná naděje Čechů v těchto dobách zlých.

Slavný vjezd Jana Žižky do Prahy

Žižka před Kutnou Horou. O vánocích 1421 přitáhl císař Zikmund ke Kutné Hoře. Horníci pobili husitskou posádku. Žižka však Uhry porazil a Kutná Hora se vzdala.

Žižka před Kutnou Horou

Dobytí Kutné Hory v lednu 1422. Zikmund, prchaje před Žižkou, dal ji zapáliti, ač byla proti husitům. Kutnohorští prosí Tábory, kteří požár uhasili, za odpuštění.

Dobytí Kutné Hory

Sám Pipo Spano z Ozory, vida zbabělost žoldnéřů Zikmundových, radil tomuto, aby raději opustil Kutnou Horu. Král poslechl zkušeného válečníka a ještě téhož večera opustil město. Za ním utíkali i všichni jeho věrní. Na rozkaz Zikmundův byla pak Kutná Hora zapálena.

Zapálení Kutné Hory

V neděli po vzdání se Německého Brodu, dne 11. ledna r. 1422, konána byla v táboře Husitů veliká slavnost. Slepý vojevůdce a rek táborský, bratr Jan Žižka, byl pasován na rytířství, čímž skvěle a zaslouženě byl poctěn za slavné činy své vykonané na obranu vlasti.

Jan Žižka pasován na rytíře

Jan Žižka z počátku stranil se nového vladaře pro jakési neshody. Když však při osobním styku oba mužové vzájemně poznali své zásady, ujalo se mezi nimi upřímné přátelství. Žižka nejen se postaral, aby náměstek králův byl uznán od náčelníků táborských, ale také ostrým přípisem napomenul Pražany, aby zanechali všech kyselostí mezi sebou.

Žižka u Zikmunda Korybutoviče

K první srážce krvavé mezi Žižkou a pány, kteří chtěli se spojiti s nenáviděným Zikmundem, došlo dne 27. dubna roku 1423 na hoře sv. Gottharda u Hořic. Pan Čeněk z Vartemberka, náčelník nově tvořící se jednoty, byl tu úplně poražen.

Bitva na Gotthardě

Zikmund Korybutovič mnoho měsíců obléhal Karlštejn, Zikmundovu pevnost, kterou chtěl získat, aby dosáhl alespoň dílčího vojenského úspěchu ve formální válce, kterou Lucemburkovi vyhlásil. Na záchranu obleženého Karlštejna byla na podzim 1422 zorganizována třetí křižácká výprava, evidentně nejslabší ze zahraničních úderů vedených do Čech.

Husité obléhají Karlštýn

Každý vojín nabral do své helmice hlíny, jednou i několikrát, a vysypal ji na tom vybraném místě. Sta a sta helmic hlíny se tu nakupilo, a nežli chvíle minula, vypínal se tu pahoreček na vrchu rovný. Sem pak Žižku zavedli a tu poobědval. Po obědech táhlo vojsko dále. Chlumek však z hlíny nasypaný nerozmetali; ten zůstal a zachoval se tu až po dnešní den a po dnešní den říkají mu všude po okolí »Žižkův stůl«.

Žižkův stůl

Na jaře r. 1424 octl se však Žižka v Kostelci nad Labem ve velikém nebezpečí, jsa odevšad obklíčen od Pražanů. Ale pomohl mu pan Hynek Boček z Poděbrad. Žižka na to rychle táhl ke Kutné Hoře a Pražané se silným vojskem za ním. Žižka couval jen tak dlouho, pokud nenašel příhodného bojiště.

Odchod vojů Žižkových z Kostelce

Co Korybutovič vlastně zamýšlí dále a jak chce se zachovati s Pražany k Žižkovi, nebylo známo. Proto Žižka, jemuž vždy šlo jen o dobro a zdar vlasti, přitáhl ku Praze a v polovině září r. 1424 stál s lidem svým u Libně, připravuje se k podnikům, jichž dosah nemohl nikdo tušiti.

Jan Žižka před Prahou

Jan Rokycana s poselstvím Pražanů u Jana Žižky, táhnoucího na Prahu r. 1424

Jan Rokycana s poselstvím Pražanů

Poselství Pražanů v táboře Žižkově roku 1424. Žižka přitáhl ku Praze, aby ji potrestal za to, že smlouvá se stranou Zikmundovou. Kněz Jan Rokycana pohnul Žižkou, že Praze odpustil.

Poselství Pražanů v táboře Žižkově

Smrt Jana Žižky z Trocnova před Přibyslaví dne 11. října r. 1424

Smrt Jana Žižky z Trocnova

Když Žižka táhl vojensky na Moravu, oblehl cestou Přibyslav město i hrad. Tu se v ležení roznemohl nemocí morovou od hlíz. Dlouho však nestonal. Vida, že více nevstane, učinil poručenství svým milým, věrným Čechům, zvláště panu Viktorinovi z Poděbrad, jehož synovi Jiříkovi byl prý kmotrem, Kunšovi z Bělovic a Janu Bzdinkovi, aby pravdy Boží vždy hájili.

Smrt Jana Žižky z Trocnova

I sevřelo žalostivé hoře srdce všech. Bradatí, otužilí a hrdinští mužové prolévali tenkráte slze, a lid Žižkův vzal sobě jméno Sirotci, jako by jim otec umřel.

Smrt Žižkova

Žižkova smrt u Přibyslavě 11. října 1424. Kam zpráva přišla, rozléhal se pláč a kvílení. Přívrženci jeho nazývali se pak Sirotky, jako by jim otec byl zemřel.

Žižkova smrt u Přibyslavě

V zahraničních legiích československých za 1. světové války oživl znovu duch Jana Žižky z Trocnova. Nebylo náhodou, že první dva československé pluky, utvořivší se na Rusi, samy si daly jméno Husovo a Žižkovo. Krátká ta dvě slova mluvila za celé programy. Nebylo náhodou, že tvůrce československé branné moci na Rusi, T. G. Masaryk, v ústních promluvách i písemných vzkazech připomínal jména ta junákům našim opět a opět.

Jan Žižka - ČS legie

Jestliže Žižka, správně předvídaje budoucnost, pokusil se včas čeliti hrozícímu nebezpečí, jestliže dovedl z fanatických blouznivců vychovati nadšené a proto nepřemožitelné bojovníky, lze po této stránce opravdu říci, že Žižka zachránil český národ. A vlastně lze říci, nehledě ani k významu jeho jména v hnutí legionářském, že Žižka český národ zachránil dvakrát.

Legie - Žižkův duch

Devět let po kazateli betlémském, Mistru Janu Husovi, opustil vezdejší život velký jeho mstitel, jak nazval Žižku katolický kněz A. J. Puchmajer, přední básník probouzející se doby našeho národního obrození. Tomu i onomu je národ povinen nehynoucí vděčností. Onomu, že položil život v oběť za svobodu přesvědčení, tomuto, že pravdy poznané neohroženě hájil a obhájil.

Jan Žižka

Prokop Holý vedl Čechy od vítězství k vítězství a zván byl proto Veliký. Vynikal i politickým rozhledem.

Prokop Holý

Zajatý Zikmund Korybutovič veden na hrad Pražský a ze žaláře na Pražském hradě byl později odvezen na hrad Valdštejn v Boleslavsku.

Zajatý Zikmund Korybutovič

Papežský legát odvrací křižáky od útěku před bitvou u Tachova r. 1427

Papežský legát odvrací křižáky od útěku

Husité dohonili křižáky u pomezního lesa, kde na ně udeřili a pobravše jim zavazadla způsobili jim veliké škody. Velice žalostně skončila tedy tato veliká výprava, neboť křižáci bez boje utekli.

Útěk křižáků u Chebu

Husité před Naumburkem 28.VII.1430. Naumburští neodvážili se brániti, ale poslali za sebe prositi 459 dítek. Prokop nadělil děti třešněmi a lusky a městu dal milost.

Husité před Naumburkem

Naumburk zachránil se před zkázou dle starého podání toliko tím, že všechna mládež v bílých šatech vyšla před brány s ratolestmi v rukou a vyprosila si na Prokopu Velikém smilování nad městem.

Prokop Veliký před Naumburkem

V husitském táboře...

Husitský tábor

Jan Čapek ze Sán pak asi s 8000 bojovníky vypravil se na pomoc Polákům proti německým rytířům...

Jízda sirotčí k moři

Koně letěli plání, břicha u země, narážejíce v trysku boky o sebe. A za prchající železnou záplavou běželi pěšáci. Zůstávajíce daleko vzadu, marně volali, zapřísahali...

Křižáci u Domažlic utíkají před Husity

Snadno pochytali ty, kteří se poschovávali po křovinách a houštích, a pobili, kdo se bránil. Horší práce byla s křižáky, kteří se utekli do vrcholků stromů. Když neslezli po dobrém a nevzdali se, nezbylo, než obložit kmen hraničkou dříví a ohněm a dýmem vypudit zahnízděné uprchlíky...

Pronásledování Němců po bitvě u Domažlic

Čechové jednali se Zikmundem na zvláštním sjezdu v Chebu. Sjezd Chebský měl za úkol ustanoviti způsob, jak měli by Čechové býti slyšeni na Basilejském sněme a na jakém základě mělo by se učiniti narovnání ve věcech víry

Císař Zikmund s Husity na sjezdu

Prokop velel 55.000, křižáků bylo 130.000. Prchli však zděšeně, jakmile zaslechli rachot vozů a zpěv Husitů

Bitva u Domažlic r.1431

Dne 4. ledna r. 1433 asi po druhé hodině s poledne přijeli ke bránám basilejským. Celé město bylo hned vzhůru, neboť každý chtěl viděti husitské vítěze, Prokopa Holého a jeho soudruhy.

Poselstvo české v Basileji r.1433

Kardinál Julian Cesarini všemožně se staral, aby se Čechům v Basileji dobře vedlo. Aby získal Prokopa Holého, často se s ním bavíval, často s ním sedával a dával si od něho mnoho vykládati o zřízení a způsobech Čechů

Prokop Veliký s kardinálem Cesariniem

Když Čechové spatřili hladinu mořskou, tu Čapek oslovil své bojovníky, chvále statečnost jejich a uváděje, že jen moře bylo s to, aby zastavilo je na vítězné cestě jejich. Asi 200 nejudatnějších bojovníků bylo spolu s Janem Čapkem ze Sán na břehu mořském pasováno na rytířství.

Čechové u moře Baltského

Husité průsmyk bránící...

Husité průsmyk bránící

Prokop Holý od roku 1427 oplácel nepřátelům, aby se neodvažovali nových vpádů. Hejtman Čapek ze Sán dostal se tak až k Baltskému moři.

Čechové na Baltu roku 1432

Voják jakýsi, jménem Tvaroh, udeřil jej v hádce stolicí do obličeje tak prudce, že se ihned zruměnil krví. Zuřivci chopili se Prokopa, jejž vsadili do vězení, a Tvaroha prohlásili svým vůdcem. Vystřízlivění však nastalo záhy. Prokop byl z vězení propuštěn a prošen, aby se velitelství nevzdával.

Výstup proti Prokopu Holému

Stalo se léta páně tisícího čtyřstého třicátého čtvrtého v neděli, 30.dne měsíce května o hodině nešporní (asi o 4.hodině odpolední) mezi městy Kouřimí a Brodem Českým poblíž vesnici Hřib. Slunce stálo toho dne ve znamení blíženců.

Bitva u Lipan r.1434

Vojska panská, předstírajíce útok, přiblížila se až k vozové hradbě táborské a tu, když bylo do nich z houfnic, pušek a píšťal vystřeleno, na útěk se obrátila, sklonivše praporce i kopí, jakoby je v divém zmatku odházela a prchala.

Bitva u Lipan

To však jen proto, aby lid táborský z hradby vozů vylákala na volné pole. A vskutku, sotva Pokopovo vojsko spatřilo útěk panských, nečekajíc na rozkazy svých hejtmanů, otevřelo závory mezi vozy a vyrazilo s křikem vítězným: Běží! Běží!

Bitva u Lipan

Předstíraným útěkem panského vojska bylo bratrské vojsko vylákáno z vozových hradeb, zaskočeno a pobito. Hlavní síla Táborů byla zlomena.

Bitva u Lipan roku 1434

Bojiště je poseto převrácenými vozy, zabitými koňmi a těly padlých a raněných...

Bitva u Lipan

Táboři byli poraženi a jejich vůdce Prokop Holý padl. Čechové byli poraženi Čechy. Není v českých zemích – vedle Bílé hory – smutnějšího místa.

Bitva u Lipan 30.května 1434

Kdo nepadl, byl zajat. Vítězové se zajatými, svými to krajany, naložili velmi ukrutně. Asi 900 z nich vehnali do stodol u Českého Brodu, v nichž je upálili.

Bitva u Lipan

Ó, místo bezmezného zármutku, přehořké slzy v proudech po věky tě budou omývat...

Bitva u Lipan

Pražané skládají slib císaři Zikmundovi, když se byl zavázal říditi artikulemi roku 1432 v Basileji smluvenými a neutlačovati kališníků. Vládl však jediný rok. (Roku 1436)

Pražané skládají slib Zikmundovi

Roháč hlasitě vyzýval přítomné, aby mu raději vyloupali oči, aby nemusily patřiti na muže, kterého považoval za nejhoršího škůdce země i pravdy Boží.

Roháč před císařem Zikmundem

Když si císař Zikmund po bitvě u Lipan podrobil většinu zemských pánů, chtěl, aby mu všichni holdovali a jenom jeho uznávali za hlavu země. Pan Jan Roháč z Dubé se dal veřejně v Čáslavi slyšet jako krajský hejtman, že se mu nepodrobí.

Jan Roháč z Dubé

Jan Roháč z Dubé ustoupil se svými nejvěrnějšími až k věži a bil se jako lev. Byl ale zaskočen zezadu a svázán, jako nějaký sprostý lapka...

Poslední zápas Jana Roháče

Korunovace císaře Albrechta II. za krále českého roku 1438. Rod Habsburský dostal se jím již podruhé na český trůn. Albrecht zemřel však již roku 1439

Korunovace císaře Albrechta II.

Obléhání hradu Valdštejna

Obléhání hradu Valdštejna

Jiskra po léta nastavoval v bojích proti Uhrům svůj vlastní život, po léta hájil králova dědictví proti nim - a teď taková nepatrná odměna!

Jan Jiskra u krále Ladislava

Obecný lid zanevřel na kardinála tou měrou, že tento necítě se v Praze již dosti bezpečen, uprchl, vzav s sebou též zápis na kompaktáta...

Legát Karvajal odváží kompaktáta

Proto bylo za Legátem Karvajalem posláno mužstvo, které ho v Benešově dohonilo a kompaktáta mu odňalo...

Čechové zmocňují se uzmutých kompaktát

Jiří Poděbradský vida, že jednání po dobrém k cíli nevede, odhodlal se ke skutku velmi rozhodnému. Ponenáhlu důvěrně scházel se se svými přáteli a opatřoval se vojskem, maje v úmyslu zmocniti se Prahy a všeho království a pak i proti vůli strany Rosenberské dáti zemi pevnou, spořádanou vládu.

Dobytí Prahy Jiříkem Poděbradským

Jiří srazil všechna vojska sobě oddaná na pověstném místě Kačíně u Kutné Hory, načež hned vytáhl ku Praze. Dne 10. září r. 1448 vypověděl nepřátelství těm, kteří v Praze vedli vládu, a hned na třetí den v noci podnikl od Vršovic útok na Prahu tak rozhodně, že ráno dne 13. září bylo hlavní město v rukou strany Poděbradské...

Dobytí Prahy Jiříkem z Poděbrad

Zajímavější než to, co se dělo veřejně na sněmě, bylo to, co se odehrávalo v soukromí. Poprvé v životě setkali se tu Aeneas Sylvius a Jiří z Poděbrad; jednajíce tehdy spolu velmi přátelsky netušili nepochybně ten ni onen, jak příkře je v několika letech osud postaví proti sobě...

Porada Jiříka z Poděbrad se Sylviem

V dlouhé soukromé rozpravě snažil se biskup přemluvit Jiříka z Poděbrad, aby se odřekl kalicha...

Aeneas Silvius a Jiří Poděbradský

Papež nejen nechtěl dostáti závazkům, jež učinil Basilejský koncil, ale poslal do Čech slavného kazatele, Jana Kapistrána, mnicha řádu františkánského, který v Čechách i v okolí kázal proti Čechům, nazývaje je ohavnými kacíři a Rokycanu arcikacířem. Když neustával v počínání tom, zakázal mu Jiří Poděbradský přístup do Čech...

Kázání mnicha Kapistrána

Když dne 24. října blížil se ku Praze, vyšli mu měšťané vstříc s velikou slávou a každé řemeslo pod svou korouhví cechovní...

Slavný vjezd krále Ladislava do Prahy

Králi v době té ještě nebylo ani 14 let. Byl prý to mládeneček pěkný, kadeřavý, který postavou i jemností jinošskou zalíbil se všemu lidu, jenž spatřoval v něm záruku nové šťastné budoucnosti...

Slavný vjezd krále Ladislava do Prahy

Aniž také na můj stav sluší, abych tobě podobným byl; jiné bláznu, jiné urozenému pánu náleží. Tuto odpověď aneb sobě měj, jsi-li moudrý, aneb těm dones, kteří tě na mne nastrojili...

Výstup Jiříka z Poděbrad s Kilianem

Král Ladislav vrátil se 29. září 1457 z Uher do Prahy. V té době byla mu za nevěstu vyhlédnuta Magdalena, dcera Karla VII., krále francouzského. Slavné poselstvo české vyjelo pro ni do Paříže a v Praze již konány byly mnohé přípravy k nádherné, dávno nevídané svatbě královské...

Příjezd poselstva českého do Paříže

Poselství krále Ladislava při dvoře francouzském r. 1457

Poselství krále Ladislava ve Francii

Králi nezbylo než ulehnouti, a brzy přitížilo se mu tak, že brzký jeho konec byl již nepochybný. Cítě jej sám, dal k lůžku svému smrtelnému povolati Jiříka z Poděbrad...

Jiří Poděbradský u lože Ladislava Pohrobka

Ladislav Pohrobek na smrtelném loži děkuje zemskému správci Jiřímu Poděbradskému, jenž mu vždy dobře radil a přivedl zemi českou k nebývalému rozkvětu. (Roku 1457)

Ladislav Pohrobek na smrtelném loži

Se slzami v očích sliboval Jiří, oč jej žádal umírající, který ruku jeho křečovitě svíral ve své. Brzy potom zemřel Ladislav Pohrobek klidně a tiše, jako by usínal, 23. listopadu 1457 okolo slunce západu. Bylo mu ne zcela ještě 18 roků...

Jiří z Poděbrad u lože Ladislava Pohrobka

Jiří z Poděbrad zvolen za krále českého dne 2. března r. 1458...

Jiří z Poděbrad zvolen za krále českého

Z radnice vyvedli pánové nově zvoleného krále. Zachvěl se jarní vzduch jásotem shromážděného lidu. Po pobožnosti v kostele Týnském uveden byl král do královského příbytku ve dvoře Králově na Starém městě. Všechen lid v radostném pohnutí zpíval velebnou píseň Svatý Václave, vojvodo České země...

Za krále zvolený Jiří lidem pozdravován

Volba Jiříka z Poděbrad za krále českého na radnici staroměstské dne 2. března r.1458

Volba Jiříka z Poděbrad za krále

Zvolení Jiříka z Poděbrad králem českým roku 1458. Nejvyšší purkrabí pan Zdeněk Konopišťský ze Šternberka a všichni s ním slibovali novému králi věrnost a poslušenství...

Zvolení Jiříka z Poděbrad králem českým

Slavný vjezd krále Jiřího z Poděbrad do Prahy r.1458

Slavný vjezd krále Jiřího do Prahy

Jiří byl dne 7. května r. 1458 slavně korunován za krále Augustinem, biskupem rábským, jehož k tomu účelu poslal do Čech Matiáš, král uherský. Před korunovací složil přísahu, která mu pak byla vykládána v tom smyslu, jako by se byl odřekl husitství, a sliboval přivésti Čechy v bezvýminečné srovnání s církví římskou...

Přísaha Jiříka z Poděbrad před korunovací

Ve sporu o korunu uherskou přimkl se král Jiří zjevně a rozhodně na stranu krále Matiáše. Svatba jeho s Jiříkovou dcerou Kateřinou, dříve již smluvená, stala se nyní skutkem, a v měsíci květnu 1461 loučila se mladistvá kněžna česká s vlastí a rodinu svou, aby vdavši se za krále uherského nespatřila jich v životě svém již nikdy...

Odchod Kateřiny, dcery Jiříkovy, do Uher

Jan Jiskra z Brandýsa mezi svými hejtmany...

Jan Jiskra z Brandýsa

V témž okamžiku zjevil se však ve světnici rychtář s biřici, kteří všechny přítomné zajali...

Přerušené shromáždění českých bratří

Za mravního původce bratrstev dlužno považovati českého zemana Petra Chelčického, jehož snaha nesla se po tom, aby ve všem následováno bylo příkladu Kristova a aby základním zákonem všeho života a působení stalo se přikázání: Milovati budeš Boha nade vše a bližního svého jako sebe sama.

Petr Chelčický, vůdce českých bratří

Dne 31. března ve slavné konsistoři a za přítomnosti všech kardinálů a asi 4000 lidí dal papež poselstvu konečnou odpověď, že totiž nepřijímá poslušenství krále českého, leč by v zemích svých vyplenil bludy a zrušil přijímání pod obojí; kompaktáta pak prohlásil neplatnými.

České poselství před papežem

Král tou řečí rozlítil se tak, že tasil naň meč, pravě: »Sotva se zdržím, abych tě neprobodl na místě!«

Uvěznění legáta Fantina

Král Jiří nad obklíčenými Uhry u Vilémova roku 1469. Král Matyáš zavázal se ctí, že smíří Čechy s papežem na základě kompaktát. Jiří mu uvěřil a Uhry propustil.

Král Jiří nad obklíčenými Uhry

Vojáci vylézali ze stanů, aby se rozhlédli kolem a nahoru k hřebenům svahů - U všech ďáblů! Vždyť nahoře ... ano nebylo možno se mýlit: nahoře se to černalo lidmi, jezdci a vozy. Na severní straně, na západní, jižní ... všude, se všech stran. Obklíčeni! Obklíčeni!

Král Jiří nad obklíčenými Uhry

Matyáš pobíhal mezi stany jako smyslů zbavený. Běda, kdo se mu připletl do cesty! Dát se tak chytit jako do klece! A nikudy není východiska, když nelze sněhovými závějemi útočit proti vrchům dobře obsazeným.

Král Jiří nad obklíčenými Uhry

Před vsí Ouhrovem stála polorozpadlá, vyhořelá chalupa. K té zavedl zvláštní posel uherského krále ráno dne 27. února 1469

Schůze Jiříka z Poděbrad s Matyášem

Jiří zanechal boje i jistého vítězství a propustil krále uherského i s vojskem jeho, takže volně odtáhlo na Moravu...

Schůze krále Jiřího s Matyášem v Ouhrově

Dne 27. února sešli se tedy oba králové ve vsi Ouhrově v chatrné světnici vypáleného domku, kde spolu beze svědků rozmlouvali čtyři hodiny. Jelikož králi Matiášovi hrozila jistá záhuba, choval se k Jiříkovi velmi úlisně, mírně a laskavě, jen aby dosáhl příměří...

Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem

Viktorin s lidem svým prosekal se sice tuhým bojem z městečka do šírých polí, pronásledován jsa však i tam od nepřátel, zabloudil konečně, až unaven s dvěma průvodčími upadl do zajetí.

Zajetí Viktorina z Poděbrad

Tak kníže Jindřich přemohl v tuhé bitvě krále Matiáše v listopadu r. 1469

Jindřich Poděbradský vítězí nad Uhry

V létě r. 1470, když odvážil se Matiáš vpadnouti do Čech ke Kutné Hoře, sama královna postavila se v čelo vojska a zastrašila Matiáše tak mocně, že si nedopřál ani noclehu a bez oddechu prchal na Moravu až do Jihlavy.

Královna Johanna vede voje české

Vladislav II. stanul 10. srpna na pomezí zemském mezi Kladskem a Vartou, přísahal zachovávati zemské svobody, načež byl slavně doprovozen do Prahy, kam přijel dne 19. srpna

Přísaha krále Vladislava II. na hranicích

V Benešově dne 27. května r. 1473 bylo sněmováno v klášterním kostele a rokování zahájila vdova po králi Jiříkovi, Johanna, která tři hodiny vřele a nadšeně mluvila, napomínajíc ke svornosti a smířlivosti.

Královna Johanna mluví na sněmu

Zejména v městech královských došlo z toho několikráte k prudkým bouřím, jako např. r. 1483 v Praze, kde přívrženci strany podobojí vzbouřili se proti nenáviděným konšelům na Starém i Novém městě a na Malé Straně, kteří je utiskovali. V bouři té byly vybity radnice všech tří měst a konšelé buď na místě zabiti, buď později popraveni.

Zjímání konšelů

R. 1485 smluvili se katolíci a kališníci v Kutné Hoře, že nebudou navzájem se pronásledovati, tupiti a utiskovati, ale že při všem svém jednání dbáti budou kompaktát a zápisu císaře Zikmunda

Sněm Kutnohorský

Vladislav dekretem daným 6. ledna 1493 zrušil veškeré zřízení roty černé; po čemž někteří vstoupili buď u krále, buď u jiných pánů uherských do služby obyčejné, jiní propuštěni byvše vrhli se do Rakous a do Moravy, kde co divoká zvěř honěni i zabíjeni jsou.

Konec »Černé roty«

Rytíř Dalibor z Kozojed ujal se utiskovaných poddaných na panství ploskovském a byl za to sťat roku 1496

Rytíř Dalibor z Kozojed

Král Vladislav ještě za svého života se postaral, aby bylo Ludvíkovi zabezpečeno nástupnictví na trůně českém. Již roku 1509 přijel s tříletým synáčkem do Čech, kde dal ho korunovati...

Korunování Ludvíka dítěte

Povstání mělnických měšťanů proti zástavním držitelům zámku královského, pánům z Valdštejna

Povstání Mělnických

Bratr Matěj poustevník káže Pražanům 1519

Bratr Matěj poustevník káže Pražanům

Král Vladislav II. diktuje svou poslední vůli do Čech

Král Vladislav II. diktuje poslední vůli

Král Ludvík, 20-letý, ve válečnictví nezkušený mladík, lehkomyslností uherského panstva odevšad jsa opuštěn vytáhl do pole s mocí jen skrovnou.

Smrt krále Ludvíka u Moháče

Král Ludvík podnikl s Turky u Moháče nerozvážný boj, v němž byl poražen, načež na útěku bídně zahynul dne 29. srpna r, 1526, utopiv se i s koněm v jakémsi močále.

Smrt krále Ludvíka u Moháče

Nešťastná a osudná byla smrt krále Ludvíka...

Smrt krále Ludvíka u Moháče

 

 
∧
ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“